xenofobie
Výběr „hostů“ do diskuse na téma uprchlické krize v pořadu Události, komentáře a jiná porušování Kodexu ČT vedou k legitimizaci názorů založených na nenávisti a demagogii.
Spor občana Moldavské republiky s hnutím Úsvit české soudy smetly ze stolu. Teď je u Evropského soudu pro lidská práva.
Romská ghetta, islamofobie, nárůst chudoby – situace v Česku je podle Výboru pro odstranění rasové diskriminace znepokojivá. A vláda problémy dostatečně neřeší.
Za českou protiuprchlickou hysterií stojí rétorika klausovské transformace devadesátých let a zavírání očí nad kolonialismem.
Izraelský novinář Bradley Burston vyjádřil nesouhlas s posledními aktivitami izraelského státu. Jeho politiku vůči Palestincům označuje za apartheid.
Připravovaný soud s Martou Semelovou je důležitým signálem pro naše chápání svobody slova. Důsledná novinářská práce je však ještě podstatnější.
Zatímco se vědci rozhodli hledat řešení současné migrační vlny, podomní prodejci islamofobní veteše budují důstojný protějšek Islámského státu ve střední Evropě.
Hnutí kolem Martina Konvičky o sobě tvrdí, že není fašistické. Ze srovnání s antisemitskými periodiky předválečného a válečného období však vyplývá pravý opak.
Mnozí uprchlíci možná sní o Evropě jako o zemi zaslíbené. Dnešní evropské hodnoty k tomu však důvod nedávají.
Humanitní vědci by si měli najít cestu k veřejnosti a čelit protiimigrantským náladám.
Médiem současné xenofobie nejsou pouliční demonstrace, ale internet a sociální sítě. Dříve okrajové projevy nenávisti se staly mainstreamem a český Facebook se proměnil v obludárium.
Čeští vědci se stavějí proti nárůstu xenofobie a extremismu ve společnosti. Přetiskujeme výzvu, kterou již podepsalo na pět stovek akademických pracovníků.
Situace uprchlíků v Maďarsku ukazuje, že nám chybí skutečně demokratické chápání evropské komunity.
Policie zahájila vyšetřování „chorea“ jabloneckých fotbalových fanoušků, namířeného proti islámu.
Dokud se česká společnost bude muset vypořádávat s neexistujícími problémy, ke skutečně podstatným otázkám migrace se nikdy nepropracuje.
Analýza výroků hradního pána nás jen zdržuje od podstatných věcí. Budoucnost se rodí jinde. A jinak.
Spory o oprávněnost termínu islamofobie se vedou i na akademické půdě. Musíme ovšem rozlišovat mezi kritikou islámu a obyčejným urážením.
Nejlepší prevencí proti uprchlíkům by mohla být proměna České republiky v ještě nesnesitelnější stát. Vyhlídky nejsou špatné.
Intelektuálové opouštějí lidi a nemluví k nim jasnou řečí. Nechávají je tak napospas cynickým mocenským manipulátorům.
Naštvané matky jsou autentickým ženským hnutím, jehož členky své mateřství využívají k šíření hoaxu, strachu a nenávisti – na internetu i v ulicích.
Postkomunistické země obviňují Řeky z pohodlnosti, hýření penězi a nedostatku disciplíny. Hledejme za tím zkušenost neoliberální transformace devadesátých let.
Pitoreskní postavička české politiky Tomio Okamura se ve sporu s organizací Transparency International ocitá v blízkosti dadaismu.
Reportáž z jedné z nejbizarnějších islamofobních akcí: organizovaného venčení psů v teplickém parku, kde rádi tráví čas arabští hosté lázní.
V debatách o přijímání uprchlíků se mnozí ohánějí biologickými pojmy. Vyplouvají při tom na povrch mimo jiné i různé neznalosti.
Islamofobové se pravidelně dopouštějí porušování zákona. Jejich stíhání je však složité i kvůli neřešenému tíhnutí valné části členů Policie ČR ke krajněpravicovým názorům.
Zatímco účast na demonstracích se šibenicí v rukou nebo pokřiky „budete viset“ jsou podle Policie ČR v pořádku, ironizující transparent s povadlými penisy už nikoli.
Národní identita se vytváří situačně, není daností založenou na „pokrevním poutu“. V posledních měsících však spousta lidí zapomíná, že ani „Čechy“ jsme nebyli odjakživa.