Po úterní Radě obrany státu a středečním koaličním dohadování se hodně mluvilo o potřebě „zchladit hlavy“ a reformu policie nadále řešit „pouze z odborného hlediska“. Kdo by nesouhlasil s rozvahou a odborností? Jenom hysterik, hlupák a nevychovanec.
Ministr vnitra Milan Chovanec (ČSSD) učinil v lítém boji proti „divizi Agrofertu v policii“ ve středu nevratný krok, když reformu policie – likvidaci Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu (ÚOOZ) – podepsal. Tím odvrátil malé a ryze hypotetické nebezpečí, že by šéf útvaru Robert Šlachta, hlavní terč červnového politicko-mafiánského puče, mohl vzít svůj odchod ze služby zpět. Reforma byla posunuta o čtyři týdny, z počátku července na srpen. Jako kdyby to něco znamenalo. Premiér Sobotka odletěl do Číny, když předtím vyhodnotil konflikt jako politický a svého vnitráka plně podpořil. Andrej Babiš si rozmyslel opuštění koalice a říká cosi o modifikaci koaliční smlouvy. Jako by někdy na nějaké smlouvě – navíc jen politické – v českém Palermu záleželo. A státní zástupci v čele s Pavlem Zemanem se zjevnou námahou předstírají, že policejní prezidium vychytá blechy v reformě, kterou doposud neviděli a která ve skutečnosti ani neexistuje. Politické zadání policejního prezidenta Tomáše Tuhého bylo totiž jediné: zbavit se Šlachty a rozhodit ÚOOZ tak, aby politické věrchušce od slepé spravedlnosti už nikdy nic – a zvláště před volbami – nehrozilo. Úkol splněn.
Atmosféra trochu připomíná film italského znalce mafií Damiana Damianiho ze sedmdesátých let s obsažným názvem Vyšetřování skončilo, zapomeňte. Aktéři byli odklizeni.
Vyzvánění na poplach
Tento příběh není jedním z mnoha, jak předstírá část mediální pračky, mnohonásobně napojená na přísavky nevyčerpatelné chobotnice. Stojíme na přelomu vývoje, který započal roku 2011 jmenováním Pavla Zemana nejvyšším státním zástupcem. Jde se plnou parou vzad. Vrchní žalobce v Olomouci Ivo Ištvan, jenž samozřejmě ihned pochopil, která bije, se proto rozhodl svébytným způsobem informovat veřejnost, oč tu běží.
Potíž je v tom, že Šlachta postupoval podle zákona, podle zákonných pokynů státních zástupců a v zákonném dohovoru s nimi.
Když si pozval k výslechu policejního prezidenta a jeho náměstka, nemohl doufat, že se od nich doopravdy něco dozví. Evidentně chtěl touto právní cestou na hraně průšvihu poslat zprávu v trosečnické lahvi občanům, že ve tři roky starých policejních odposleších, týkajících se dvou trestních kauz, zazněl scénář na odstranění plukovníka Šlachty, scénář, který je nyní takřka přesně a bod po bodu uskutečňován. A že se tak děje proto, aby mohly unikat informace ze živých kauz a při realizaci (zátahu na pachatele) mohlo být „na místě činu uklizeno“ (Ištvan to chytře formuloval tak, že toho je třeba se vyvarovat, například díky „obsazení pozic“ v novém útvaru, a nikoli, znělo mezi řádky, vyštípáním policistů, o jejichž bezúhonnosti žalobci ani mafiáni nepochybují). Jasnější zprávu a hlasitější vyzvánění na poplach si jen těžko můžeme představit. Pohoršení nad touto „kriminalizací policejního prezidia“ olomouckými žalobci bylo ovšem převeliké.
Chovanec s Tuhým – zatím s podporou Sobotky – hrají o čas a tváří se, že nyní mohou státním zástupcům slíbit vlastně cokoliv, aby měli pro tuto chvíli pokoj. Je však vyloučeno, aby do začátku srpna dali dohromady fungování nové, skoro tisícihlavé Národní centrály proti organizovanému zločinu. Nestačí nastavit pár nocí pilnou „rachotou“ k vyjasnění všech toků řízení v centrále, ke sladění všech procesů, kompetencí a odpovědností, k zabezpečení čtyř stovek kauz jejich dosavadními zpracovateli. Není vůbec lehké identifikovat nové kritické uzly s možnými nežádoucími úniky mezi sekcemi. Někteří policisté odejdou, ale zbylí budou masově demotivováni (za Šlachtu se postavilo 17 šéfů útvarů a rezidentur a 283 příslušníků ÚOOZ). Bude stačit přidání pěti tisíc korun na každou policejní dlaň k obnově chuti pracovat a dotáhnout ožehavé kauzy?
