Do devítičlenné Rady Českého rozhlasu byl tento týden zvolený Jakub Jíra, devětadvacetiletý influencer, moderátor a někdejší promotér organizace Clash of the Stars. Do orgánu schvalujícího rozpočet Rozhlasu a kontrolujícího jeho plnění tak poprvé v historii přibyl dvacátník. Jíra následně na svůj Instagram napsal, že se bude snažit přinést „mladý pohled a trendy“.
Jírův vstup do funkce podtrhuje delší dobu probíhající transformaci politiky v jakousi formu reality show, kde fakta a program již plně nahradily emoce.
Jaké trendy to asi budou? Jíra si ještě před influencerským podnikáním prošel klasickými médii. Moderoval na rádiích Kiss nebo Spin a také na Prima COOL, jak uvádí jeho životopis. Byl součástí jednoho z jepičích pořadů Jaromíra Soukupa. Hlavní pozornost si však v letech 2021 až 2025 získal moderováním a promotérstvím zápasnické organizace Clash of the Stars.
Jíra moc dobře pochopil ekonomiku pozornosti lačnící po vyhrocených emocích a šponovaných dramatech. Clash of the Stars si půjčuje model známý z marketingu amerického wrestlingu. Nejde o zápas samotný jako spíš o roztržky okolo něj. Zápasníci se na tiskových konferencích hádají, vyhrožují si, jdou do šťavnatých konfrontací. Samotná utkání jsou ale nevalné kvality, na rozdíl právě od wrestlingu, který je pečlivě komponovaným sportovním uměním založeným na performativní akci, navíc s bohatou a fascinující mytologií.
Pohledem publika jde o čistý eskapismus. Česká mutace ale oproti WWE nabízí třeba zápasy jednoho člověka proti několika lidem malého vzrůstu nebo radikálních siláků proti takzvaným „kočko klukům“ – zaměstnancům baru Anime Coffee v kostýmu koček. Jde o obdobu cirkusu lákajícího na jedince či skupiny vykloubené ze sociálních norem. Páteř tvoří zápasy influencerů, kteří si to jdou kvůli mnohdy uměle vytvořeným sporům hezky postaru vyřídit do klece. Je úplně jedno, jak zápas bude vypadat, lidé na něj koukají kvůli „omáčce“ kolem.
Řešit spory fackami
Drtivou většinu figurek panoptika jménem Clash of the Stars totiž netvoří lidé, kteří se stali slavnými tím, že by něčeho dosáhli. Svůj mediální obraz staví na tom, že je ostatní nesnáší, chtějí si do nich kopnout, vidět je trpět. Spousta z nich si pak svou mediální personu zakládá právě a jen na těchto zápasech a buzení kontroverzí. Často jde o jedince ze sociálně nižších vrstev či s psychickými potížemi. Vzpomeňme třeba „kluka s kamením“ Ondřeje Václava Untermüllera, který se roky po slavné scénce z Ano, šéfe! vrátil a rozhodl se svou minutu slávy v Clash ještě trochu prodloužit.
Tito účastníci jsou pak namixovaní s celebritami typu Jaromíra Soukupa nebo Pavla Novotného, který v ringu zápasil s hercem Zdeňkem Godlou. Za účast padají horentní částky v řádech stovek tisíc i nižších milionů – příjmy organizace pramení z reklamy, galavečery jsou pak za paywallem. Co na tom, že Godla zcela rezignující na přípravu po prvním kole zápas ukončil.
Vedle tučných šeků jde ale hlavně o široce exponovanou platformu sebeprezentace, kterou třeba právě mediální kolotočář Soukup bral coby poslední stéblo k udržení jakékoli relevance. Nedošlo mu ale, že tahle sláva začíná a končí v samotném Clashi. Spektákl Clash of the Stars nás vrací k animálním kořenům společnosti a jakýmsi „tradičním hodnotám“, podle nichž se problémy mají řešit pěstmi, že? Kdo odmítne, je slaboch.
Jíra měl s kolegou Tomášem Linh Le Sym v Clashi jasně rozdělené role. Jíra byl kontroverzní záporák, Le Sy zase spíš ten, který situaci mírní a lidé k němu chovají větší sympatie. To se příznačně přenáší i do četných komentářových sekcí, kde publikum Jíru dlouhodobě uráželo a budovalo tak cílený záměr kumulace pozornosti. Nic totiž neprodává tak dobře jako nenávist. Když se tedy na konci minulého roku dvojice rozkmotřila a Jíra z organizace odešel, jeho reálná persona s tou mediální pro mnohé splynuly.
