Na pokraji obchodní války se v neděli ocitly Spojené státy a Kolumbie. Za diplomatickým sporem stálo odmítnutí dvou vojenských letounů s deportovanými Kolumbijci ze Spojených států. Americký prezident Donald Trump následně Bogotě pohrozil uvalením pětadvacetiprocentními až padesátiprocentními cly na kolumbijské produkty, zrušením víz pro vládní představitele či uvalením sankcí.
Trumpův protějšek Gustavo Petro reagoval recipročně a dodal, že kolumbijské občany bude přijímat pouze „důstojně“ v rámci civilních letů. „Migrant není zločinec a musí se s ním zacházet s důstojností, kterou si každá lidská bytost zaslouží,“ napsal Petro na síti X. Kolumbijský prezident jako by tím nastavoval zrcadlo nejen Spojeným státům, ale i Evropě, která na svých hranicích opakovaně porušuje lidská práva.
Šéf americké diplomacie Marco Rubio přitom už v roce 2023 uvedl, že by souhlasil s vysláním americké armády do Mexika za účelem boje s kartely.
V dlouhém textu na sociálních sítích kromě toho Petro americké hlavě státu jasně vzkázal, že Kolumbie zůstane suverénní zemí. „Nemám rád vaši ropu, pane Trumpe. Kvůli vaší chamtivosti vyhyne lidský druh. Možná, že jednoho dne si o tom nad sklenkou whisky, kterou přijmu i přes svou gastritidu, budeme moci upřímně promluvit, ale je to těžké, protože mě považujete za součást podřadné rasy, a to já nejsem, stejně jako žádný Kolumbijec,“ píše Petro.
„Můžete se pokusit provést převrat svou ekonomickou silou a arogancí, jako jste to udělali s (Salvadorem) Allendem. Ale zemřu věrný svým zásadám, odolal jsem mučení a odolám i vám,“ pokračuje kolumbijský prezident s odkazem na svůj pobyt ve vězení kvůli členství v levicové guerille. „Kolumbie se nyní přestává dívat na sever, nově se dívá na svět,“ vzkázal do Washingtonu Petro.
Dohoda i pokračující výhrůžky
Obě strany se přesto na deportacích nakonec dohodly. „Kolumbijská vláda pod vedením prezidenta Gustava Petra má připravené prezidentské letadlo, aby usnadnilo návrat krajanů, kteří se chystali dnes ráno přiletět do země deportačními lety,“ uvedl několik hodin poté kolumbijský ministr zahraničí Luis Gilberto Murillo. Své vystoupení šéf diplomacie zahájil slovy, že Kolumbie „překonala patovou situaci s vládou Spojených států“.
Americké prohlášení bylo o něco obsáhlejší. „Kolumbijská vláda souhlasila se všemi podmínkami prezidenta Trumpa, včetně neomezeného přijímání všech nelegálních přistěhovalců z Kolumbie vrácených ze Spojených států, včetně těch, kteří přilétají vojenskými letadly, a to bez omezení a zpoždění,“ informoval Bílý dům.
Trump zároveň ukázal, že ke zlepšení vztahů mezi oběma zeměmi zřejmě jen tak nedojde. Navzdory dosažené dohodě totiž Bílý dům vzkázal, že možnost uvalení cel a sankcí se pouze odkládá pro případ, že „Kolumbie nedodrží dohodu“. Mimo to americký prezident řekl, že Petrovo odmítnutí ohrozilo národní bezpečnost Spojených států.
Americká hlava státu si přitom musela být vědoma, v jaké situaci se do sporu s Kolumbií pouští. Jihoamerická země, která se roky spoléhá na bezpečnostní pomoc Spojených států, totiž v současné době čelí vlně násilí ze strany levicových guerill. Donedávna stoupenec dialogu Petro nasadil proti ozbrojeným skupinám, které mezi sebou bojují o nadvládu nad obchodem s kokainem, více než pět tisíc vojáků. Bez pomoci USA bude ale boj proti milicím i kartelům obtížný.
