Zveřejňujeme písemnou stížnost českého skladníka na přemíru práce, sepsanou během Svátku práce.
Podle Martina Hägglunda nesmíme vyplýtvat náš konečný lidský život v závislosti na nekonečné námezdní dřině, nadpozemských chimérách a kapitalismu.
Přinášíme první ze série reportáží polského publicisty, který se v Česku rozhodl okusit život zahraničního agenturního zaměstnance a o svou zkušenost se podělit – kvůli hrozbě prozrazení pod pseudonymem – s čtenáři Ádvojky.
Data jsou práce, nikoli kapitál. Proto by se měla vytvořená hodnota alespoň zčásti vracet majiteli.
Podle platformy pro minimální důstojnou mzdu bychom měli vydělávat aspoň kolem třiceti tisíc měsíčně. A ani to k důstojnému životu často nestačí.
Pravice opět obhajuje privatizaci důchodového systému. Tento krok by však znamenal katastrofu pro drtivou většinu lidí.
Akce berlínské dopravní společnosti má upozornit na rozdíly v odměňování žen a mužů. Větší platovou nerovnost než v Německu najdeme už jen v Česku a Estonsku.
Dva švédští umělci hledají dobrovolníka do projektu Věčné zaměstnanosti.
Polsko po roce 1989 prošlo procesem, na jehož konci mají celá pracovní odvětví horší podmínky a menší společenský status.
Babišova vláda přiznává, že automatizace práce citelně ohrozí zaměstnanost v Česku. Alarmující je, že neřeší dopady na kvalitu života, sociální rozdíly ani politickou radikalizaci.
Automatizace není jedinou technologickou hrozbou pro pracovní trh. Rozvoj digitálních platforem zprostředkovávajících práci ho může proměnit ještě radikálněji.
Prezident Hospodářské komory by byl nejraději, kdyby z dětí v Česku rostla levná pracovní síla. Samozřejmě jen z těch méně privilegovaných.
Návrh, aby Ukrajinci v daných profesích dostávali 1,2násobek zaručené mzdy, má smysl. Otázka ale je, zda je něco takového v Česku vymahatelné.
V roce 2019 už všichni mileniálové vstoupili do světa plnoletých. Dospěli, viděli, vyhořeli. A to je dobrá zpráva.
S polskou spisovatelkou a novinářkou Olgou Gitkiewicz jsme mluvili o světě nízkopříjmových pracujících v Polsku, její oceňované knize i o možnostech změny, které v dnešním světě máme.
Orbánova vláda zvýšila maximální množství přesčasů na 400 hodin ročně navzdory protestům odborů a opozice.
Pouliční výstava ve Varšavě upozorňuje na často neviditelnou práci, kterou vykonávají ženy z Ukrajiny nejen v Polsku, ale i celé Evropské unii.
Česká vláda se hádá, jestli zvedne minimální mzdu o dvě stovky. V Německu zatím navrhují celoroční placené volno pro zaměstnance. O čem to vypovídá?
Chcete se dozvědět, jaký způsob ulívání se z práce je vám vlastní? Nebo jaké zaměstnání si vybrat, aby korespondovalo s vaší touhou po nicnedělání? Přečtěte si knihu Zahálka v práci. Regulérní sociologická studie ukazuje nejrůznější typy zahálky a je velmi opatrná, co se týče etického odsouzení pracovního simulantství.
Andrej Babiš se chlubí, že maká patnáct hodin denně. Zapomněl nám ale říct, že velký byznys chystá změny zákoníku práce, které ublíží zaměstnancům.
Deset let od začátku finanční krize jsme nevyřešili hlavní problém: směřujeme k budoucnosti, ve které je místo jen pro pár superbohatých.
Argumenty proti zvyšování minimální mzdy nezohledňují ani ekonomickou realitu, ani důstojnost pracující chudoby.
Příklon pracujících k nacionalismu má legitimní sociální a kulturní základy. Tento pohyb ale není nezastavitelný.
Česká televize odvysílala nové díly reality show Zlatá mládež. Zůstala po ní pachuť odsuzujících a zesměšňujících výroků na adresu chudých a znevýhodněných.
Pracovníci distribučních skladů Amazonu stávkují. Ve Španělsku protestující napadla policie.
Vykořisťování stážistů v Evropském parlamentu se možná blíží ke konci.
O tom, jestli se v EU podaří prosadit balíček o slaďování osobního a profesního života, se příliš nepíše. Dopady přitom mohou být zásadní.
Mzdy sice rostou, ale velký byznys bojuje proti stejným odměnám za stejnou práci pro Čechy a imigranty.
Ukrajinci, kteří přicházejí pracovat do České republiky s polskými vízy, se ocitají v moci mafiánských struktur a žijí v neustálém strachu z odhalení.