Nebyl to první a s velkou pravděpodobností ani poslední spor, který se rozhořel mezi americkým prezidentem Donaldem Trumpem a jeho kolumbijským protějškem Gustavem Petrem. Už letos v lednu nebyly obě země daleko od obchodní války. Tehdy Kolumbie odmítla dva letouny s deportovanými kolumbijskými občany ze Spojených států. Důvodem byly ponižující podmínky v letadlech během repatriací. Trump Bogotě pohrozil 25 až 50procentními cly na kolumbijské produkty, zrušením víz pro členy vlády i možnými sankcemi.
Oba státy se nakonec na deportacích dohodly, Bílý dům ale přesto vzkázal, že možnost uvalení cel a sankcí se pouze odkládá pro případ, že „Kolumbie nedodrží dohodu“. Ani sporem ohledně deportací Latinoameričanů ze Spojených států ale diplomatická krize mezi Washingtonem a Bogotou neskončila.
Spor kvůli válce s drogami
Minulý týden Trumpova administrativa označila Kolumbii za zemi, která neplní své mezinárodní závazky v boji proti obchodu s drogami, a obvinila kolumbijskou vládu z nedostatečného pokroku v této oblasti. Kolumbie tak de facto přišla o status amerického spojence. Americká vláda totiž zemi zařadila na seznam států, které nespolupracují s Washingtonem na boji proti drogovým kartelům. Podle amerického velvyslance v Bogotě tento krok nicméně neznamená škrtání americké pomoci jihoamerické zemi ani konec spolupráci v oblasti obrany.
Trump by měl skončit za podporu genocidy v Gaze za mřížemi, zopakoval dokonce kolumbijský prezident tento týden.
Jenže horkokrevný levicový prezident Gustavo Petro, který se řadí mezi časté kritiky Trumpovy politiky, nenechal americké kroky bez komentáře. „Kolumbijský lid odpoví, zda chce loutkového prezidenta nebo svobodný a suverénní národ,“ reagoval Petro a dále dodal, že nedovolí, aby jeho země „poklekla“ před zájmy USA a aby zemědělci pěstující koku byli „bití“. Právě produkce koky v zemi rok od roku roste. Podle nejnovější zprávy Úřadu OSN pro drogy a kriminalitu se plocha půdy využívané k pěstování základní složky kokainu za poslední desetiletí téměř ztrojnásobila na rekordních 253 000 hektarů v roce 2023. Petro ale vidí chybu na straně USA a Evropy, kde spotřeba této drogy roste.
Dlouholetý partner
Kolumbie přitom roky patřila mezi stabilní partnery USA v Latinské Americe, a to i za vlády Petra coby prvního levicového prezidenta v historii země. Oba státy dlouhodobě spolupracují a jihoamerická země byla jedním z hlavních příjemců americké pomoci v regionu. Spojené státy pomohly Bogotě navýšit vojenské výdaje, což podle mnohých komentátorů pomohlo k oslabení tamních guerill a uklidnění situace.
V roce 2016, částečně právě v důsledku vojenského tlaku, levicová guerillová skupina FARC podepsala historickou mírovou smlouvu s kolumbijskou vládou. Od té doby se americká pomoc snížila, ale Washington zůstal pro Kolumbii klíčovým spojencem. Podle Washingtonského úřadu pro Latinskou Ameriku (WOLA) americká pomoc do roku 2024 dosáhla hodnoty 400 milionů dolarů (8,3 miliardy korun).
„Kolumbie je zdaleka nejbližším partnerem USA v boji proti narkotikům v celém regionu. Po mnoho let spolupracovaly ozbrojené složky obou států v boji proti organizovanému zločinu,“ řekla BBC Mundo analytička Elizabeth Dickinson. Pro Kolumbii případné snížení americké pomoci může v lepším případě znamenat úbytek 30 až 40 procent finančních zdrojů na obranu.
S Watersem proti Trumpovi
Spor mezi oběma zeměmi pak vyvrcholil během zářijového zasedání Valného shromáždění OSN v New Yorku. Kolumbijská hlava státu se totiž zúčastnila (spolu například s hudebníkem Rogerem Watersem) propalestinské demonstrace. Kolumbie loni přerušila diplomatické styky s Tel Avivem kvůli izraelské vojenské operaci v Pásmu Gazy a tamní humanitární krizi.
