Je snem každé kapely, aby se o ní mluvilo i v okamžiku, kdy stará deska už je minulostí a nová ještě v nedohlednu. Severoirské rapové trio Kneecap v únoru se svým stejnojmenným filmem proměnilo jednu ze šesti nominací na britské výroční ceny BAFTA (za nejlepší debut), skvělý snímek plný drog, násilí a provokativních politických deklamací ale byl jen začátek. Povyk kolem Kneecap poslední měsíce zesiluje a sotva uplyne týden, aby se o nich nepsalo. Můžou za to jejich nekompromisní politické postoje týkající se irské nezávislosti nebo konfliktu v Gaze. Za ně jsou jim rušeny koncerty a ocitli se také v hledáčku policejních orgánů sledujících extremistická hnutí. Mo Chara, Móglaí Bap a DJ Provaí ale jen navazují na dlouhou tradici rapperů, kteří se nebojí říkat nepříjemné pravdy, před nimiž zbytek světa zavírá oči.

V dnešním hudebním světě, kde je hudebnictvo zvyklé své postoje spíše skrývat ze strachu, že by naštvalo část svých fanoušků, je trio ze západního Belfastu výjimečným jevem.

Když Kneecap hráli v polovině dubna na obřím (a prestižním) americkém festivalu Coachella v kalifornské poušti, svítily za nimi nápisy: „Izrael páchá genocidu na palestinském lidu, kterou umožňují Spojené státy“ nebo „Nasrat na Izrael, svobodu Palestině“. Pobouřená herečka Sharon Osbourne následně na sociálních sítích prohlásila, že by police měla Kneecap sebrat víza a okamžitě je deportovat ze země. Během dalšího festivalového víkendu o týden později pořadatelé raději vystoupení rapperů vypustili z živého přenosu, který se vysílá na YouTube, ale tím jen ke kapele přiváli další vlnu zájmu. „Politická prohlášení nejsou agresivní, zavraždit dvacet tisíc dětí ale rozhodně agresivní je,“ vzkázalo rapové trio přes média s poukazem na genocidu, kterou páchá Izrael v Gaze.

Výtržníci s balaklavou

Kneecap vznikli v roce 2017 v Belfastu a pojmenovali se po formě tělesného trestu, který Irská republikánská armáda používala proti nepřátelům (kneecapping spočívá v prostřelení podkolenní jamky). Ze zástupů současných rapových projektů se vyčlenili třeba tím, že kromě angličtiny ve svých textech hojně používají i irštinu, jež na severovýchodě ostrova – tedy v místech, která patří ke Spojenému království – skoro vymizela. Téma irského národního sebeurčení je v Británii považováno vzhledem k napojení republikánského odporu na IRA za kontroverzní. Kneecap na ikonografii teroristické organizace navazují třeba tím, že DJ Próvaí vystupuje v balaklavě v irských barvách.

Debutový singl C.E.A.R.T.A z roku 2018 vypráví skutečný příběh dvojice mladíků, kteří sprejují na ulici proirská hesla v noci před pochodem na podporu zákona ustanovujícího možnost používat irštinu v oficiálním styku. Jeden z nich je zatčen policií a stráví noc v cele předběžného zadržení při čekání na gaelsko-anglického tlumočníka, na kterého má podle zákona nárok. Písně si všimlo irské rádio RTÉ, ale skladba rychle zmizela z playlistu po stížnostech na to, že obsahuje drogové reference.

Když totiž Kneecap neskandují politická hesla, nejspíš je uslyšíte mluvit o jejich divokém životním stylu. Jejich debutová mixtape 3CAG z roku 2018 je pojmenovaná po slangovém názvu drogy MDMA a v singlu Guilty Conscience, který v roce 2021 doputoval na hranu první dvacítky irského žebříčku, jsou slyšet slova: „Cejtit se provinile? Ne, díky. Medituju a dost honím. A nikdy mě nezajímaly kundy v obleku. Až přijde revoluce, budu první, kdo začne s brakováním.“

Póza hrdých výtržníků, kterým není nic svaté, vadí i některým irským politickým komentátorům. Nelíbí se jim, že témata jazykového obrození nebo odporu proti britské kolonizaci zvedají právě rappeři s pořádně prořízlou pusou. „Jejich úspěch možná naznačuje, že kultura kolem Prozatímní irské republikánské armády je předmětem parodie, místo aby byla udržována s nějakou integritou,“ píše o kapele s despektem severoirský novinář Malachi O´Doherty. Ve skutečnosti ale nikdo jiný nedokázal namíchat takto svůdnou směs satiry a reality, která promlouvá ke „generaci příměří“ (to se počítá od Velkopáteční dohody z roku 1998).