Po rozchodu s Clashem byl Jíra hostem několika podcastů, kde popisoval, že měl odlišné vize a že ho projekt přestal bavit. To bylo samozřejmě doprovázené mediálně vděčným kydáním špíny ze všech stran. Své odpovědi se obvykle snaží okořenit něčím kontroverzním a pikantním. Ideálně tak, aby se výroky daly „vytípnout“ do krátkého videa a sbíraly reakce. Rozhodně ale nejde o člověka, který by hrál pomyslné 5D šachy. Po sledování několika rozhovorů pochopíte, že jde o personu natolik pohlcenou směřováním svých hodnot a identity ve prospěch byznysu a contentu, že možná zapomněla, kým doopravdy je.
Garanti nezávislosti médií
S pozorností upřenou na něj vzrostly Jírovi ambice. Vliv na to má i motání se okolo starších lidí s politickými zkušenostmi. Jak se k nim dostal? Jde o relativně dlouhodobý vývoj. Začal přátelstvím s Tomiem Okamurou. Údajně se seznámili díky showbyznysovému prostředí a sociálním sítím a dnes o předsedovi sněmovny mluví jako o dobrém kamarádovi. V době, kdy byl Okamura v opozici, začali spolu vydávat podcast Mezi dvěma světy. Pořad nejdříve natáčený v bývalých kulisách TV Barrandov se maskoval coby lifestylové plkání o tom, jak Tomio shazuje kila po vydatných Vánocích nebo přemítá nad tím, jak správně balit holky.
S přibývající stopáží se však podcast stal hlavně platformou pro demonstraci politické agendy a typicky okamurovské demagogie. Předseda SPD tak straší krvelačnými migranty, pohoršuje se nad tím, že se ve školách vyučuje gender nebo Green Deal, chce strhávat ukrajinské vlajky a jede svou trpitelskou kampaň člověka, kterému je kvůli trestnímu stíhání za rasistický plakát upíraná svoboda slova. Jíra je zde v roli konformního moderátora. Pokládá otázky na míru, láskyplně hledí na Okamuru, přitakává, případně politikův několikaminutový monolog odsouhlasí.
Jistě, podcast má kdejaká strana. Tady ale šlo o na první pohled apolitickou kecandu zaštítěnou člověkem podnikajícím v mamutím mediálním byznysu. Vedle toho Jíra ještě provozuje mediální agenturu Jíra Industries. Okamurovi tak pomohl dostat se do influencerského ekosystému YouTube, který vyhledávají spíše mladší ročníky.
Jíra dříve také pořádal tábory s tiktokery. Zavítal na ně i Jiří Ovčáček (tehdy mluvčí prezidenta), Alena Schillerová nebo Andrej Babiš, kteří se s dětmi pitvoří v různorodých tanečních kreacích. Babiš na tábor nakonec nepřijel, ale děti místo toho vzal na prohlídku Čapího hnízda.
Babiš údajně dostal i pozvánku do klece, ale odmítl. Po odchodu z Clashe Jíra na spolupráci s politiky navázal ještě intenzivněji, tentokrát ale spíš s těmi, kteří mají vrcholné dny za sebou. Založil totiž nový projekt G-MMA, jehož generálním partnerem je internetové kasino GRAND, protože proč mladistvé, kteří jsou nejčetnějším publikem, nevystavit ještě troše hazardu. Mimochodem, na stránkách kasina si hry můžete vyzkoušet nanečisto bez peněz, bez jakékoli registrace.
G-MMA má stejný koncept jako Clash, jen je ještě bahnitější, vyostřenější, a ještě méně o samotném sportu. Hlavní tváře? Miroslav Sládek, Jiří Paroubek, Jiří Ovčáček nebo Jiří Kajínek. Sládek ani Paroubek se prát nebudou, mají ale na projektu spolupracovat, přičemž tato spolupráce není konkrétně specifikovaná.
Představení Sládka bylo skutečně impozantní. Krátký reel začíná sestřihem mediálního honu na otce tuzemských extremistů, samozřejmě doprovozený jeho legendárním a na sítích delší dobu trendujícím výstupem, kde prohlásil onu památnou větu, „že cikáni by měli být trestně odpovědní již od narození“. Následuje střih na Sládka nyní, jenž zinscenoval jednu ze situací, kdy redaktora posílá pro limonádu. Na konci vykoukne Jíra ukazující prostředníček. Vzkaz je jasný – kašleme na to, co si o nás myslíte, pro nenávist si jdeme cíleně.
