Alarm vždy na straně queer lidí: i v kulturních válkách jde o životy

Jedna z věcí, která mě dlouhodobě na české společnosti mrzí, jsou její genderové a queer fobie. Není nic zbytečnějšího a nesmyslnějšího, co by takovou silou v současnosti ovládalo kolektivní emoce. Dovedu si představit vznik nenávisti mezi náboženskými skupinami nebo národy, pěstování si historických křivd a ústrků, a naopak ledabylé vytěsňování vlastních selhání nebo agrese. Chápu, proč je pro mnohé snadné nenávidět jiná etnika, proč vznikají předsudky, které lidské skupiny od sebe vzdalují, jak funguje mytologizování vlastních a démonizování cizích… To všechno pozorujeme stále dokola, co je mi z těchto zdrojů nenávisti asi nejméně pochopitelné, je právě nenávist vůči variabilitě sexuálních identit a různorodosti orientací. Právě to je totiž něco, co najdeme napříč lidstvem bez ohledu na třídy, etnické odlišnosti, národní příběhy, dějiny, kultury.  

Queer fobie tu proto nemusí být primárním zájmem, ale sekundárním – nadbíhat většinovým fobiím a předsudkům vůči menšině se přece musí vyplatit!

Ano lze snadno odtušit, že každý hovor o sexu a sexuální identitě člověk podvědomě vztahuje k sobě, někam hluboko, mnohdy přirozeně do nějakých nejistot a strachů, takže i tato nenávist možná více než jiná putuje „demokratičtěji“ společností a nemusí být jen reakcí na nějakou vnější frustraci, chudobu, násilí apod. Zároveň i současné globální rozšiřování povědomí o jinakostech všeho druhu může u mnohých jejich dosud netušené strachy iniciovat – ukazuje totiž to, co bylo ve skrytu, tabuizované, perzekvované, patologizované. A i kdyby nositelé queer fobií tisíckrát tvrdili, že jen brání tradiční rodinu, není to pravda – bojí se o sebe, své jistoty, v nichž byli vychováni a z nichž čerpají pocit nadřazenosti, protože jak víme, největší nebezpečí pro tradiční rodinu číhá v tradiční rodině v sousedství. A to nemluvím o tom, že pro mnohé rodiny je právě jejich rozpad tím nejšťastnějším osudem.

Záplava mediálního cynismu

Snad pro všechny popsané mechanismy představuje proto „práce se strachem čtenářů“ pro mnoho médií takové lákadlo. Potvrzovat hezky zakořeněný i kdyby sebevětší blud, je vždy snazší než vysvětlovat komplikovaně věci, o nichž má většina lidí v lepším případě jen zkreslené představy. Současná média (vyjma veřejnoprávních) jsou pod kontrolou mocných vlastníků, kteří mají řekněme decentně nějaké názory a zájmy a kontrolují „svůj obsah“, mnohdy i přímým vytvářením tlaků na redakce. Queer fobie tu proto nemusí být primárním zájmem, ale sekundárním – nadbíhat většinovým fobiím a předsudkům vůči menšině se přece musí vyplatit! Tenhle mediální cynismus v Alarmu nejen nepěstujeme, naopak jeho publicistické výpotky, kterých je hojně nejen v tzv. konzervativních médiích, ale i v řekněme bulvárních a lifestylových, podrobujeme analýzám a kritice.

Část našich textů má proto vlastně povahu reakce na nějaký mediální obsah – což chápeme taky jako součást kultivace veřejného prostoru a obranu před normalizací mnohdy extremistické a nenávistné rétoriky. Jen v letošním roce nám to proto nedalo a vymezili jsme se nejen vůči soustavným útokům na trans lidi, ale i queer a body shaming obecně. Připomenout lze reakci na takovou tu celebrití nenávist, aby řeč nestála,  ale i systematičtější vyvracení dezinformací, které se poslední dobou šíří hlavně vůči trans lidem – ať už jde o knihy, které se snaží skandalizovat genderovou dysforii svým rádoby šokujícím přístupem a vytvářením iluze, že jsou nějak cenzurované, nebo o přístup některých osobností z pravicových médií, které velmi usilovně vypouštějí do veřejného prostoru mnohé nesmysly, jež ochotně zaštiťují svou intelektuální autoritou. To se týká například Echa24 a Terezy Matějčkové, jíž jsme věnovali text i jeden díl našeho literárního podcastu TL;DR. Echo v tom ale není samo, deformující dopad na veřejný prostor má mnoho další „mediálních entit“, jejichž agendu se snažíme soustavně dekonstruovat či demytizovat.

Součástí naší práce je pak i informování o tom, co se v této souvislosti děje v politice, legislativě, což byl letos například boj o povinné kastrace při tranzicích, nebo bohužel i na úrovni kriminality.

S queer tématy pak často (a upřímně i všelijak) pracuje kultura, která je také organickou součástí našeho obsahu. Jednou je to divadlo, jindy film nebo hry, které si řeknou o naši pozornost. Pravidelně se také věnujeme literatuře – především v rámci zmíněného TL;DR – a právě v posledním díle jsme rozebírali  revoluční queer prózu Imogen Binnie.

A nezapomínejme, že útoky na queer lidi jsou útoky na nás všechny, kdy osočování a přikrmování dezinformačního narativu o civilizačním trans rozvratu útočí na životy i nás nequeer lidí. Stačí se jen trochu vymykat normě, jak ukazuje aktuální sportovní kauza – jinými slovy a zcela otevřeně, queer fobie je nástroj militantních režimů a fašistické politiky.

Boj o životy

Queer témata bývají také často zahrnována pod pojem kulturní války. To spojení zní jako něco, co vlastně není skutečná válka, jen nějaká hra na válku, kdy na výsledku vlastně zas tak moc nezáleží, kdy jako by se souboje odehrávaly jen někde v salonech a kavárnách. Ve skutečnosti jsou to ty nejkrvavější bitvy v on-line prostoru. Právě on-line nenávist známe důvěrně a mnohdy jsme jako redakce terčem kde čeho. Není to ale nic, co by nás donutilo pomyslně „postovat koťátka“ a kapitulovat. Nikdy nerezignujeme na vizi světa, kde mohou žít lidé ve vzájemném respektu a otevřenosti zároveň, randit s kým chtějí, s identitou, která je jim vlastní.

V Alarmu si totiž dobře uvědomujeme, že tyto války se vedou o každodenní životy lidí, o to, jaké budou, jestli zatížené menšinovým stresem a násilím, nebo prostě legální a svobodné v tom nejširším slova smyslu. Žádné z menšinových témat proto v redakci nepodceňujeme.

Pomozte nám uhájit tento opozitní prostor vůči neinformovanosti i dezinformovanosti českých médií a veřejného prostoru. Vy, naše čtenářstvo jste našimi „oligarchy“, naším kapitálem, bez vás, jak často připomíná Pavel Šplíchal, by nebylo nic. Děkujeme za každý příspěvek v aktuální kampani – a také prosím zvažte pravidelný příspěvek, který nám usnadňuje další rozvoj a plánování.