Lze si i živě představit, jak hackeři ze sekce kyberzločinů vstupují do spisů sekce mafiánské. A plně chápat důslednou Šlachtovu praxi: důležité kauzy ani na interní počítačovou síť nepatří. Nevkládal je tam, neřád! Pavel Zeman se označil za „nevěřícího Tomáše“ tváří v tvář dopracování reformy. A dodal: „Dokud neuvidím, neuvěřím.“ Neuvidí, neudělají to. Nebyl to jejich úkol. A nebude čas, budou prázdniny, po nich volby a – tak je to připraveno a načasováno – zavládne politika.
Přesměrování, rozdělování
Už nyní zavládla. Přes všechny ty řeči o odbornosti a managementu. A nebyl to Andrej Babiš, ale strůjci, zastánci, političtí patroni a mediální křoví policejní pseudoreformy a likvidační reorganizace, kteří se rozkřičeli o „politizaci“, „předvolební kampani“ „politické střelnici“, ne-li „puči“ hnutí ANO. Hlasy policistů a státních zástupců byly přitom okatě ignorovány. V tomto příběhu nejsou pučisty ti, kteří v tajnosti, typické pro zločinná spolčení, připravují rozval protimafiánského útvaru. V této story jsou pučisty ti, kteří proti ničivosti puče skutečného vznesli námitky. Tím lépe, že je vznesl právě Babiš, pochodující střet zájmů s kostlivci ve skříních. Čapí hnízdo nebo Agrotec či ostouzející článek v týdeníku Der Spiegel nejsou dobrým podložím pro Babišovu zcela pravdivou větu: „Skončil boj s korupcí v naší zemi.“ Jistě, i Kalouskovi v Otázkách Václava Moravce vypadlo z úst (snad si za to jazyk neukousl), že „Agrotec je absolutní marginálie“. Ale v zemi, v níž nekradou jenom ručičky na hodinkách, je lehké – domnívají se zřejmě mylně pučisté – přesměrovat hněv lidu proti miliardáři s chováním řeznického psa, chováním, které na Radě obrany státu patrně prověřilo hloubku křesťanské lásky přítomných lidovců.
Vzbuzuje až úžas holý fakt, že se v boji za Chovance a Tuhého sešikovali – často týmiž slovy – demokraté sociální („Útoky ANO na nezávislost policie pokládám za neadekvátní a zcela účelové, působí to na mne jako součást předem připravené volební kampaně ANO,“ řekl předseda ČSSD Bohuslav Sobotka) i demokraté občanští („Pro mne je to zbytečně zpolitizovaná kauza, součást předvolební rétoriky, hnutí ANO jedná naprosto neodpovědně,“ řekl předseda ODS Petr Fiala). V tomtéž duchu promluvil jako kniha i známý znalec té správné metodiky armádních tendrů, předseda TOP 09 Miroslav Kalousek.
Plnou podporu policejní reformě vyslovila Unie obhájců. „Je zábavné být svědkem nevídaného jevu, kdy věhlasní advokáti českých megazločinců všeho druhu brání tuto policejní reformu a jsou na jedné lodi s policisty, kteří ji zplodili,“ řekla k tomu bývalá ministryně spravedlnosti v Rusnokově vládě Marie Benešová (ČSSD). Nemá ovšem šanci stejně „pobavit“ kohokoli ve své vlastní straně.
Tomáš Sokol, jeden z nejproduktivnějších obhájců „megazločinců“ (například Radovana Krejčíře) vysvětlil 13. června deníku E15: „Státní zástupci jsou veliteli policejních týmů, jsou součástí vyšetřovací mašinerie, což je z principu špatně. Už si na to zvykli natolik, že rozhodují o tom, co který tým bude vyšetřovat. Policejní prezident by měl praštit pěstí do stolu a zarazit to.“ Jenže potom je „v principu špatně“ samotný zákon, který žalobce činí skutečnými pány trestního řízení v přípravné fázi. Trestní řád dokonce umožňuje, aby dávali policii závazné pokyny a volili si k tomu konkrétní útvary a policisty. Přesto nebyl advokát „megazločinců“ v tak zásadní věci v interview pro jmenovaný deník novinářem opraven, konfrontován s fakty.