O comeback se snažící politiky doplňují figurky typu Matouše Kaluby, člověka, který se proslavil tím, že na internetu křičí a nadává, či nahráváním bizarních písniček, což dnes stačí. Ten se má v novém projektu prát se svou matkou. Legitimizaci stran bojového umění projektu dopřává kickboxer Makhmud Muradov, který má v prvním zápase bojovat proti rodině Kotlárů. Kotlár je zase člověk proslavený tím, že dělal bizarní reklamy na svou bezpečnostní firmu. A pak se začal prát v Clashi.
Teď se Jíra se skutečně fascinujícím portfoliem a vazbami na politika, se kterým se ale jen kamarádí, dostal do Rady Českého rozhlasu. Pokud jste ale jejím členem, nesmíte podnikat v mediálním prostředí. Co tedy bude s G-MMA? Ono je to ale vlastně už asi úplně jedno, když v Radě České televize sedí díky právním kličkám klientelisté jako Pavel Matocha nebo Luboš Xaver Veselý, jenž nadále vesele provozuje vlastní internetovou televizi. Tohle jsou skutečně pilíře ochrany nezávislosti, rození garanti. Střet zájmů je dnes už evidentně jen vyprázdněný a nerelevantní pojem.
Panteon oblud
Jírův vstup do funkce podtrhuje delší dobu probíhající transformaci politiky v jakousi formu reality show, kde fakta a program již plně nahradily emoce, v éře sociálních sítí mnohem turbulentnější. Stačí se podívat na Donalda Trumpa, který de facto celou svou politickou prezentaci založil na principech wrestlingu – přesněji na mytologickém obrazu wrestlerů. V WWE také vystupoval a někdejší šéf organizace Vince McMahon je jeho vzorem. S influencery coby novodobými celebritami, mezi něž se Jíra rozhodně řadí, roste také potenciál k jejich politickému vytěžení.
V USA nedávno navštívili Pentagon mediální podnikatelé a mimo jiné také youtuberští zápasníci Logan a Jake Paulovi, aby pozvedli morálku amerických vojáků a vyfotili se s Trumpem. V Česku je ale situace ještě bizarnější a cynicky úsměvnější. Je totiž vidět, že k novým formátům se politici sice hlásí, ale skutečně jim nerozumí. Možná se je ani pochopit nesnaží. Vědí, že jde o sledovanou a novou formu zábavy, kde se mohou prezentovat mladým. Výsledky jsou ale toporné. Pokud si Sládek myslí, že vizibilitou v zápasech bizárů získá potenciální voliče, je úplně mimo. Srší z toho primárně zoufalství. Lidé se mu smějí, případně ironicky i neironicky podporují jeho rasismus. Sládek se ale jen stal figurkou v panteonu „oblud“, jak nad lidmi organizátoři těchto akcí přemýšlí.
Pokud dnešní vládní koalice zvolila Jíru do Rady, jen těžko si představit, že se někdo z nich podíval na jím v médiích prezentované hodnoty. Anebo to udělali a je jim to úplně jedno. Což je ta horší varianta. Vidí jen člověka s čísly, který se umí dobře prodat a vlézt do přízně mocným. Člověka, kterého mladí znají. To, v jakém kontextu jej znají, už je nepodstatné. Je pro ně zástupcem mladé generace, která bojuje bizárem, kontroverzemi a pěstmi. Na stranu druhou je Jíra ale také konformní poslíček, u něhož si jen těžko lze představit, že do byrokratické práce závislé na dlouhých schůzkách a dialogu přinese něco koncepčního.
Rada obecně přitahuje kontroverzní figury. Opravdu by ale takoví lidé měli rozhodovat o nestrannosti a nezávislosti veřejnoprávních médií? Z důležité funkce, jež má garantovat nezávislost, se stalo skladiště lidí s pochybnou minulostí. Pro současnou vládu, která usiluje o destrukci veřejnoprávních médií, je to ale nakonec výhoda. Lidé jako Jakub Jíra ji určitě nezastaví.
Tento článek mohl vzniknout jen díky podpoře čtenářů
Podpořte nás