Pomáhat lidem v zemi, kde je politika postavená na přísnosti k chudým, se může zdát jako nesplnitelná mise. Jediná cesta je přetnout bludný kruh sociálního rasismu.
Jedni jedou na dluh. Druzí na jistotu. Rozdíl nevznikl omylem.
Systém podpory zaměstnávání lidí se zdravotním postižením měl pomáhat překonávat bariéry na trhu práce. V praxi ale někdy vytváří otroctví.
Úřady nezvládají včas vyplácet dávky, místo zjednodušení dávkového systému chce ale ministr posílit kontroly.
Solidarita se vytratila, zatímco devastující pandemie zůstává. Postcovidový syndrom není jen soukromá tragédie, ale i celospolečenské riziko. Dál potřebujeme předcházet rostoucímu počtu zasažených lidí, a to nelze dělat jinak než kolektivně.
Se sociální antropoložkou o mzdách, chudobě, složitostech dávkového systému i neschopnosti státu reálně pomáhat.