Když se řekne budoucnost práce, téměř výhradně se mluví o umělé inteligenci. Naše vlastní představy jsou ale poněkud odlišné. Lucie se těší na okamžik, kdy na pracovním trhu začne být lidí tak málo, že zaměstnavatelé budou muset konečně nabídnout větší flexibilitu, lépe pracovat s lidmi, které dosud přehlíželi, a také docenit některé profese. Šárka se obává, že nedostatek lidí naopak ještě zesílí tlak na automatizaci, algoritmizaci a nahrazování lidské práce. Shodujeme se ale v tom, že AI je jen jedna část mnohem většího souboru změn.
Dobře je to vidět na nových scénářích socioekonomického vývoje Česka do roku 2100, které připravil CzechGlobe. Nejsou to předpovědi, ale čtyři různé možné budoucnosti. Pro ženu, která pracuje a zároveň o někoho pečuje, se od sebe liší dramaticky. Ve scénáři Rovnováha technologie pomáhají zkracovat pracovní dobu, posilují se veřejné služby a péče se dělí spravedlivěji. V Opevněných světech technologický pokrok pokračuje také, jeho výhody si ale mohou dovolit především bohatší lidé, zatímco ostatní zůstávají v nejisté zakázkové ekonomice a levných službách. Optimističtější scénáře ovšem vyžadují posílení veřejného sektoru a společenskou shodu nad potřebností regulace.
V kratším horizontu se český trh práce bude měnit i bez velkých sci-fi zlomů. Aktualizovaná studie Boston Consulting Group, MPSV a Aspen Institute počítá do roku 2035 s rozsáhlými přesuny mezi profesemi a s potřebou rekvalifikací. Do toho vstupuje stárnutí populace, migrace, zelená transformace, změny globálních dodavatelských řetězců i geopolitická nejistota. Jedna z mála skutečných jistot pro naše děti tak je, že změny se odehrávají stále rychleji, než jak si pamatujeme my či snad dokonce naši rodiče. V globálním měřítku o těchto trendech hovoří také Future of Jobs Report od World Economic Forum. Pokud vás zajímá současnost a nejbližší budoucnost, vyplatí se sledovat Datovou snídani Alma Career.
A pak je tu samozřejmě AI. Mezinárodní organizace práce upozorňuje, že u většiny profesí je pravděpodobnější proměna práce než její úplné zmizení. Zároveň ale ženy patří k exponovanějším skupinám: ve většině zkoumaných zemí jsou dopadům generativní AI vystavené více než muži, mimo jiné proto, že častěji pracují v administrativě, účetnictví a dalších profesích s vyšším podílem rutinních a digitalizovatelných úkolů. To samo o sobě nemusí být špatná zpráva. Účetní nebo administrativní pracovnice může méně času trávit přepisováním a více kontrolou, rozhodováním nebo komunikací. Jenže zrychlení úkolu ještě automaticky neznamená kratší pracovní dobu, vyšší mzdu nebo méně stresu. Častěji to přináší očekávání, že za stejně dlouhou pracovní dobu zvládneme práce mnohem více. Dochází k zahušťování práce, při němž si nemůžeme odpočinout u rutinnějších úkolů.
Právě tady se rozhoduje o tom, komu technologický pokrok skutečně slouží. Dostanou lidé čas na to, aby se nové nástroje naučili používat? Budou mít možnost ovlivnit, jak se AI na pracovišti zavádí a jak se bude měřit jejich výkon? Rozdělí se část zvýšené produktivity také zaměstnancům, třeba v podobě vyšší mzdy nebo kratší pracovní doby? Ženy přitom často vstupují do této soutěže s menším množstvím volného času na vzdělávání a experimentování, protože větší část neplacené péče stále zůstává na nich.
Budoucnost práce se totiž neodehrává jen na pracovišti. Projekt SMARTUP, na kterém se podílela socioložka Nina Andrš Fárová, zkoumal chytré domácnosti v Česku, Polsku a Německu. Výsledky komplikují líbivou představu, že technologie domácí práci jednoduše odstraní. Chytré spotřebiče zvyšují komfort, ale čas věnovaný domácnosti příliš nesnižují.
Podobně ambivalentní je i růst pečovatelské ekonomiky. Stárnoucí společnost bude potřebovat stále více lidí ve zdravotnictví, sociálních službách, vzdělávání a dalších profesích založených na mezilidském kontaktu. Právě schopnost porozumět druhému člověku, vyjednávat, řešit konflikt, všimnout si toho, co nebylo vysloveno, nebo zvládnout nestrukturovaný problém patří mezi dovednosti, které se automatizují podstatně hůře. Jenže vysoká společenská potřebnost sama o sobě nezaručuje dobré mzdy ani pracovní podmínky. U feminizované péče to víme už dnes.
Co s tím tedy můžeme dělat, pokud se nechceme jen obávat budoucnosti? Individuálně má smysl sledovat, jak se proměňuje náš obor, rozvíjet digitální i lidské dovednosti, učit se nové věci, budovat kontakty a mít představu o tom, co bychom mohly dělat, kdyby naše současná profese zásadně změnila podobu. Jenže budoucnost práce nemůže být další úkol, který přehodíme na jednotlivce se slovy „adaptuj se“.
Je žádoucí zbavit se veškeré rutinní práce? O jaké schopnosti tím můžeme přijít? Co je digitální údržba domácnosti, jaké příležitosti může ženám přinést zelená transformace a proč mohou být zajímavou sázkou do budoucnosti i manuální dovednosti? O tom všem mluvíme v nové epizodě Pay Gap, kterou doporučujeme každému, koho budoucnost práce alespoň trochu zajímá nebo děsí.
Podcast vzniká s podporou zastoupení Friedrich-Ebert-Stiftung v České republice.
Tento článek mohl vzniknout jen díky podpoře čtenářů
Podpořte nás