Petro opakovaně označil izraelské obléhání Gazy za genocidu. Trump by měl skončit za podporu genocidy v Gaze za mřížemi, zopakoval dokonce kolumbijský prezident tento týden. Petro na protestu před sídlem OSN vyzval k vytvoření globálních ozbrojených sil s prioritou osvobození Palestinců a vyzval americké vojáky, aby „nemířili zbraněmi na lidi, neuposlechli Trumpovy rozkazy a poslouchali rozkazy lidstva“. Americké ministerstvo zahraničí na platformě X uvedlo, že v reakci na Petrovy výroky zruší kolumbijské hlavě státu vízum, a to „kvůli jeho bezohledným a štvavým činům“.
Kolumbijská diplomacie reagovala, že využívání rušení víz jako diplomatické zbraně je v rozporu s duchem OSN, který chrání svobodu projevu. „OSN by měla najít zcela neutrální hostitelskou zemi, která by organizaci umožnila vydávat povolení ke vstupu na území tohoto nového hostitelského státu,“ uvedlo kolumbijské ministerstvo zahraničí.
„Už nemám vízum pro cestu do Spojených států. Je mi to jedno. Vízum nepotřebuji, protože nejsem jen kolumbijský občan, ale i evropský občan, a skutečně se považuji za svobodného člověka,“ uvedl Petro v sobotu na sociálních sítích. „Zrušení víza za odsouzení genocidy ukazuje, že USA již nerespektují mezinárodní právo,“ dodal prezident.
Ve svém úterním projevu na Valném shromáždění Petro vyzval k vyšetřování Trumpa a dalších členů administrativy zapojených do útoků na lodě v Karibiku, které podle Bílého domu přepravovaly drogy. „Mělo by být zahájeno trestní řízení proti těmto americkým představitelům, i kdyby to zahrnovalo nejvýše postaveného úředníka, který vydal rozkaz: prezidenta Trumpa, který dovolil odpálit rakety na mladé lidi, kteří se prostě chtěli vyhnout chudobě,“ uvedl na plénu OSN Petro.
Ráj pro guerilly i kartely
Když v roce 2022 nastupoval do prezidentské funkce, sliboval obdivovatel francouzských filosofů v čele s Jacquesem Derridou a jeho teorií odpuštění „úplný mír“. Začal vyjednávat s guerillami ELN (Národní osvobozenecká armáda), dvěma skupinami navazující na FARC (Revoluční ozbrojené síly Kolumbie), s pravicovou neomilitární skupinou a současně nejmocnějším drogovým kartelem Clan del Golfo a dalšími menšími ozbrojenými skupinami.
Už tehdy ale velká část analytiků Petra za tento plán kritizovala za naivitu, se kterou se do jednání s ozbrojenými skupinami pouští. Prezident totiž nabídl bezpodmínečné příměří na začátku, nikoli na konci rozhovorů a jednal se všemi najednou, nikoli s každou organizací zvlášť, jako tomu bylo dříve. Proti takovému postupu se navíc vyslovila i většina oslovených Kolumbijců v průzkumech.
Související článek:
Mezitím se počet nelegálních ozbrojených skupin rozrostl. Podle think-tanku Fundación Core působil Clan del Golfo do konce roku 2024 ve 238 obcích, o dva roky dříve to přitom bylo jen 200. Síla organizace se od roku 2018 zdvojnásobila a nyní má podle think-tanku přes 7 500 členů.
Stejně tak rostou řady dalších paramilitárních organizací. V lednu tohoto roku ELN i za pomoci smrtících dronů zabila více než 80 členů konkurenční skupiny při rozsáhlé operaci v regionu Catatumbo u venezuelských hranic, která donutila tamních 20 000 civilistů opustit své domovy.
Disidentské skupiny FARC se rozrostly na čtyři a počet členů se za Petrova působení zdvojnásobil na téměř osm tisíc. Podle dalšího think-tanku Fundación Ideas para la Paz byla v zemi v červenci 2025 nejhorší bezpečnostní situace od roku 2010, kdy došlo k 295 útokům na bezpečnostní síly. Petro nakonec navzdory původním plánům musel proti guerillám a kartelům nasadit armádu, na kterou směřuje stále více státních prostředků.
Růžový odliv
Roztržka s Bílým domem tak nepřichází pro Bogotu zrovna v nejlepší chvíli. Bezpečnostní situace je alarmující a pro ekonomicky zvedající se zemi jde zdaleka o největší problém současnosti. Navíc zde aktuálně probíhá vyhrocená prezidentská kampaň.