Mele se doprava
Když před třemi lety vpadli Šlachtovi lidé na Úřad vlády, bylo otřesné číst editorialy, v nichž například šéfredaktoři dvou týdeníků – Pavel Šafr (Reflex) a František Nachtigall (Týden) – doslova závodili, kdo z nich odvážněji zostudí „totalitní“ justici, zesměšní policisty a obhájí poměry mafiánské republiky. Domníval jsem se, že tehdejší výplody nemohou být už překonány. Velký omyl. Šéfredaktor internetového Deníku Referendum Jakub Patočka objasnil veřejnosti 10. června na svém webu, že pokud jde o reformu policie, jedná se o „každým coulem uměle vyvolanou kauzu“. O Šlachtu v ní prý šlo „jen částečně“ a „prakticky vůbec nejde o téma boje s korupcí“. Podle Patočky jde o zápas za „vymezení kompetencí mezi policií a státním zastupitelstvím“ (Tomáš Sokol by to nevyjádřil jinak; chlapci se asi chystají přepsat trestní řád). Hlavně však se prý jedná o „vystupňování mocenského střetu mezi ČSSD a ANO, v němž nejde o nic menšího než o to, kdo bude v nadcházejícím období určovat charakter české politiky“. Nevím. Kdo asi? Mafie?
Čtu v levicově liberálním internetovém deníku hotové déjà vu z rozběsněného pravicového tisku, plačícího nad čerstvým pádem Nečasovy vlády. Útočili tam ad hominem stejně jako dnes Patočka na Roberta Šlachtu, který – Patočkova slova – „ve jménu vyšší spravedlnosti nepostupoval zcela rigorózně dle pravidel“ (jichž se dnes v této věci vehementně dožaduje Kalousek, tento Patočkou výslovně oceněný pilíř liberální demokracie čelící babišovské oligarchii). Podle Patočky „taková sláva a moc může jednomu zachutnat a může podlehnout pokušení začít zdůvodňovat vlastní představou vyšší spravedlnosti své neortodoxní postupy soustavně, učinit z nich normu“. Potíž je v tom, že Šlachta postupoval podle zákona, podle zákonných pokynů státních zástupců a v zákonném dohovoru s nimi.
Patočka pokračuje ve stylu důvěrně známých dehonestací, o nichž jsem si dřív myslel, přiznávám svoji pomýlenost, že musí být zdrojovány špinavými penězi: „Šlachtu si oblíbili vysoce postavení lidé ve státním zastupitelství proto, že vychází vstříc jejich představě o tom, jak šetřit jednotlivé případy.“ Opět: vycházet vstříc představám státních zástupců zákon policistům nařizuje. A Patočka dál: „Podobným typem jako Šlachta je totiž státní zástupkyně Lenka Bradáčová, jež se o sobě podle všeho domnívá, že kdyby snad při rekonstrukci Kuksu potřebovali znovu vytesat sochu spravedlnosti, mohla by stát Braunovým následovníkům modelem.“
No ovšem! Slávomani a elitáři, ztroskotanci a samozvanci… Odkud jen tohle znám? Je to staré, možná ještě starší, než se zdá. Na takováto nejapná slova naši dědové říkávali: „Co to, proboha, meleš? Máš dluhy? Zabils někoho?“
Sobotka v Číně
Státní zástupci jsou na řadě. Mimo jiné proto, že se sflikovanou reformou policie sotva budou moci souhlasit i po zapracování třinácti košatých připomínek Pavla Zemana. Pravda, vyrazí-li pučisté žalobcům z ruky jediný nástroj, který mají v terénu, tedy policii, mohou je vlastně – zcela bezzubé – s klidem nechat na pokoji. Ale co když na hanbě povedou protivné řeči, jmou se zpochybňovat nezávislost policie a začnou sušinu práva zase politizovat? Snadná pomoc. Už v neděli bylo jasné, jak se všichni těší na menšinovou vládu ČSSD a KDU-ČSL s podporou ODS a TOP 09. Místo Roberta Pelikána (ANO) by pak přišel nějaký rozumný ministr spravedlnosti, lidovec nebo sociální demokrat, který rozhodně nebude „divizí Agrofertu“ (to už spíš bude „bičem božím“). Na jeho návrh může být nejvyšší státní zástupce vládou odvolán, čistka v nižších patrech českých a moravských žalobců může pokračovat a mezi státními zastupitelstvími a Policií ČR může být konečně nastaveno ono správné, ale opravdu správné „vymezení kompetencí“. Správné přesně tak, jak si je představují někteří levicově liberální novináři a obhájci megazločinců.
Vlastně je dobře, že premiér Sobotka dlí v Číně. Jistě ne na modlitbách, ale – jak stále doufám – na pochybách. Řeči se vedou, voda teče a na leccos se dá zapomenout. Záleží nakonec na tom, co kdo udělá.
Autor je politický komentátor.