Kéž by se v Ústí nad Labem blýskalo na lepší časy

Před časem se museli stěhovat lidé z domů v Klíšské ulici, protože majitelé chtějí dům prodat bez nájemníků. Sociálně slabí obyvatelé dvou domů, kteří se o stěhování dozvěděli sotva měsíc před vystěhováním, se stejně jako tolik jiných ocitlo v prekérní situaci. Odbor sociální péče ústeckého magistrátu koordinoval sociální pomoc města i občanského sektoru tak, aby lidé našli bydlení a úřad práce pomohl lidem s kaucemi, které jsou v takových situacích mimo možnosti lidí v nouzi. Ústí nad Labem se v minulosti zbavilo prakticky celého svého bytového fondu, pomoc tak v těchto případech spočívá v hledání bytů u soukromých majitelů. I tak je postoj, který zaujal ústecký magistrát, obdivuhodný. Snažili se v rámci daných možností pomoci co nejlépe.

Všechny ty řeči o nepřizpůsobivých a zneužívání sociálních dávek, které už desetiletí posloucháme, vytvářejí podhoubí pro další a další osekávání sociální pomoci. Důsledky jsou přitom fatální.

Kauza vzbudila mediální zájem a kromě reportáže na Alarmu vyšly texty i v jiných médiích. Na serveru iDnes vyšel článek, v němž byla citace správce těchto dvou domů Vladimíra Cichého, který řekl, že se „v některých případech ještě čeká na kauce od magistrátu“. Cichý se vyjádřil nepřesně, protože se jednalo o dávku mimořádné okamžité pomoci, takzvanou MOPku, která je přímo určená mimo jiné právě na kauce v případě stěhování. To vyvolalo negativní reakci některých čtenářů z Ústecka, kteří se domnívali, že to byl magistrát, kdo dával peníze chudým lidem, aby jim pomohl. Nejspíš si u toho představovali, že se jednalo jen o romské rodiny, což ani nebyla pravda, značná část lidé z Klíšské byli etničtí Češi.

„Je důležité uvést na pravou míru, že role Magistrátu města Ústí nad Labem spočívala v koordinaci spolupráce a pomoci při hledání bydlení. Finanční prostředky na úhradu kaucí neposkytuje magistrát, ale za splnění zákonných podmínek stát prostřednictvím úřadu práce,“ zdůraznil magistrát v prohlášení, které následně vydal. Pod příspěvkem se občané rozčilují, že lidé z Klíšské dostali vůbec nějaké peníze a že by neměli dostat vůbec nic.

Přitom i z nejpragmatičtějšího pohledu zbaveného jakékoliv humanity se dá říct, že ústecký magistrát společně s úřadem práce ušetřily společnosti mnoho peněz, které by stát v případě, že by lidé skončili na ulici, investoval do ústavní péče dětí a dalších negativních externalit, které by pád obyvatel obou domů na sociální dno způsobil.

Začarovaný kruh přísnosti na chudé

V severních Čechách je někdy skutečně těžké dělat kroky, které jsou správné a to přesto, že jsou nejen lidsky dobré, ale zároveň i ekonomicky prospěšné. Před každými volbami se zde totiž rozjíždí závod o to, kdo se projeví jako největší rasista, a po všech těch volebních kampaních je těžké přijít s ještě těžším kalibrem, který by svou tonáží přehlušil dosavadní rasistickou nenávist. Už před osmi lety jsme s kolegou Pavlem Šplíchalem psali o tom, jak komunální politici rasistickými slogany a opatřeními vytvářejí kouřovou clonu, v níž se ztrácejí skutečné problémy. Situace se od té doby příliš nezlepšila.

Neděje se to ale jen v severních Čechách, je to nemoc celé české politiky, jen na severu je to mnohem koncentrovanější. Všechny ty řeči o nepřizpůsobivých a zneužívání sociálních dávek, které už desetiletí posloucháme, vytvářejí podhoubí pro další a další osekávání sociální pomoci. Důsledky jsou přitom fatální. Systém je nyní nastavený tak, že člověku, který se dostane do nouze, nepomůže. Důvodů, proč se do té nouze dostane, může být přitom spousta: třeba proto, že přijde o práci, o bydlení, onemocní nebo se musí o někoho starat, živit rodinu sám… Systém ho naopak srazí úplně k zemi, do nesplatitelných dluhů a cesta zpátky je obtížná, i v případě, že se situace někdy později změní k lepšímu. Tedy třeba když dotyčný opět najde bydlení, práci, vyléčí se nebo děti odrostou a osamostatní se.

