nenávist

Policie zahájila vyšetřování „chorea“ jabloneckých fotbalových fanoušků, namířeného proti islámu.

Neskutečně sadistický útok na člověka bez domova v Pardubicích je tím nejbrutálnějším a nejsmutnějším důsledkem celospolečenského uvažování o lidech na okraji.

Kdyby – čistě teoreticky – zaútočil Islámský stát na ČR, nemáme žádnou naději válku vyhrát. Paradoxně kvůli křiklounům, jako jsou Konvička, Bartoš, Okamura. 

Týdeník Reflex pravidelně přikládá pod kotel nenávisti. Místo aby se snažil současnou situaci uklidnit, ještě se na ní přiživuje.

Dokud se česká společnost bude muset vypořádávat s neexistujícími problémy, ke skutečně podstatným otázkám migrace se nikdy nepropracuje.

Nejlepší prevencí proti uprchlíkům by mohla být proměna České republiky v ještě nesnesitelnější stát. Vyhlídky nejsou špatné.

Naštvané matky jsou autentickým ženským hnutím, jehož členky své mateřství využívají k šíření hoaxu, strachu a nenávisti – na internetu i v ulicích.

Koncept politického extremismu slouží jako nástroj k obraně liberální demokracie. Brání ji tím, že preventivně a často i svévolně produkuje extremisty.

Přestože se dnešní protiuprchlické nálady jeví jako iracionální, mají jasně daný společenský základ.

Islamofobové se pravidelně dopouštějí porušování zákona. Jejich stíhání je však složité i kvůli neřešenému tíhnutí valné části členů Policie ČR ke krajněpravicovým názorům.

Zatímco účast na demonstracích se šibenicí v rukou nebo pokřiky „budete viset“ jsou podle Policie ČR v pořádku, ironizující transparent s povadlými penisy už nikoli.

Národní identita se vytváří situačně, není daností založenou na „pokrevním poutu“. V posledních měsících však spousta lidí zapomíná, že ani „Čechy“ jsme nebyli odjakživa.

Aktivistka hnutí Islám v ČR nechceme Eva Hrindová svým článkem o kampani proti rakovině ukázala, kam až jsou příznivci této iniciativy ochotní zajít při šíření nenávisti.

Je poslední výplod bloggerky Evy Hrindové proti aktivistce Lucii Bittalové dočasným dnem internetové diskuse? A co aktivity internetových trollů říkají o naší současnosti?

V souvislosti s nástupem antiislámských nálad se mluví o fašizaci společnosti. Podaří fašizujícím proudům pojmenovat zklamání z posledního čtvrtstoletí?

Je nepřípustné, aby zemi, jejíž dějiny tvořili Hus, Masaryk nebo Kriegel, reprezentovali xenofobové typu Konvičky, Okamury a Bartoše.

Odpůrci prezidenta Miloše Zemana se při honu na Ovčáčka navzdory okázale projevovanému dobrému vkusu a vzdělání podobají davu, který doštval Ivetu Bartošovou pod vlak.  

Čím dál agresivnější boj hnutí Úsvit o popularitu ukazuje, že i u populismu je třeba trochu přemýšlet. Okamurovci zase o kus pokročili v úsilí stát se hnutím šašků.

Na ulici umírají v Česku každý rok stovky lidí. Tísnivé sociální podmínky často neumožní jejich blízkým, aby se s nimi důstojně rozloučili.

V Česku nejsou skoro žádní muslimové. Tím lépe se nám proti nim bojuje.

Uzeniny jsou čím dál kostelečtější, o denním tisku nemluvě. Přesčasy jsou přitom stále delší a složenky mastnější. Ať děláme, co děláme, lahvového piva nedocílíme. Zatímco generace nezaměstnaných dětí žužlá písmenkový vývar úvodníků, lační skřítci už polykají dělové koule. To je pak každá útěcha dobrá, každý terč černý. Nechápu, jak někdo může ještě dnes nadávat na […]

Už ani ty špatné desky nejsou to, co bývaly… Docela rád bych byl u toho, když si nějaký zarytý fanoušek kapely MGMT poprvé pustí jejich aktuální album stejného jména. Ta nervozita… to očekávání… to těšení se na hity. A pak bác. Místo šlágrů jako Kids a Time to Pretend přijde neposlouchatelná šumící psychedelická břečka. „Dělají […]