maskulinita

Kolektivní výstava věnovaná mužskému tělu v současném středoevropském umění odhaluje fragmentarizaci maskulinity. V DOXu je k vidění do konce ledna.

Horor podle tvůrců generace Z už není útěkem od reality, ale stal se jejím nejpřesnějším obrazem. Režiséři Curry Barker a Kane Parsons zachycují děs spojený se současnými společenskými změnami.

Randění je v krizi, řada žen si nemůže najít vhodného partnera. Znamená to ale, že máme o mužích mluvit jako o neschopném a necitlivém monolitu?

Co se stane, když se odpor k patriarchátu začne mylně zaměňovat s odporem vůči mužům? Jednou ze strategií, jak se (nejen) muži snaží ve své měnící se společenské pozici zorientovat, může být právě internalizovaná misandrie.

Skutečnou pluralitu nelze zahrnout do žádné formule, lze pro ni pouze vytvořit místo – a i toto místo bude vždy omezené určitou perspektivou, protože bude v posledku závislé na naší tělesnosti, na dosahu a citlivosti našich doteků.

Druhý díl Seidlova dokumentaristického diptychu chce ukázat, že bychom neměli lidi soudit podle obecných škatulek. Naráží ale na hranice filmařova dokumentárně-dramatického přístupu.

Temná existenciální komedie, ve které McDonagh znovu zkoumá lidskou neschopnost potlačit ego a spolupracovat v zájmu většího celku, neproměnila žádnou z devíti oscarových nominací.

Ruský prezident nemá problém jen s tím, že svět nechce brát vážně Rusko. Pocitem méněcennosti trpí i on sám, když se prezentuje v roli alfa samce, před nímž se sklání veškerá fauna i flora.

Snímek Drive My Car režiséra Rjúsuke Hamagučiho je filmovou baladou o lásce, ztrátě a schopnosti žít dál. Z nenápadného, lyrického filmu se stal nečekaný favorit letošních Oscarů.

Po dvanácti letech se novozélandská autorka vrací k filmové režii s kontemplativním indoorovým westernem, v němž muži nebojují s Indiány, ale s emoční labilitou a představami o maskulinitě.

Výzkum vědců z americké Pittsburské univerzity ukázal, že stereotypní a agresivní představy o mužství souvisejí s patologickými jevy.

„Jsem ze státního bytu a jsem násilnej. Makám za minimální mzdu, jsem voříšek, jen další obyčejnej chudák. Jsem špína,“ zpívají britští punkáči Idles na nové desce.

Gentlemanství nemá se skutečnou úctou k ženám jakožto suverénním osobnostem nic společného. Do prekérních situací navíc dostává i gentlemany samotné. 

Kultura znásilnění je úzce provázaná s tím, co ve společnosti znamenají pojmy maskulinita a feminita.

Kabáti jako by byli ztělesněním machismu a neúcty k ženám – a přesto zpívají spíše o tom, jak jsou i čeští muži křehcí.

Američtí filosofové chtěli zesměšnit gender studies, hlupáky ale udělali spíš ze sebe. O to větší trapas je, když se na ně začnou odvolávat čeští antifeministé.                                                  

Je vystoupení Ladislava Jakla v DVTV něčím jiným než fantazií o vlastní mizející „mužské síle“?