Lidé přitom mají tendenci tleskat dalšímu zpřísňování výplat sociálních dávek a pak se velmi diví, že se to netýká jen Romů, ale že systém nepomůže ani jim samotným, když potřebují. Na domech v Klíšské by se to dalo krásně ilustrovat, protože v nich bydlelo mnoho Neromů, kteří by také mohli vést docela normální život, kdyby se jim v nějakou chvíli dostalo včasné pomoci. A není ani pravda, že ti lidé nepracují, jen jim to kvůli exekucím k lepšímu životu moc nepomáhá. Někteří totiž ze svých již tak nízkých výdělků splácejí každý měsíc dluhy.

I mezi lidmi, kteří se rozčilují nad pomocí těmto lidem, budou mnozí, kteří sami mají problémy, dluhy, exekuce. Jen nedokážou nahlédnout, že nepřejícnost jim žádnou úlevu ani pomoc nepřinese.

Dilema Karla Kariky

Před osmi lety jsme psali také s kolegou Pavlem Šplíchalem o vyklízení dvou ubytoven v Ústí nad Labem, jedna byla shodou okolností rovněž v Klíšské ulici. Bylo to v létě před volbami. Mimo jiné jsme se tenkrát sešli s tehdejším místostarostou městského obvodu Ústí nad Labem-město Karlem Karikou (PRO! Ústí). Ptali jsme se ho, jak těm lidem pomůže. Uvažovat tehdy o nějaké koordinované pomoci z magistrátu nás ani nenapadlo. Karel Karika, který byl tehdy v čele kandidátní listiny ve svém městském obvodě v právě nadcházejících volbách, dost přemýšlel. Ne nad tím, jestli těm lidem bude pomáhat, ale jestli o tom s námi bude mluvit. Bylo mu jasné, že v prostředí, kde je rasismus tou nejpřirozenější součástí politického narativu, se přiznání, že pomáhá „cikánům z ubytoven“ rovná politické sebevraždě.

Nakonec se rozhodl, že se nebude hrbit a ke své snaze lidem pomáhat se přihlásil. Vysloužil si za to hodně nenávistných reakcí, ale také vyhrál s PRO! Ústí komunální volby, byť je po volbách ostatní strany obešly a skončili v opozici. Volební účast byla sice nízká, ale ukázalo se, že mezi lidmi, kteří k volbám přišli, se našlo přes dvacet procent těch, kteří dokázali kandidátku s takovým lídrem ocenit. Byl to pokus přetnout začarovaný kruh, kdy nadáváme na „nepřizpůsobivé“, „nemakačenka“, „cikány“ a „feťáky“ a pořád víc utahujeme šrouby, až už jsme nepřizpůsobiví skoro všichni.

Letos v celém Ústí nad Labem vyhrála široká liberální koalice, která nepoužívala rasistické slogany ani se nepřiživovala na nenávisti vůči Romům nebo chudým lidem. A vyhráli, opět tedy při nízké volební účasti, s takovou převahou, že nemusejí hledat koaliční partnery. Zdá se dokonce, že se inspirovali z některých zahraničních příkladů a program pro volby vytvářeli také na základě rozhovorů s lidmi, kterých se ptali, co je trápí. Uvidíme, jaká bude jejich reálná politika a také, jak se jim povede pomáhat lidem, když české zákony stejně jako praxe v sociální oblasti jsou v tuto chvíli tak restriktivní. Je to ale i tlak komunálních politiků, který ovlivňuje celostátní politiku. Pokud se z Ústí nad Labem bude naopak ozývat, že by rádi legislativní nástroje, aby mohli lidem pomáhat, namísto aby je zadupávali hlouběji a hlouběji, bude to jen dobře. Pro chudé lidi, i pro ty, kteří se ještě drží nad vodou.