Výzkumníci z PAQ Research přišli s návrhem reformy daní. Porovnali, kolik zůstane živnostníkům poté, co odvedou všechny daně a výdaje spojené se svou živností, a odvody srovnali i s tím, kolik odvádějí státu zaměstnanci. Zjistili, že osoby samostatně výdělečně činné (OSVČ) s vyššími příjmy mohou v některých případech odvádět až čtyřikrát méně než ty nízkopříjmové. A také, že systém výrazně zvýhodňuje některé OSVČ vůči zaměstnancům v podobné pozici. Konkrétně vysokopříjmový kancelářský „ičař“ tak odvádí podle zjištění PAQ Research z čistého zisku jen čtvrtinu daní oproti zaměstnanci se stejnými náklady práce. Návrh reformy by měl tyto rozdíly narovnat.
Na své vykořisťování si totiž řada lidí nenechá sáhnout a proti všem změnám, které by mohly prostředí pracovněprávních vztahů kultivovat v jejich prospěch, se hlasitě ohradí.
Návrh týmu PAQ Research vzbudil mimořádný ohlas a nedá se říct, že právě pozitivní. Studii je přitom možné si přečíst celou, základní teze i v bodech na síti X. Jeden z autorů, ekonom Petr Vilím, se vydal návrh reformy hájit za paywall do DVTV. Lze se domýšlet, že silné emoce vzbudil právě titulek „Rozdíl ve zdanění živnostníků a zaměstnanců je příliš vysoký, nemá to obdoby, říká autor návrhu, který by osekal paušály.“ Diskuze, které se na různých sociálních sítích rozběhly, totiž působily, jako by diskutující studii nečetli a rozhovor na DVTV neslyšeli. Reagovali tak nejspíš na titulek a na domnělé rozdělení lidí na zaměstnance a OSVČ, které z něj vyplynulo.
Vysokopříjmoví versus nízkopříjmoví
Autoři studie i studie samotná přitom tematizují skutečnost, že jsou tu vysokopříjmová OSVČ, která odvádějí ve srovnání s těmi nízkopříjmovými a také se zaměstnanci velmi málo. To jasně vyplývá i z rozhovoru, který vedl Martin Veselovský. Nelze říct, že by byl rozhovor veden nezaujatě, neboť je zřejmé, že Veselovský má s prací na živnostenský list sám bohaté zkušenosti a tím pádem i hodně názorů na dopady, které by reforma mohla mít. Zároveň je ale z rozhovoru jasné, že Veselovský základní paradigmata studie chápe. V jednu chvíli se dokonce Vilíma ptá, zda si myslí, že jsou nerovnosti ve zdanění vysokopříjmových a nízkopříjmových OSVČ politickým záměrem. Proč je nakonec výsledná prezentace rozhovoru postavená na dichotomii OSVČ versus zaměstnanci, když linie vede zcela zjevně jinudy, je otázka.
Nejhlasitěji pak na sítích reagovali právě lidé, kteří sami sebe definují jako nízkopříjmové OSVČ a kteří se cítí oprávněně jako zranitelná skupina. Příjmy mají nízké, jistoty žádné, často skutečně přežívají z měsíce na měsíc a o dovolené si mohou nechat leda tak zdát. Když pak slyší, že by si OSVČ měli na hodinu říkat více, aby si tím kompenzovali, že nemají dovolenou, přijde jim to celkem pochopitelně jako hraběcí rada.
Jenže autoři návrhu ve skutečnosti chtějí právě pro ty nízkopříjmové úlevu, protože vzhledem k relativně vysokým minimům odvádějí v některých případech i víc než zaměstnanci. Zároveň by ale autoři studie byli rádi, aby výsledkem reformy bylo více zaměstnaneckých poměrů a méně švarcsystému. To ovšem neznamená, že by chtěli, aby OSVČ odváděli více než zaměstnanci, stále počítají s tím, že jejich daňové zatížení by mělo být vzhledem k rizikům nižší. Jen už ne o tolik. Přímý důsledek reformy by tak pro nízkopříjmové OSVČ měl být dvojí: jednak okamžité zlepšení jejich situace snížením odvodů a jednak usměrnění celého pracovního trhu a nastavení takových podmínek, které by usnadňovaly zaměstnávání.