Tradiční americký spojenec v regionu čeká další migrační vlnu také po udržení Nicoláse Madura u moci v sousední Venezuele. Už teď přitom do Kolumbie uprchlo přes 2,8 milionu Venezuelanů. Nelze ale také přehlížet fakt, že Kolumbie je důležitým americkým obchodním partnerem. V současné době okolo 27 procent v USA zkonzumované kávy pochází právě z této jihoamerické země, odkud do Spojených států míří ve velkém i ropa, tropické ovoce nebo řezané květiny, což by s blížícím se svátkem sv. Valentýna Trumpovi na popularitě zrovna nepřidalo.
Let v řetězech
Nebyla to ale jen Kolumbie, kdo se v uplynulých dnech postavil Trumpovým deportacím. Brazilské ministerstvo zahraničí v sobotu odsoudilo „ponižující zacházení“, kterému čelili brazilští občané během návratu do vlasti. Let s celkem 88 Brazilci na palubě sice nakonec v zemi přistál, dosednutí na letišti v Belo Horizonte ale předcházely komplikace.
Letadlo, které v pátek odletělo z Alexandrie v Louisianě, směřovalo do jihovýchodní Brazílie. Kvůli technickým problémům ale došlo k neplánované zastávce v Panamě a následně také v Manaus na severu Brazílie. Zde ale zasáhla brazilská vláda prostřednictvím federální policie, která nedovolila letu pokračovat v cestě.
Důvodem bylo držení brazilských občanů v poutech po celou dobu cesty. Poslední úsek tak už Brazilci absolvovali bez pout na rukou i nohou a za doprovodu brazilského letectva. Několik účastníků deportace si následně stěžovalo na napadání a vyhrožování ze strany amerických strážců zákona, kteří také byli na palubě.
Kartely mezi teroristy
Budoucnosti ve vztazích s USA se v současné době obává také Mexiko. Na Trumpův popud, což zmínil i v inaugurační projevu, totiž Spojené státy označily (nejen) mexické drogové kartely za teroristické organizace. Mexická prezidentka Claudia Sheinbaum tak mezitím musela uklidňovat obyvatele své země o mexické suverenitě.
Sheinbaum v reakci na americké kroky zdůraznila, že označení kartelů za teroristické organizace bude mít dopad pouze v případě úzké spolupráce mezi oběma zeměmi. „Všichni chceme bojovat proti drogovým kartelům. USA na svém a my na našem území,“ uvedla mexická prezidentka.
Šéf americké diplomacie Marco Rubio přitom už v roce 2023 uvedl, že by souhlasil s vysláním americké armády do Mexika za účelem boje s kartely. „Byl bych ochoten toto opatření podpořit, ale muselo by být v koordinaci s ozbrojenými silami a mexickou policií,“ upřesnil tehdejší senátor.
V létě 2026 navíc proběhne revize obchodní dohody mezi USA, Mexikem a Kanadou (USMCA). Nad budoucností dohody visí otazník po Trumpově kritice Mexika, že se přes něj i po výhrůžkách o uvalení dodatečného dvacetipětiprocentního cla na mexické výrobky dostává do USA čínské zboží. Pokud se clům chce země vyhnout, má podle Trumpa zakročit proti distribuci drog (především fentanylu) a nelegální migraci.
Čína na americkém dvorku
Stejně jako Mexiko se své (nechtěné) chvíle slávy během inauguračního projevu dočkala také Panama. Trump 20. ledna opět pohrozil zabráním Panamského průplavu. „Nedali jsme ho Číně. Dali jsme ho Panamě a bereme si ho zpět,“ řekl americký prezident ve svém projevu.
Když Trump mluví o převzetí kanálu, který „USA darovaly Panamě“, mluví přitom o průplavu zhruba poloviční velikosti, než je ten současný. Přes něj aktuálně proudí okolo pět procent světového obchodu a 70 procent lodí, které skrz něj projedou, míří do nebo ze Spojených států. Podle Trumpa jsou ale poplatky za projetí kanálu moc vysoké (zvláště pak pro americké lodě) a průplav je podle něj pod vlivem Číny.
