Vzestup islamistického radikalismu mají na svědomí velmocenské ambice Spojených států a Saúdské Arábie.
Zločiny Ruska na Ukrajině nelze obhajovat chováním USA. Moskva se ve skutečnosti chová podobně jako hitlerovské Německo.
Rozhovor s moskevským historikem a aktivistou Iljou Budrajtskisem.
Lidé chápou terorismus jen jako výbuch iracionálního násilí. Co nám ale říká o západní společnosti?
Syriza se opírá o vzedmutí občanské společnosti. Občany zřizovaná zdravotní centra, potravinová družstva či střediska právní pomoci nahradila kolabující sociální stát.
Demokratické pozdvižení na jihu Evropy se šíří celým kontinentem. Ovlivní to i naši zatuchlou politickou periferii?
Kauzu rodiny Michalákových se snaží využít nacionalistické a konzervativní kruhy ve svůj prospěch.
Nesplnitelnou a nereálnou politikou se řídí evropští lídři, a nikoli řecká Syriza.
Řecký ministr financí cituje Dylana Thomase, dobře se obléká a hodlá zachránit kapitalismus před ním samotným.
Vítězstvím Syrizy v řeckých parlamentních volbách svitla naděje na znovuzrození kontinentální levice i na demokratickou proměnu Evropy.
Protiputinovská argumentace dlouhodobě staví na chatrných základech. O čem to svědčí? V porušování mezinárodního práva je dnes Rusko učenlivým žákem Západu.
Výsledky řeckých voleb mohou přerůst přes hlavy příznivcům, hybatelům i odpůrcům radikální levice. Ale jedině tak se píšou velké dějiny.
Parlamentní volby v Řecku vyhrála levicová Syriza. Připomínáme rozhovor s jejím lídrem Alexisem Tsiprasem, který vznikl vloni v květnu před volbami do Evropského parlamentu.
„Je nesmyslné odvést zvířata z pastvin, zavřít je do velkochovů a krmit je tím, co vypěstujeme,“ říká Philip Lymbery, autor knihy Farmageddon.
Přinášíme reportáž z Řecka v předvečer víkendu, kdy tam proběhnou předčasné parlamentní volby. Zvítězí levicová Syriza?
Ve stínu Miloše Zemana nám unikají důležité události. Odehrávají se jak u nás, tak na jihu Evropy. Příkladem je politika řecké strany Syriza.
Automobilky se pokoušejí vydělat na ohleduplnějších technologiích. Otázkou zůstává, jaké cíle sledují. A také co je skutečně ekologicky šetrné.
Heslo „Je suis Charlie“ v českém prostoru zastínilo jeho alternativu „Je suis Ahmed“. Ta ovšem vyjadřuje smysl pařížské tragédie pravdivěji. Obtíž s prohlášením „Je suis Charlie“ je stejná jako s každým jiným symbolem. Každý si jej vykládá po svém. Pro někoho jde o bytostné souznění s jednáním dotyčného časopisu, jiný větu chápe jako výraz solidarity […]
Je důležité, aby evropská levice neodsuzovala kritiku islámu, byť by byla sebevulgárnější.
Západ se chystá zopakovat chyby, které zapříčinily vzedmutí předchozí vlny islámského terorismu.
Smrt ekvádorské Miss Catherine Cando na operačním stole estetické chirurgie ukazuje absurditu honby za krásou.
Lídři světové politiky si přivlastňují protestní praktiky běžných lidí. Co si z toho máme vzít?
V Drážďanech se stejně jako v Česku protestuje proti údajné islamizaci Západu. A to navzdory tomu, že tu téměř žádní muslimové nežijí. Proč k tomu dochází?
Nedělní pochod z pařížského náměstí Republiky provázejí kontroverze. Předznamenal budoucí válečné intervence a striktní protiteroristickou politiku.
„Jde nám o víc než o třídní boj, ten už je passé, musíme nespokojené ostrůvky společnosti propojovat,“ říká člen španělské strany Podemos Miguel Ongil.
V českých debatách o důsledcích pařížského masakru se to hemží černými scénáři. V epicentru událostí však zatím převažují uvážlivější reakce.
Proč EU usiluje o transatlantické partnerství? Potřebuje téma, které by odvedlo pozornost od obrovských strukturálních problémů.
Zmasakrování členů redakce časopisu Charlie Hebdo je otřesné. Ale tím to nekončí. Čekejme vlnu islamofobie.
Rozhovor se starostou španělského „komunistického“ městečka Juanem Manuelem Sánchezem Gordillem.