Prezentace tématu z dílny týmu DVTV v kombinaci se skutečností, že rozhovor není volně přístupný, přispěla k negativnímu přijetí celého návrhu. Že to celé šlo zarámovat úplně jinak, ukazuje rozhovor na tn.nova.cz s titulkem „Expert radí vládě: Změňte zdanění OSVČ, mnozí z nich odvádí státu příliš mnoho,“ který je navíc veden skutečně profesionálně a nedá se ani odhadnout, zda je redaktorka zaměstnankyně nebo OSVČ.
Mezi živností a švarcsystémem
Řeči o tom, že by se měl omezit švarcsystém a zvýhodnit zaměstnávání lidí, řadu lidí děsí i proto, že si na život bez zaměstnaneckého poměru už zvykli. Oceňují svobodu, kterou jim přináší a ty méně pozitivní stránky, jako je všeobecná nejistota, život bez dovolené a často v případě, že si neplatí speciální pojistné, i bez relevantní nemocenské, dokážou přehlížet, minimálně do okamžiku, než třeba dlouhodobě onemocní. Jestli je člověk skutečně OSVČ nebo je ve švarcsystému, je často navíc otázka, kterou by mohl rozlousknout soud nebo posoudit jen pracovního práva znalý člověk, řada lidí totiž balancuje někde na hraně. Do klasického zaměstnaneckého poměru, kdy by opravdu museli každý den chodit do práce, se jim nechce a omezování švarcsystému se bojí, protože nevědí, zda tam spadají.
Jenže ve chvíli, kdy se člověk, který je OSVČ, cítí natolik svobodný, že o svou volnost nechce přijít, s velkou pravděpodobností se o švarcsystém nejedná. Jsou tu ale i lidé, kteří žádné výhody svobodného povolání nemají a ve švarcu skutečně jsou, protože se jedná o závislou práci, do které musí chodit opravdu každý den, jen nemají žádnou dovolenou. Existují i případy lidí, kteří sice pracují jako OSVČ, ale kromě povinnosti dostavit se každý den do práce, nemají možnost vzít si neplacené volno, když jsou nemocní. Zaměstnavatel, který právně jejich zaměstnavatelem není, na ně totiž vytváří tlak, aby v takovém případě přesto přišli, nebo alespoň pracovali z domova. Pokud tak neučiní, riskují, že o práci přijdou. Pro tuto skupinu lidí by byla možnost zaměstnaneckého poměru skutečným požehnáním. Mohli by snáze vstupovat do odborů a tam o pracovních podmínkách vyjednávat. Včetně možnosti částečné práce z domova i ve dnech, kdy nejsou nemocní. Nemocenská a dovolená by v takovém případě byly samozřejmostí.
Na své vykořisťování nedáme dopustit
Situaci, kdy u nás je podle odhadu PAQ Research sto tisíc lidí ve švarcsystému, podle jiných odhadů i mnohem více, ale sotva bude někdo na politické úrovni řešit. A jako nepravděpodobné se jeví i to, že by se švarcsystém stal mediálně probíraným tématem a tím se na politiky vytvořil potřebný tlak, aby s tím něco dělali. Jak totiž připomněl sám Veselovský, švarcsystém nebují jen ve startupech, ale například i v poslanecké sněmovně v případě asistentů poslanců nebo ve veřejnoprávních médiích.
Potrefená reakce nízkopříjmových OSVČ ukazuje primárně, že lidé mnohdy komentují i to, co ani nečetli nebo neslyšeli. Kromě toho ale i na nechuť zaběhaný systém jakkoliv měnit. Proto se zdá, že jakýkoliv návrh reformy, která by podmínky na pracovním trhu narovnávala ve prospěch obyčejných, spíše nízkopříjmových lidí, je odsouzen jen k mediálnímu lynči. Na své vykořisťování si totiž řada lidí nenechá sáhnout a proti všem změnám, které by mohly prostředí pracovněprávních vztahů kultivovat v jejich prospěch, se hlasitě ohradí.
Tento článek mohl vzniknout jen díky podpoře čtenářů
Podpořte nás