Seriál Somebody Somewhere je specifický a možná náročný na pozornost. Ale pokud hledáte exit z přítomnosti do světa někam, kde lidé prostě žijí a snaží se svým životům dát smysl, pak hledáte tohle. A jako bonus dostanete porci humoru. Nabízí se zde říct, že si vás seriál z produkce HBO může podmanit (ale opravdu nemusí) svou obyčejností. Tady je ovšem zádrhel, protože vám dojde, že to, co vidíte, by asi samozřejmé a obyčejné být mělo, jenomže jako úkaz to působí především proto, že tomu tak ve skutečnosti není. Že naše skutečnost je natolik vyšinutá, že celkem obyčejné trampoty jedné ženy středního věku v kulisách maloměsta ležícího kdesi v Kansasu jsou něčím neuvěřitelným.
Vrcholem štěstí je setkání v kavárně nad koblihami a francouzským toastem.
Když vyšinutou realitu odstraníme, zbude nám základní lidská situace, v níž je nutné život na Zemi čímsi vyplnit a nějak se vyrovnat sám se sebou. A v této situaci nacházíme v maloměstě Sam, kterou hraje herečka, kabaretiérka a performerka Bridget Everett. Ta stojí rovněž za scénářem, jenž vychází z jejího života. Sam se musí nějak vyrovnat se smrtí své milované sestry. Na světě jí zbývá ještě jedna sestra, s níž ovšem nemá nic společného a se kterou k sobě budou postupně hledat cestu. A když ji o mnoho dílů později skutečně naleznou, shrne to v pohnuté chvíli Sam tak, že nakonec jejich sestra nezemřela zbytečně, když jim umožnila najít jedna druhou. Je to svým způsobem typický moment seriálu, v němž se jako by nic závažného neděje, lidé prostě plácají věty, blízkost od sebe odhání humorem a pak najednou zničehonic hluk a smích utichne a oni stojí v situaci, která je extrémně osobní, intimní a zdrcující, zatímco divák či divačka nemůže přes stažené hrdlo polknout. A pak se ta chvíle zase rozplyne a nevázané bezčasí pokračuje kamsi jinam.
Sestrám zbývají ještě rodiče přežívající v mrtvém toxickém vztahu, z něhož otec utíká coby farmář na pole a matka k alkoholu, aby nakonec z děje zcela zmizeli.
Kdo naopak přibývá, jsou přátelé, kteří jsou osou těch nejdůležitějších vztahů v ději – jak se to má k životu, si přeberte sami. Sam žije sama, nemá děti, její mladší ambiciózní sestra ji pokládá za ztroskotance (než ovšem sama ztroskotá). Sam je tedy outsider, který se vrátil do svého rodného města. V prvním díle se seznámí s dalším outsiderem jménem Joel a stanou se z nich nejlepší přátelé. Joel jí otevře dveře do menší queer komunity soustředěné okolo transmuže Freda Rococo, kterého hraje „drag king“ Murray Hill.
Queer záležitosti nicméně nejsou tématem, okolo nějž by se děj explicitně točil. Děj se odehrává mezi lehce excentrickými lidmi, kteří se pokoušejí žít obyčejné životy v obyčejném městě a u toho chodí skoro všichni do kostela, což bude pro české diváctvo asi ten nejvýstřednější element. Nikdo z nich za sebou nemá oslnivou kariéru a vzhledem ke střednímu věku všech postav a regulérní absenci větších ambicí, nejspíš ani před sebou. Vrcholem štěstí je setkání v kavárně nad koblihami a francouzským toastem. Casting všech postav pak obyčejnost potvrzuje, protože mladý či hot zde není v konvenčním smyslu seriálové produkce nikdo.
Jestli něco přátelské vztahy ohrožuje, pak jsou to vztahy partnerské, které svou rigiditou a nárokovostí pokřivují přátelské vazby, aniž by bylo často jasné, co navíc vlastně svým obětem nabízejí. Naopak se zdá, že jsou často jen zdrojem zbytečné bolesti a místo k blízkosti vedou k samotě či sebezapření.
V tomhle prostředí se tedy pohybuje hrdinka Sam, která je vtipná, cynická, chytrá, má ráda nezdravé jídlo, alkohol, druhé lidi a skutečné momenty radosti zažívá ve chvíli, kdy zpívá. Je hlučná, velká a často taky křehká a vystrašená. V ději se vyrovnává nejen se smrtí sestry, ale také s vlastní neschopností či spíše hrůzou z navázání blízkého či intimního vztahu, se strachem z odmítnutí a zavržení. A když jedna scéna vygraduje polibkem s jinou postavou, skoro se zhroutí a okomentuje situaci slovy, že na tohle nejspíš nemá emocionální infrastrukturu. Což je v dané situaci vtipné, přesné a smutné současně. A tak se to má v tomto seriálu se vším.
Seriál vás nestrhne zápletkami. Škarohlídi by mohli dokonce tvrdit, že se v něm nic neděje, a mnohdy budou mít pravdu. Realitě zaplavené roztěkaností sociálních sítí, kdy jednu nehoráznost překonává jiná, nemůže žena pospávající na gauči nebo pojídající koblihy konkurovat. Maximum možného je, když někdo z gauče spadne. Ale někde tady se myslím rodí ona hypnotičnost všeho nedění, která si vás, pokud překonáte prvotní nechuť, nakonec podmaní. Protože ta trivialita, co zbude, je život. A tou klíčovou hodnotou, které seriál ve třech sériích vytesá oltář, je přátelství.
Tento článek mohl vzniknout jen díky podpoře čtenářů
Podpořte nás