To, co v médiích aktuálně předvádějí Oto Klempíř a jeho náměstek Adam „Gody“ Kocián, je naprosto neuvěřitelné. Dnes se k tomu přidává další bezprecedentní věc. Byla totiž zveřejněna dotační výzva pro literární periodika, která obsahuje nové formulace, které už se opravdu nedají označit jinak než jako cenzura. V dokumentu se totiž píše, že za obsah odpovídající této výzvě ministerstvo nepovažuje „politické zpravodajství, komentování aktuálního politického dění ani další politická publicistika, jejímž převažujícím předmětem není literatura, literární kultura nebo jejich odborná či umělecká reflexe.“ Fakticky tak ministerstvo zakazuje těmto periodikům, aby se jakkoliv vyjadřovaly k politické situaci v zemi. Tady už jde opravdu o omezování svobody slova a zavádění cenzury v literárních časopisech.
Zastavit tento rozkladný proces může snad jen velká mobilizace lidí v kulturním sektoru, kteří budou na tyto praktiky upozorňovat a požadovat okamžitou změnu či rezignaci ministra.
Otázkou je, kdo bude míru političnosti redakčního obsahu posuzovat a co konkrétně to pro taková periodika bude znamenat. Zcela jasně se tak otevírá prostor pro cenzuru a umlčování projektů, které jsou kritické k současné vládě. V aktuálním uměleckém a kulturním prostředí je provázanost uměleckého světa s politikou a kritickou reflexí společenských fenoménů naprosto přirozená věc a apolitičnost, po které ministr a náměstek údajně touží, je jen iluzí, která není v kontaktu s realitou.
Tomuto rozhodnutí už předcházely mediální výhrůžky Klempíře a Kociána směrem ke kulturním akcím, které občas tematizují politický život. V rozhovoru s náměstkem Kociánem v Hospodářských novinách jsme si například mohli přečíst, že na ministerstvem podpořeném hudebním, filmovém nebo knižním festivalu nesmí být politika. Podle Kociána by na těchto akcích neměli vystupovat politici ani „političtí komentátoři“. „Proč by tam měla být jakákoliv politická debata, když jsme jako ministerstvo plátci peněz a nelíbí se nám, když se na hudebních festivalech řeší politika,“ říká k tomu Kocián.
Fascinující je krystaličnost těchto vyjádření, která zcela nepokrytě popisují to, co se ministerstvu líbí a nelíbí. Osobně nemám rád paralely s minulým režimem, ale tato slova jsou opravdu jak vystřižená z normalizačního slovníku. „Dáváme na to peníze, jsou to naše podmínky,“ prohlašuje ve stejném rozhovoru Kocián a já nevěřím vlastním očím. Nejspíš si představuje, že ty peníze jsou jeho, a proto může libovolně cenzurovat a určovat, komu peníze poskytne a neposkytne.
Jenomže tyto peníze jdou z veřejného rozpočtu a v průběhu let jsme se jako společnost dohodli, že chceme tímto způsobem financovat nezávislé umění. Je k tomu nastavený poměrně transparentní a propracovaný systém, který skutečně podporuje důležité, hodnotné a zároveň nekomerční projekty, protože jsou zásadní pro rozvoj umělecké a kulturní scény v Česku. Teď se bývalý vedoucí jabloneckého kina Kocián rozhodl, že se mu to nelíbí a celý systém za asistence ministra kultury ničí. Hlavním cílem jsou aktuálně odborné komise, které Klempíř a Kocián obviňují ze střetu zájmu.
Naprosto skandální jsou pak vyjádření ministra Klempíře v rozhovoru pro iDnes.cz, která se týkají fungování Státního fondu audiovize. Klempíř fond už dříve kritizoval kvůli podpoře snímku s queer tematikou. Na konto tohoto filmu tehdy psal, že je chyba, když „ministr kultury nemá ze zákona možnost ovlivnit to, komu poskytne Fond audiovize dotace“, přestože je Fond schválně konstruován tak, aby politici nemohli do jeho jednání zasahovat a jeho rozhodnutí cenzurovat.
Už ve svém letošním komentáři z přelomu března a dubna ohledně rozhodování Fondu Klempíř mluvil také o tom, že kvůli nemožnosti jeho rozhodování ovlivňovat hodlá změnit zákon. Vysloužil si za to zcela oprávněnou kritiku a obvinění ze snah o cenzurování uměleckých děl tak, jak ho známe ze Slovenska nebo Maďarska. Jak se teď ukazuje, Klempíř toto své vyjádření myslel zcela vážně, a nyní se skutečně pokouší Státní fond audiovize v této podobě zlikvidovat.
Státní fond audiovize je instituce, která se rodila několik let a její vznik měl podporu napříč politickým spektrem. Umělci a profesionálové si ho pochvalují jako funkční model, který skutečně pomáhá nezávislé audiovizuální tvorbě v Česku. A co tedy Klempíř ve zmiňovaném rozhovoru říká? „Navrhujeme nově zvolit všech 20 členů oněch čtyř rad, obměnit celé patnáctičlenné představenstvo fondu a zrušit externí hodnotitele.“ To znamená faktickou likvidaci současného fungování této instituce. Členové zmiňovaných rad mají přitom platný mandát až do jara 2028.
Hned druhý den po rozhovoru Klempíř oznámil, že na Státní fond audiovize dopadnou velké škrty, a to zejména na dotační výzvy, které ministrovi leží v žaludku. Jedná se o klasickou strategii, kdy prostřednictvím škrtů politici likvidují nepohodlné lidi a instituce. Klempíř sice obvinění z cenzury odmítá, ale zároveň se pravidelně kriticky vyjadřuje o rozhodování odborných komisí a dokonce lituje toho, že jejich rozhodování nemůže ovlivňovat. Nyní se tedy pokouší Státní fond audiovize zlikvidovat finančně a pokud to náhodou přes předsednictvo neprojde, navrhne rozpuštění dosavadního složení předsednictva i jednotlivých rad této instituce.
Důležité je taky zdůraznit, že ministr sám o sobě nemá pravomoci k odvolání předsednictva ani členů jednotlivých rad. Může navrhnout jejich odvolání, ale o odvolání rozhoduje Sněmovna. Zároveň musí existovat zákonný důvod pro jejich odvolání, třeba ohrožení důvěry v nezávislost či nestrannost člena, závažné narušení důstojnosti funkce nebo působení ve prospěch politické strany v souvislosti s výkonem funkce.
Důležité je taky poznamenat, že ministr a jeho náměstci zatím nepředložili vůbec nic, co by kulturní scéně v Česku jakkoliv pomohlo nebo by jí to jakkoliv prospělo. Pokud navrhované zásahy skutečně projdou, česká kultura se vrátí o několik let zpět a nebude schopna konkurovat tomu nejlepšímu světovému umění, protože přichází o odbornost, peníze i jakoukoliv koncepci rozvoje kulturní politiky v Česku. Zastavit tento rozkladný proces může snad jen velká mobilizace lidí v kulturním sektoru, kteří budou na tyto praktiky upozorňovat a požadovat okamžitou změnu či rezignaci ministra.
Tento článek mohl vzniknout jen díky podpoře čtenářů
Podpořte nás