Problém je genocida

Kneecap nicméně nemají problém jít kontroverzím naproti. Když letos v březnu hráli v Melbourne, nechali si na pódium přinést hlavu krále Jiřího V., kterou o rok dříve protestující proti kolonizaci odřízli ze sochy stojící ve čtvrti Kings Domain. „Nezapomeňte, že každá kolonie může padnout,“ napsali pak Kneecap k fotce s hlavou na svém instagramu. V únoru 2024 jim britské ministerstvo obchodu zrušilo grantový příspěvek ve výši zhruba 15 tisíc liber z fondu na podporu mladého hudebnictva. Tehdejší konzervativní ministryně Kemi Badenoch vzkázala, že na grant nemají nárok osoby, které vystupují proti jednotné Británii. Kneecap podali oficiální stížnost a DJ Próvai k soudnímu přelíčení dorazil v Land Roveru v policejních barvách a ozdobeném palestinskou a irskou vlajkou, čehož si samozřejmě média všimla. Soud dal nakonec Kneecap za pravdu a grant jim byl vyplacen.

Po koncertě na Coachelle na ně ale novináři vytáhli mnohem větší kalibr. Na internetu se objevily záběry, na nichž členové kapely křičí „Ať žije Hamás, ať žije Hizballáh“, což vedlo ke zrušení několika koncertů v Německu a v Anglii. Začala se o ně také zajímat britská policie, protože obě organizace jsou v zemi považované za teroristické. Podobné pozdvižení vzbudily nedávno zveřejněné záběry z roku 2023, na nichž rappeři říkají: „Jedinej dobrej toryovec je mrtvej toryovec. Zabijte svého místního poslance.“ Následně se ozvali pozůstalí po zavražděných britských poslancích Jo Coxové a Davidu Amessovi, kteří požadovali po kapele omluvu. Pravicový poslanec Mark Francois pak doporučil pořadatelům festivalu v Glastonbury, aby Kneecap vyškrtli z programu.

Rappeři nicméně tvrdí, že slogany byly vytržené z kontextu. „Poselstvím Kneecap vždycky byla – a bude – láska, inkluzivita a naděje. Proto naše hudba rezonuje napříč generacemi, zeměmi, třídami a kulturami, a to přivedlo na naše koncerty stovky tisíc lidí. Žádná očerňující kampaň to nezmění,“ prohlásili na sociálních sítích a dodali, že nikdy nepodporovali Hamás ani Hizballáh.

Za Kneecap se pak postavily další kapely jako Massive Attack, Pulp, Primal Scream nebo Pogues, které v společném prohlášení apelují na to, že „mají potřebu vyjádřit nesouhlas s jakýmikoli politickými omezeními umělecké svobody“. V samostatném prohlášení, které vydali Massive Attack, se pak dočteme. „Problém nejsou Kneecap, problém je to, co se děje v Gaze. Problém je genocida. A také mlčení či schvalování těchto zločinů proti lidskosti, které zvolená britská vláda podporuje.“

I přes jasnou a důkladně budovanou pověst provokatérů, je jasné, že Kneecap si za svými politickými názory jednoznačně stojí a ostří své výpovědi neobrousili ani v okamžiku, kdy se stali populárními – aktuálně jim streamovací služby hlásí přes milion posluchačů měsíčně a za poslední týdny se jim podle statistiků britského hudebního průmyslu zvedly prodeje a streamy více než dvojnásobně. V dnešním hudebním světě, kde je hudebnictvo zvyklé své postoje spíše skrývat ze strachu, že by naštvalo část svých fanoušků, je trio ze západního Belfastu výjimečným jevem.