imigranti
Aktivisté z Kliniky vypravili humanitární pomoc uprchlíkům přebývajícím na budapešťském nádraží Keleti. Na cestu do Maďarska se vydala i autorka textu.
Výběr „hostů“ do diskuse na téma uprchlické krize v pořadu Události, komentáře a jiná porušování Kodexu ČT vedou k legitimizaci názorů založených na nenávisti a demagogii.
Spor občana Moldavské republiky s hnutím Úsvit české soudy smetly ze stolu. Teď je u Evropského soudu pro lidská práva.
Evropské nařízení, které určuje stát pro příslušné azylové řízení, stále komplikuje životy tisícům uprchlíků. Německo umožní Syřanům se dublinské pasti vyhnout.
Fakt, že právě Německo momentálně vykazuje nejvíce odvahy v otázce uprchlické krize, je vzhledem k jeho postoji během řecké krize paradoxní.
Mnozí uprchlíci možná sní o Evropě jako o zemi zaslíbené. Dnešní evropské hodnoty k tomu však důvod nedávají.
Humanitní vědci by si měli najít cestu k veřejnosti a čelit protiimigrantským náladám.
Médiem současné xenofobie nejsou pouliční demonstrace, ale internet a sociální sítě. Dříve okrajové projevy nenávisti se staly mainstreamem a český Facebook se proměnil v obludárium.
Čeští vědci se stavějí proti nárůstu xenofobie a extremismu ve společnosti. Přetiskujeme výzvu, kterou již podepsalo na pět stovek akademických pracovníků.
Situace uprchlíků v Maďarsku ukazuje, že nám chybí skutečně demokratické chápání evropské komunity.
Dvě stě let starý obraz Théodora Géricaulta usvědčuje Evropu ze ztráty soucitu a mravnosti.
Policie zahájila vyšetřování „chorea“ jabloneckých fotbalových fanoušků, namířeného proti islámu.
Kdyby – čistě teoreticky – zaútočil Islámský stát na ČR, nemáme žádnou naději válku vyhrát. Paradoxně kvůli křiklounům, jako jsou Konvička, Bartoš, Okamura.
Do uprchlického tábora ve Vyšních Lhotách po letech znovu doputovali první uprchlíci. Tentokrát však za hlasitého společenského odsuzování a s pouty na rukou jako zločinci.
Dokud se česká společnost bude muset vypořádávat s neexistujícími problémy, ke skutečně podstatným otázkám migrace se nikdy nepropracuje.
Navzdory progresivnímu a sociálně orientovanému papeži se zástupci české římskokatolické církve chovají v otázce uprchlíků zbaběle a zpátečnicky.
V sobotu 25. června se k vlně demonstrací proti přijímání imigrantů připojila Ostrava. Útok na protidemonstraci ovšem neonacistům nevyšel.
V debatách o přijímání uprchlíků se mnozí ohánějí biologickými pojmy. Vyplouvají při tom na povrch mimo jiné i různé neznalosti.
Lidé prchající před válkou a utrpením zažívají na svém útěku většinou to nejhorší při snaze dostat se do Evropy.
Přestože se dnešní protiuprchlické nálady jeví jako iracionální, mají jasně daný společenský základ.
Dojmy z letního výletu do Řecka – země, o které česká média mluví jako o „bráně pro migranty cestující do Evropy“.
Za náboženstvím nehledejme pouze víru v boha – je také souborem hodnot a zvyků, které jen obtížně měníme.
Národní identita se vytváří situačně, není daností založenou na „pokrevním poutu“. V posledních měsících však spousta lidí zapomíná, že ani „Čechy“ jsme nebyli odjakživa.
Výzva Stop nenávisti žádá předsedu vlády a ministra vnitra, aby zakročili proti projevům nesnášenlivosti šířícím se Českem.
Včerejší protiimigrantská demonstrace na Václavském náměstí opět posunula hranice možného. Prahou prošel průvod se šibenicemi, jeho odpůrci skončili v policejních antonech.
Satira na českou imigrační politiku může být těžko jiná než krutá.
V otázce uprchlické krize neexistuje na české politické scéně opoziční hlas, který by měl širší společenský dopad.
Díky rozvoji sociálních sítí je dnes kontakt s xenofobními jedinci intenzivnější než dříve. Skutečný stav tak můžeme vidět zkresleně.