Milan Chovanec
Krize levice a parlamentní demokracie v Evropě postihla i českou sociální demokracii. Strana se ale své problémy snaží ignorovat.
V Hradci Králové se sjeli delegáti kdysi největší levicové strany u nás. Sledujte s námi sjezd, který rozhodne o budoucnosti ČSSD.
ČSSD se ještě ani nevzpamatovala z historické volební porážky a opět jedná o vládě s hnutím ANO. Její postoj je matoucí.
Ústavní rovina držení zbraně historicky patří k demokracii, ale zároveň dnes demokracii ohrožuje. Obou stran téže mince si nejsme dostatečně vědomi.
Středeční hlasování o ústavním zákonu o bezpečnosti zbavuje stát monopolu na násilí a vnáší do veřejného prostoru zbytečný pocit ohrožení.
Milan Chovanec v čele sociální demokracie znamená jediné: legitimizaci krajně pravicového obratu strany.
Propad preferencí ČSSD si žádal reakci. Ta, ke které se lídři strany rozhodli, však působí jako ten nejhorší myslitelný krok.
Ministr vnitra vyráží opět do boje s imaginární „uprchlickou hordou“. A s Babišem se pere o to, kdo je větší xenofob.
Sociální demokracie nemůže uspět bez přesvědčivého sociálního programu. Nabízí ho ale spíš rozpačitě.
Omládlý Sobotka, Marksová a Chovanec vyrazili na piknik. Chápat se to dá různě.
První místopředseda ČSSD Milan Chovanec se stylizuje do pistolníka ze Západu (tedy z Plzně). Stává se tak nejvýstižnějším obrazem zoufalství české sociální demokracie.
Babiše se nezbavíme tím, že jej budeme proklínat. Mnohem spíše ho můžeme ohrozit, pokud se zaměříme na problémy, které ho vynesly nahoru.
Milan Chovanec na kameru řekl, že ČSSD bude usilovat o progresivní daň. Byl to na videu vůbec on?
Promýšlet různá hlediska současné vládní krize je podstatné i s ohledem na budoucnost parlamentní levice u nás.
Boj se zločinem prorůstajícím stát začal za Petra Nečase a končí za Bohuslava Sobotky. Každý jiný výklad je jen zatemňováním této skutečností.
Robert Šlachta a další lidé z vedení Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu avizovali včera svůj odchod do civilu. Co to znamená pro českou demokracii?
Během sobotní noci se některé pražské podniky podporující projekt HateFree staly terčem útoku krajně pravicových vandalů.
Vlády se domnívají, že mají mandát k pseudořešením migrační krize a k sebevraždě evropské budoucnosti. Nemají.
Vláda vyslala do ulic smíšené hlídky policistů a vojáků se samopaly. Spíše než o bezpečnost jde o bezpečnostní divadlo.
Útoky teroristů Islámského státu splnily svůj účel: posílily strach, nenávist a podezíravost. Česká politická reprezentace je toho důkazem.
Zpráva ombudsmanky o podmínkách v detenčním zařízení Bělá pod Bezdězem naplno odkrývá hrůznost české imigrační politiky.
Současná debata o přijetí kvót na uprchlíky svědčí o falešném soucitu a neochotě řešit krizi systémově.
Bývalý ministr školství Marcel Chládek bude zastávat zcela novou funkci ve fotbalové reprezentaci. Za vstřícné služby ji pro něj vytvořil šéf českého fotbalu Miroslav Pelta.
Podmínky detenčního ústavu v Bělé pod Bezdězem jsou v rozporu s mezinárodním právem a porušují lidská práva uprchlíků, kteří jsou v areálu drženi.
Výzva Stop nenávisti žádá předsedu vlády a ministra vnitra, aby zakročili proti projevům nesnášenlivosti šířícím se Českem.
Prohlášení norského masového vraha Anderse Breivika jako by vypadla z komentářů českých islamofobů na sociálních sítích.
Zásah na Cibulce ukázal, že i po mediálním úspěchu autonomního sociálního centra Klinika zůstává policie v případě squattingu samozvaným soudcem i vykonavatelem.
Vraždění v pařížské redakci politici okamžitě vyhodnotili jako teroristický útok, vraždění v uherskobrodské restauraci ne. Proč?
Podle většiny české veřejnosti čekají za našimi hranicemi hordy přistěhovalců lačných plenit a devastovat naše tradice. Je tomu skutečně tak?