Proč Česko nemá vysokorychlostní vlaky, když je to technologie stará prakticky padesát let a v jiných zemích je to standard přepravy? Jak je možné, že cesta z Prahy do Brna trvá přes dvě a půl hodiny a z Ostravy do hlavního města přes tři, a to v obou případech pouze tehdy, když máte opravdu štěstí? Odpověď je jednoduchá. Největší investice do české železnice proběhly za Rakouska-Uherska. Zvláště v posledních dekádách pak politici věnovali svou energii i veřejné zdroje především na stavbu dálnic. Poslední dvě vlády sice o vysokorychlostních tratích hovořily a spustily jejich pomalou přípravu, Babišova vláda se ale chystá hlemýždí tempo ještě zbrzdit a nejspíš zcela zastavit, protože prý nejsou peníze. Další vláda tak naráží na důsledky jednoho z nejhloupějších politických rozhodnutí uplynulých let, kdy od zrušení superhrubé mzdy chybí kvůli poslancům ANO, ODS a SPD v rozpočtu více než 100 miliard korun.
Vyvážený rozvoj všech druhů dopravy pak vypadá tak, že je drtivá většina programu o dopravě věnovaná především stavbě dálnic a záchraně spalovacích motorů.
Hlavní důvod, proč nemáme vysokorychlostní tratě, jsou politické priority. Zásadní prioritou každé vlády v oblasti dopravy jsou vždy auta a stavba čehokoli, po čem se auta pohybují. Kdyby auta potřebovala školky, máme v zemi tisíce školek. Ale školky potřebují leda matky zavřené ve vězení zvaném mateřská. Za to auta „potřebují“ dálnice. Čím víc dálnic, tím víc aut a tím víc prosperity. Na dálnici můžeme vnitřní prázdnotu zahnat vysokou rychlostí a na chvíli zapomenout, že vlastní zbytečnost vozíme všude s sebou. Vlaky, zvláště vysokorychlostní, sice jezdí mnohem rychleji, nicméně lidé potřebují kroutit volantem, aby měli pocit, že alespoň něco ve svém životě skutečně řídí. V pruzích nalajnovaných v určeném směru, kde si může každý vybrat mezi levým, pravým a občas i prostředním.
V programovém prohlášení vlády se píše: „Usilujeme o vyvážený rozvoj všech druhů dopravy. Nebudeme protežovat žádný dopravní mód, včetně cyklistické dopravy, na úkor jiných. Investice budeme rozdělovat podle skutečných dopravních potřeb občanů a regionů, s cílem zajistit jejich propojení a funkční doplňování.“
Vyvážený rozvoj všech druhů dopravy pak vypadá tak, že je drtivá většina programu o dopravě věnovaná především stavbě dálnic a záchraně spalovacích motorů. O rozvoji cyklistické dopravy tam není s výjimkou onoho kopnutí do cykliststva od hajlujících Motoristů ani jedno slovo.
A pak přichází realita, v níž „chybí“ na stavbu milovaných dálnic na příští rok desítky miliard korun. Jak se s tím popasuje vláda, která usiluje o vyvážený rozvoj všech druhů dopravy? Jednoduše. Oseká rozvoj železniční dopravy, aby zbyly peníze na dálnice.
Budoucnost je mimo realitu
Vláda to naznačila už v programovém prohlášení, kde vyjmenovává, které různé dálnice postaví nebo začne stavět, zatímco u vlaků píše, že prioritou jsou stávající koridory a dále: „Provedeme důkladnou analýzu realizovatelnosti všech předpokládaných úseků vysokorychlostních tratí a v jejich přípravě budeme pokračovat rovněž v návaznosti na možnosti rozpočtu Státního fondu dopravní infrastruktury.“ Tohle by si v této zemi o dálnicích nikdo nedovolil napsat: Budeme udržovat D1 a prověříme, jestli má smysl stavět něco dalšího.
Havlíček pak o některých plánovaných železničních stavbách rovnou prohlásil, že jsou mimo realitu. A to v zemi, ve které se za posledních 36 let od sametové revoluce nepostavily prakticky žádné nové koleje, zato vláda za vládou slibuje a realizuje stovky kilometrů dálnic.
Jediným výsledkem této politiky je zahlcení měst auty, protože když upřednostníte jeden druh dopravy před všemi ostatními, nedáte lidem na výběr. Stavbou dálnic a osekanými investicemi do železnic žene stát svou politikou lidi do aut. A čím více lidí jezdí auty, tím více jich požaduje růst investic do infrastruktury pro auta. Ničí se tak krajina a ruinují se města, v nichž se pro všudypřítomná auta nedá ani přejít přes cestu. Závislost lidí na autech a zahlcení měst dopravou jsou důsledkem této automobilové ideologie a marketingu automobilek.
Tak jako v mnoha jiných oblastech mají bohužel čeští politici časový obzor omezený maximálně jedním volebním obdobím a ten mentální délkou své ruky, v níž drží chlebíček. Za jedno volební období se nedá postavit kus provozuschopné a smysluplné části vysokorychlostní trati. Zato když staví dálnice, můžou stříhat pásku skoro na každém metru položeného asfaltu. Zatímco u dálnice si generický volič s autem v garáži snadno představí okamžitý užitek, u dvě dekády rozkopaných železničních náspů vysokorychlostní trati to tak zjevný a okamžitý účinek nemá. A my nemáme ani politiky, kteří by si to uměli nebo chtěli představit.
Když se stále výrazněji stává tématem nejen v Praze, co s městem ucpaným auty, tohle je odpověď. Nabídněte lidem důstojnější možnost přepravy než popojíždění v koloně. Logika je neúprosná. Jeden obyčejný railjet dopraví do centra Prahy 442 lidí. Když jede stejný počet lidí každý sám ve svém autě, vznikne kolona, zácpa a pak marné hledání parkovacích míst. Jediným řešením, jak ulevit městu ucpanému auty, není více dálnic a parkovacích míst v centrech, ale více lidí na kolejích.
A nejde jen o město, jde o ony mytické regiony, z nichž to i po nových dálnicích je do centra země stále několik hodin v autě, s oním otupujícím kroucením volantem a lobotomickým zíráním před sebe. Vysokorychlostní vlaky mohou propojit celou zemi v jeden kompaktní systém, uleví dálnicím, a tedy nakonec i těm, kdo z nějakého důvodu musí jet autem. Oživí sociálně, kulturně i ekonomicky části země daleko od Prahy, protože se rozsáhlá část území dostane do prstence, odkud se bude možné do hodiny pohodlně dopravit do některého z větších měst za kulturou i za prací. Současně to pomůže s krizí bydlení, protože se rozšíří vzdálenost, kde bude možné žít a současně stále rozumně dojíždět do práce. Nic z toho dálnice neumí zařídit. Pouze betonují současný neudržitelný stav.
Pokud stojí problém tak, že můžeme financovat jen jedno, pak pro budoucí prosperitu a rozvoj země dává smysl investovat do železnic. Je samozřejmě logické, že náš stát chce naopak investovat do dálnic a vysokorychlostní tratě dlouhodobě ignoruje. Současně tím Babišova vláda popírá vlastní programové prohlášení dřív, než se vůbec chopila moci, a to oním tvrzením „Nebudeme protežovat žádný dopravní mód na úkor jiných.“
Tento článek mohl vzniknout jen díky podpoře čtenářů
Podpořte nás