strach

Nový díl podcastu Moshpit se zaměřuje na strach, fóbie a úzkosti. Z čeho vznikají a jak s nimi pracujeme? Na to se Klára a Hugo ptají svých hostů Sáry a Kryštofa.

Ukrajinští uprchlíci před válkou zažívají složité a bolestivé situace. Proto je třeba nabízet jim i psychologickou podporu.

Stres, obava ze selhání nebo vyhoření… Šestidílný podcast Na čom makáš? mapuje potíže, které často zažívají studenti a studentky výtvarných škol – ale i lidé z jiných oborů.

Rozhovor s maďarským sociologem Bencem Ságvárim o příčinách strachu a odmítání migrace v postsocialistických zemích.

Jeden z předních ideologů Trumpovy administrativy Dinesh D’Souza spojuje Demokratickou stranu s fašismem. Řídí se heslem „konspirační teorie prodávají“.

Levičáctví není volnočasová kratochvíle, ale vážně míněná snaha o kritickou analýzu společnosti.

Během sobotní noci se některé pražské podniky podporující projekt HateFree staly terčem útoku krajně pravicových vandalů.

Vláda vyslala do ulic smíšené hlídky policistů a vojáků se samopaly. Spíše než o bezpečnost jde o bezpečnostní divadlo.

Necelé dva roky po triumfální Cestě ven přichází do kin nový film Petra Václava s dvojznačným titulem Nikdy nejsme sami.

Kotlebova Ľudová strana Naše Slovensko získala ve volbách takřka osm procent hlasů. Do parlamentu ji dostaly především hlasy mladých lidí.

S francouzským filosofem o rozpadu jednoty francouzského národa a příčinách rozkvětu identitářské politiky.

Naivní malíř, komik a hudebník František Ringo Čech se nadsázky a vtipů nebojí. Cítí se bezmocný a svým humorem „volá do zbraně“.

Paříž se po páteční noci hrůzy pomalu zvedá na nohy. Jejími ulicemi zní heslo „Nemáme strach“.

Podle historičky Wendy Z. Goldmanové mělo politické násilí v Sovětském svazu i své demokratické prvky. Nemalou měrou se na něm podíleli obyčejní lidé, nejen neosobní totalitní režim.

Text šéfredaktora časopisu Le Monde Diplomatique byl publikován v květnu roku 1986. I po třiceti letech je stále nepříjemně aktuální.

Dokud se česká společnost bude muset vypořádávat s neexistujícími problémy, ke skutečně podstatným otázkám migrace se nikdy nepropracuje.

Nejlepší prevencí proti uprchlíkům by mohla být proměna České republiky v ještě nesnesitelnější stát. Vyhlídky nejsou špatné.

Intelektuálové opouštějí lidi a nemluví k nim jasnou řečí. Nechávají je tak napospas cynickým mocenským manipulátorům.

Národní identita se vytváří situačně, není daností založenou na „pokrevním poutu“. V posledních měsících však spousta lidí zapomíná, že ani „Čechy“ jsme nebyli odjakživa.

V Drážďanech se stejně jako v Česku protestuje proti údajné islamizaci Západu. A to navzdory tomu, že tu téměř žádní muslimové nežijí. Proč k tomu dochází?

Izraelská intelektuálka žádá zastavení vojenské intervence v Pásmu Gazy a volá po obnovení levicových ideálů, které by její zemi vyvedly z krize.

Minulé století bylo dobou strachu, toto století je dobou studu. Tak lze ve zkratce vyjádřit změnu převládajícího způsobu represe. Dalo by se říct, že 20. století bylo plné strašných událostí a neustrašených hrdinů. Nové století je sice zatím příliš krátké na to, abychom podobné tragédie – a s nimi i výzvy pro odvážné – vyloučili, ale prozatím to vypadá na čas […]