Jurečkův perverzní populismus: boj proti „zneužívání dávek“ všechno jen zhoršuje

Úřady nezvládají včas vyplácet dávky, místo zjednodušení dávkového systému chce ale ministr posílit kontroly.

Pavel Šplíchal

Zhruba před půl rokem premiér Petr Fiala vyzýval občany, ať odhodí ostych a zažádají si o sociální dávky. Dávky jsou tu koneckonců právě od toho, aby pomohly lidem, kteří se ocitnou v těžké sociální situaci, například kvůli nečekanému zdražování jídla a energií. Po posledních volbách už koalice začíná s „nutnými reformami“ a ministr práce a sociálních věcí slibuje šetření a boj proti „zneužívání sociálních dávek“. Politici automaticky předpokládají, že veřejnost na boj proti „nemakačenkům“ uslyší. Tento populismus tak neslibuje pomoc lidem, ale naopak další buzeraci těch, kteří pomoc potřebují.

Minulý rok vláda i v souvislosti s příchodem lidí prchajících z Ukrajiny zavalila úřady práce takovým množstvím agendy, že došlo k jejich přehlcení, což se mimo jiné projevilo zásadním zpožďováním výplat dávek. Sociální dávky přitom byly zásadní či spíše jedinou součástí jejího „deštníku proti drahotě“, onoho klíčového opatření v boji s inflací a chudnutím. Když se začátkem tohoto roku ukázalo, že úřady nestojí před kolapsem, ale už částečně zkolabovaly a nezvládly vyplatit dávky v termínu, přispěchal Jurečka s tím, že je potřeba zpřísnit systém kontrol.

Podle údajů úřadů práce minulý rok proběhlo 122 tisíc kontrol v domácnostech, na jejichž základě odejmuly 1 200 starých i nových žádostí o dávky. To je méně než jedno procento.

Ministr Jurečka vše rámuje velmi oblíbenou frází o zneužívání sociálních dávek, kterému je potřeba zabránit. Kdo by proti tomu mohl něco namítat? Sám sice přiznává, že nemá tušení kolik lidí dávky zneužívá, a kolik by tedy stát mohl případně ušetřit, přesto hodlá proti sotva existujícímu fenoménu aktivně bojovat. Není první ani poslední.

Přísnost na chudý

„Boj proti zneužívání sociálních dávek“ je klišé, které politici rádi vytahují, kdykoliv je potřeba šetřit a oni potřebují vykázat nějakou činnost. Zbytečnou ale vděčnou. V praxi takový boj proti podezřelým příjemcům dávek znamená především navyšování byrokracie úřadů zodpovědných za zpracování žádostí a vyplácení peněz. Přebujelé papírování v důsledku vede až k tomu, že sociální dávky úplně ztrácí svůj smysl a nepomáhají integrovat lidi, kteří se ocitli v ekonomických potížích. Místo toho potřební vyplňují papíry a státní zaměstnanci jim je vracejí zpátky. Toto se dobře ukazuje i v dávkovém systému České republiky.

Ministr Nečasovy vlády Jaromír Drábek za TOP 09 v roce 2012 v rámci boje proti zneužívání dávek v hmotné nouzi zavedl přísné testování jejich nároku. Papírování a byrokracie spojené s dávkami v hmotné nouzi se od té doby ještě dál zvyšovaly. Žadatelé o tyto dávky tak dnes musí složitě dokazovat, že nemají žádné peníze na účtu, že nemají žádné vedlejší příjmy, kolik jich žije v domácnosti, že zaplatili za energie a za nájem a další a další dokumenty. Pokud je nevyplní, ztrácí na podporu nárok. Zaměstnankyně a zaměstnanci úřadů práce na oddělení hmotné nouze netráví čas prakticky ničím jiným než zjišťováním, zda mají žadatelé na peníze nárok a testováním, zda v dokumentech nemají něco špatně.

Podle údajů úřadů práce minulý rok proběhlo 122 tisíc kontrol v domácnostech, na jejichž základě odejmuly 1 200 starých i nových žádostí o dávky. To je méně než jedno procento. Na nějakou sociální práci nebo něco podobného pak na úřadech absolutně nezbývá čas. Práce v terénu, tedy tzv. šetření v místě, což tvoří 100 tisíc z provedených kontrol úřadem práce, často připomíná spíš policejní činnost, kdy úředníci kontrolují, zda v bytě nežije o jednoho člověka víc, než žadatel uvedl. Kontrolují se kartáčky na zuby, sčítají se boty a podobně. O pomoc lidem v nouzi nejde ani náhodou, státem placení lidé pouze kontrolují, aby stát náhodou nepomohl někomu omylem. Navíc tato politika vytváří stigma uživatelů dávek jako „socek“ a tím odrazuje řadu lidí od jejich čerpání.

Jurečka pochopitelně neuvádí, kolik by jeho návrhy stály peněz. To ve skutečnosti nikoho ani nezajímá. Výzkumy na toto téma opakovaně prokazují, že zneužívání dávek se týká velmi malého procenta lidí. Z hlediska státního rozpočtu jde pak o zcela zanedbatelné peníze. Jak často upozorňuje například expertka na sociální systém Alena Zieglerová, velká část lidí, která má na peníze od státu nárok, je ani nečerpá. Jurečkova pozornost by se tedy mohla napřít spíše tímto směrem a ministr by se mohl zamyslet, proč je pomoc státu tak komplikovaná a jak ji zjednodušit.

Složitá byrokracie a potupné opakující se kontroly se v nečekaných krizích následně uplatňují na všechny, kteří potřebují pomoc. To se výrazně projevilo například v covidové krizi, kdy lidé, kteří na to absolutně nebyli zvyklí, museli najednou žádat o dávky a divili se nejen jejich komplikovanosti, ale i tomu, jak moc do svého soukromí musí nechat úředníky a úřednice nahlédnout. Efektivní a rychlou pomoc tak stát v potřebném čase nebyl schopný nabídnout.

Ve chvíli, kdy by českému systému pomohlo radikální zjednodušení, hodlá ho Jurečka zase o něco zkomplikovat. Zaklíná se digitalizací, která sama o sobě ale nemůže zjednodušit složitá pravidla. Vláda tak v čase rostoucích cen jen dále rozleptává záchrannou sociální síť, která byla vytvořena, aby lidem pomáhala právě v podobných situacích. Po úřednictvu pak stát chce, aby za podprůměrné mzdy dělalo vyčerpávající práci, která často ani nemůže nikomu skutečně pomoct.

Autor je redaktor Alarmu.

Pavel Šplíchal je spíš ignorant a anarchista než sociolog. Ale právě sociologii kdysi vystudoval, v Alarmu je od roku 2013. Píše o politice, ultrapravici, chudobě, nerovnostech a dalších tématech. Dřív se pokoušel to dělat vtipně, ale už to vzdal. Spolu s Janem Bělíčkem moderuje podcast Kolaps.