V Praze je moc aut, protože je v ní moc aut. Není to zrovna největší objev, ale co na tom vlastně chcete vymýšlet? V Praze je v přepočtu na osobu dvojnásobný počet aut, než je tomu ve Vídni nebo v Berlíně, a skoro trojnásobný proti Kodani či Amsterodamu. Pokud nechceme Prahu srovnat se zemí a postavit znovu a jinak, pak jediným existujícím řešením dopravního kolapsu je snížit počet aut v Praze na polovinu či třetinu.
Na povrchu Prahy je ve veřejném prostoru více než milion parkovacích míst pro auta, které zabírají plochu dvou a půl městských částí.
Aut je v Praze hodně mimo jiné proto, že automobily do svého centra město láká a obyvatele pobízí k tomu, aby si auta pořídili. Za vjezd do Prahy se nic neplatí a parkování je prakticky zdarma. To jak pro ty, kdo do města přijíždí, tak pro ty, kdo v Praze bydlí. Kdokoli s trvalým pobytem si může pořídit auto, zaplatit pár stovek v rámci modrých zón a ve městě s nejdražšími pozemky v Česku nechat auto ležet celý rok na ulici, jako kdyby pozemky žádnou cenu ani hodnotu neměly.
Rezidentní parkování v nejbohatším českém městě, které je současně čtvrtým nejbohatším regionem Evropské unie, stojí 1200 korun na celý rok. 100 korun na měsíc. To už nestojí v Praze pomalu ani jedno kafe. A je přitom jedno, kde bydlíte a jak drahé máte auto. Člověk s bytem za 20 milionů a autem za dva platí za parkování stovku měsíčně. Je tohle automobilový komunismus?
Také proto je v Praze o tolik víc aut než ve Vídni, Berlíně, Kodani a dalších městech, které upřednostňují spíše životy lidí před péčí o třítunová SUVéčka. Lidé v Praze vlastní více než 1,3 milionu aut, protože taková už je politika tohoto města. Tu doplňuje tristní stav jiných druhů dopravy, kdy jedno z nejbohatších evropských měst nemá funkční síť cyklostezek, aby lidé nemuseli hnít v autech. S takovou dopravní politikou nebude v Praze nikdy míň aut bez ohledu na to, kolik kdo postaví městských okruhů.
Totéž se týká vjezdu do města. Nestojí vůbec nic, a tak Prahou projede každý den 700 tisíc aut. Když chtějí zaparkovat, tak stojí parkování 40 až 80 korun na hodinu. Když si jede někdo do Prahy něco vyřídit, koupit bagetu nebo se prostě jen tak chce projet, vůbec nic ho nenutí nejet autem. Devastace životního prostoru hlavního města nejspíš nemá žádnou vyčíslitelnou cenu.
Na povrchu Prahy je ve veřejném prostoru více než milion parkovacích míst pro auta, které zabírají plochu dvou a půl městských částí. Ale místo dvou a půl městských částí s dostupným bydlením má Praha pouze dostupné parkování za stovku na měsíc. Lidé se stěhují daleko od Prahy, kde si bydlení můžou dovolit, a do Prahy se pak vrací do práce, ano, autem. Výsledkem je ucpaná Praha, zničené město a série lobotomických otázek typu, jak je to možné nebo kdo za to může. No, vy za to můžete.
Bez drastického zdražení parkování, rušení parkovacích míst, zpoplatnění vjezdu do centra a současně bez budování záchytných parkovišť, posílení vlakové dopravy a masivní podpory cyklodopravy se situace nikam nikdy nepohne. Nicméně každá vláda má za svou dopravní prioritu stavění dálnic pro auta, aby jich (nejen) do Prahy mohlo přijet ještě víc, zatímco třeba rozvoj vlaků zamrzl v předchozím století a bude hůř.
Raději zmrznout v autě než jet vlakem
A totéž se týká Brna, které patří dlouhodobě k nejnebezpečnějším v Česku, co se týče počtu mrtvých a těžce zraněných pod koly aut. Počet aut ve městě násobně roste a není se čemu divit, když město staví v samém centru tisíce nových parkovacích míst pro auta, aniž by zmizelo jediné parkovací stání z ulic. Ceny parkování jsou ještě komičtější než v Praze: roční rezidentní parkování stojí 800 korun (tedy 67 korun na měsíc) a za parkování v centru města dáte 30 korun za hodinu. To je regulérní promo akce pro všechny z okolí: pokud máte auto, pojďte se projet po centru Brna. A komu se nakonec nechce platit, může stát kdekoli na chodníku – brněnskou městskou policii takové věci nezajímají.
Co se týče vlaků, pak Brno plánuje skutečný urbanistický masterpiece – vzít svůj největší benefit, tedy nádraží v centru města, a odsunout ho na okraj, aby lidem dojíždějícím do města cestování vlakem co nejvíc znechutilo a donutilo je přesednout do aut. Ale to se možná hned tak nepostaví vzhledem k ceně přes 70 miliard korun a zjištění, že si šéf Správy železnic strkal peníze spíš do svých kapes než do kolejí.
Lidé jsou zde tak pomatení a závislí na autech, že když se aktuálně v Brně opravuje jedna cesta klíčová zvláště pro lidi dojíždějící z nedalekých Bílovic, tak řidičstvo raději bloudí auty po polích, než by jen zvážilo jiný druh dopravy. Nejspíš ani netuší, že z Bílovic jezdí do Brna každou půlhodinu vlak, kterému trvá cesta 12 minut. České řidičstvo si raději prostřelí koleno a vykrvácí v autě uprostřed zablácené pustiny, než by jelo vlakem.
A v Krnově se pomalu chystají lynčovat radnici, protože zrušila parkování zdarma na první půlhodinu na hlavním náměstí. Nově musí řidičstvo platit šílených 10 korun za hodinu. Petici za parkování zdarma podepsalo přes 1500 lidí. A než se krnovanstvu budete smát, že si chce vrtat koleno pro 10 korun, pak vězte, že anketa v bohaté Praze o zvednutí ceny parkování dopadla stejně. Drtivá většina chce parkovat za stovku na měsíc.
Možná škoda, že lidé nejsou podobně urputní v prosazování dostupného bydlení. Zde ceny ke koupi i pronájmu skáčou v násobcích z roku na rok, ale k žádné kolektivní akci ani nátlaku to nevede. Zato laciné parkování pro hromady šrotu na kolech zde mobilizuje masy v každém městě napříč celou zemí. Lidé mají raději svá auta, než sami sebe.
Tento článek mohl vzniknout jen díky podpoře čtenářů
Podpořte nás