konzum | Deník Alarm
Duch Vánoc: mlátíme kapry po hlavě a dětem tvrdíme, že iPhony nosí dítě narozené v chudobě, které zvěstovalo lásku k druhým. Tradice přicházejí a odcházejí a dvě z nich bychom měli raději pohřbít.
Největším dárkem, který si můžeme dát o letošních Vánocích, je rozhodnout se nepřehánět to s konzumem.
S historikem Martinem Francem jsme hovořili o proměnách konzumní kultury v devadesátých letech. Regály se nezaplnily západním zbožím hned po listopadu 1989, změna byla mnohem pozvolnější.
S Jonášem Strouhalem, autorem vyčerpaného Alzáka bloumajícího po pražském centru, o konzumu, vyhoření a konci světa.
Přiznejme si upřímně: pokud neomezíme spotřebu jako takovou, nelze naši snahu zamezit klimatickým změnám brát vážně.
Nakupování organických a etických nezávadných produktů možná uleví vašemu svědomí, ale lepší svět rozhodně nepřinese.
Vánoce by mohly být svátky subverze a protestu. Místo toho vraždíme kapry.
Lidl vrací na trh burizony. Chytrý marketingový tah německého řetězce se trefuje do současného trendu nostalgizace a idealizace starých časů.
Dokáže udržitelný kapitalismus spasit naši planetu? Není na místě si dělat přílišné naděje.
V Londýně se realizuje kontroverzní zákaz reklamy zobrazující „dokonalé ženské tělo“.
Matěj Stropnický nemá lednici. Zřejmě nemá ani holku. Kdo by s někým takovým chtěl vůbec spojit svůj život…
Je možné praktikovat pravidla tzv. etického konzumu při nákupu počítačů a využívání softwaru?
V šedesátých letech pomohla hédonistická revoluce osvobodit konzumenty od asketické morálky a rozhýbat spotřebu. Pomůže dnes kapitalismu etický konzum hipsterů?
Nová zakázka Davida Černého, socha spisovatele Franze Kafky, dominuje obchodnímu centru Quadrio, kvůli němuž byla dva roky uzavřena stanice metra Národní třída.
Ideál matek, které rodí přirozeně, kojí dlouho a používají látkové pleny, v důsledku řadě žen znesnadňuje mateřství, anebo je od něj dokonce odrazuje.
Nejbohatší lidé světa jsou často obviňováni z vykořisťování zbytku společnosti. Ani oni to ale nemají lehké – vždyť jim náleží téměř polovina celosvětového bohatství.
Minulé století bylo dobou strachu, toto století je dobou studu. Tak lze ve zkratce vyjádřit změnu převládajícího způsobu represe. Dalo by se říct, že 20. století bylo plné strašných událostí a neustrašených hrdinů. Nové století je sice zatím příliš krátké na to, abychom podobné tragédie – a s nimi i výzvy pro odvážné – vyloučili, ale prozatím to vypadá na čas […]
Trápí vás, že vaše zaměstnání je zbytečné, nesmyslné, nebo dokonce škodlivé? Esej britského antropologa s anarchistickou minulostí hledá příčiny tohoto stále častějšího symptomu a táže se, jak je možné, že navzdory technologickému pokroku nejsou vyspělé státy schopny zajistit, aby jejich obyvatelstvo netrávilo v práci víc než tři až čtyři hodiny denně.