Jak je to tedy s výší poplatků? Strategická spojnice mezi Atlantským a Tichým oceánem se v posledních letech potýká s rozsáhlým suchem, které značně limituje dopravu. Mimo jiné i proto vzrostly poplatky za proplutí, protože Panama jakožto provozovatel nově umožňuje si v rámci takzvaných „aukcí“ připlatit za poskočení ve frontě dopředu. Za růstem cen ale stojí i monopol, který Panama díky kanálu má. V roce 2024 vydělal průplav Panamě pět miliard dolarů, z nichž 70 procent je čistý zisk, který z velké části míří do státního rozpočtu.
Přehnaná jsou pak i Trumpova tvrzení o tom, jak průplav kontroluje Čína. Dosud nedošlo k zajištění jakéhokoli důkazu, že by se na provozu jakkoli podílela čínská vláda nebo že by zde působila čínská armáda. Trumpova obvinění pak odmítá Panama i Čína. Obavy přesto vyvolávají přístavy v městech Balboa a Cristóbal, každý na jednom konci kanálu. Oba totiž od roku 1997 vlastní hongkongský CK Hutchison Holdings, který nicméně není státní společností. V případě konfliktu mezi USA a Čínou má být právě Panamský průplav jedním z míst, kde na Washington čekají problémy, obává se Rubio i další členové administrativy.
Mimoto čínské společnosti investují do panamské infrastruktury včetně železnice. Ne náhodou tak v roce 2017 přerušila Panama diplomatické vztahy s Tchaj-wanem a jako první země Latinské Ameriky se zapojila do Nové hedvábné stezky. Příkladem se posléze stala pro Dominikánskou republiku, Honduras, Salvador a Nikaraguu.
Světový policista, nebo násilník?
Přerušení vazeb s Tchaj-wanem i vítání čínských investic jsou jen dalšími důkazy toho, jak nezájem Spojených států (i Evropy) o dění v Latinské Americe otevřel brány čínskému vlivu v regionu. Posledním příkladem budiž výstavba obřího přístavu v peruánském Chancay čínskými společnosti. To vše mimochodem v zemi, jejíž obchod s Čínou převyšuje ten se Spojenými státy. Poslední kroky Trumpovy administrativy pak ukazují, že na žebříčku priorit má výše deportaci migrantů než snahu soupeřit s Čínou o vliv v Latinské Americe.
Od svého nástupu do funkce totiž Trump útočil především na své spojence. Výhrůžkám už čelily Panama, Kolumbie i Mexiko, ve všech případech jde přitom o strategické partnery mimo jiné v oblasti, která je pro Trumpa tolik důležitá – v oblasti migrace. Pryč jsou desetiletí budované vztahy. Kdo se vzepře požadavkům Bílého domu, musí být připravený na často drsné následky. Kdy se podobně tvrdého přístupu dočkají diktatury regionu jako Nikaragua nebo Venezuela, zůstává otázkou.
Mezitím šéfredaktor serveru Aktuálně.cz Matyáš Zrno obhajuje případné zabrání Panamského průplavu tím, že součástí Smlouvy o neutralitě je i možnost USA vojensky zasáhnout v případě ohrožení neutrality. Stojí za to připomenout, že Trump nemá v ruce zatím jediný důkaz, že by provozovatelé průplavu zacházeli odlišně s americkými loděmi, ani o tom, že by na fungování průplavu měla jakýkoliv vliv Čína.
Faktem zůstává, že Donald Trump vyhrožuje suverénní demokratické zemi vojenskou intervencí. Mimo jiné zemi, v níž si nemálo lidí pamatuje americkou invazi z roku 1989, při které zemřelo nejméně 202 civilistů. Když pak Zrno v rozhovoru pro Český rozhlas Plus vysloví přání, aby pověstným „světovým policajtem“ byly Spojené státy a Donald Trump, nelze se optikou (nejen) Latinské Ameriky vyhnout myšlence, jaké to asi bude žít ve světě, kde policista „spořádaným občanům“ vyhrožuje a se „zločinci“ maximálně vyjednává, nebo je přímo ignoruje.
Autor je spolupracovník redakce.
Tento článek mohl vzniknout jen díky podpoře čtenářů
Podpořte nás