„Polarizace je globální fenomén, ale kolumbijští pravicoví a levicoví politici jako by žili v paralelních dimenzích,“ poznamenává týdeník The Economist. Zatímco pravice v právě probíhající prezidentské kampani mluví o tom, že se Kolumbie nachází v „předpeklí“, levice vyzdvihuje úspěchy Petrovy vlády a nepřipouští jakoukoliv kritiku.
Petro jako jeden z představitelů takzvané druhé růžové vlny (spolu s dnes už mexickým exprezidentem Andrésem Manuelem López Obrador a chilskou hlavou státu Gabrielem Boricem) bude i kvůli tomu odcházet z úřadu zřejmě s rozporuplným hodnocením.
V červenci byla míra nezaměstnanosti 8,8 procenta, což je nejnižší hodnota za téměř čtvrtstoletí, ekonomika země mírně roste, stejně jako zájem turistů (a příjmy z jejich návštěv). Jenže Petro už takové úspěchy nezaznamenal v jednom z hlavních bodů kampaně, a to boji proti extrémní chudobě.
Vládě se sice podařilo snížit počet lidí žijících v rámci vládní definice chudoby (s příjmem nižším než 3,90 dolaru na den), počet lidí žijících v extrémní chudobě (s příjmem nižším než 1,90 dolaru na den) ale zůstal prakticky stejný. Prudké zvýšení minimální mzdy pak značnou část pracujících vyslalo do neformální ekonomiky, přičemž Kolumbie zůstává jednou z nejvíce nerovnostářských zemí světa.
Stejně tak v zahraničí oceňovaný boj proti změně klimatu (což má Petro společné se zmíněným Boricem a brazilským prezidentem Lulou da Silvou) má dopad na státní rozpočet. Vládní zákaz nového průzkumu nových ložisek pro těžbu ropy a zemního plynu odrazuje zahraniční investory a kolumbijský státní rozpočet kvůli velkému počtu lidí v neformální ekonomice jen těžko hledá zdroje pro lepší financování například tamního zdravotnictví.
Kolumbijská levice navíc v parlamentu nedisponuje většinou a za každým pokusem o reformu je dlouhé vyjednávání se středopravými stranami. Mimo to Petro musel po devíti měsících vlády přistoupit k rozsáhlé rekonstrukci vlády a navíc čelit volání opozice po jeho rezignaci. Přesto se Petrově administrativě podařilo prosadit reformu pracovního trhu (zkrácení pracovního týdne z 48 na 42 hodin) nebo prosadit legalizaci prodeje marihuany na lékařský předpis.
Nejisté vyhlídky
S Petrovým nástupem navíc svou přítomnost v zemi na rozdíl od Spojených států navýšila Čína, která do Latinské Ameriky s menšími či většími úspěchy vyvezla svůj projekt nové Hedvábné stezky. Ani to zřejmě vztahům mezi Washingtonem a Bogotou příliš neprospělo.
Petro narozdíl od svých předchůdců sází mnohem více na patriotismus až nacionalismus a dlouhodobě se staví do čela odporu proti Spojeným státům v regionu. Na rozdíl od liberálnější levice v podobě svého chilského protějšku se pak nebojí zastat i Venezuely a jejího vůdce Nicoláse Madura.
Otázkou tak bude, jak střet s Donaldem Trumpem bude vnímat kolumbijské voličstvo. Petro už delší dobu není příliš populárním politikem, a to nejen kvůli zhoršující se bezpečnostní situaci. Korupční skandály okolo jeho vlády (i jeho syna), okopávání nezávislosti kolumbijské justice i různé kontroverzní výroky v mnoha Kolumbijcích probouzejí jedinou emoci: únavu z neustálých konfrontací s kýmkoliv, s kým Petro nenajde společnou řeč.
Ani prezidentské kampani se navíc nevyhnulo násilí. Začátkem června byl zavražděn pravicový kandidát na hlavu státu a senátor Miguel Uribe, přičemž důkazem rozdělené politické scény bylo i to, že na přání rodiny se pohřbu nezúčastnil prezident Petro.
O možnost realizovat svou vizi o bezpečnější Kolumbii se příští rok v květnu utkají téměř tři desítky kandidátů. Ať už zvítězí kdokoli, bude si muset zvykat na novou realitu v domácích i zahraničních vztazích.
Tento článek mohl vzniknout jen díky podpoře čtenářů
Podpořte nás