Rozhovor s aktivistkou Sarah z německé antifašistické skupiny TOP Berlin o situaci v uprchlickém centru Heidenau, které nedávno čelilo sérii násilných útoků.
Aktivisté z Kliniky vypravili humanitární pomoc uprchlíkům přebývajícím na budapešťském nádraží Keleti. Na cestu do Maďarska se vydala i autorka textu.
Včerejší summit V4 ukázal, že největší problém je a bude v obecném přemýšlení představitelů těchto zemí o uprchlické krizi.
Předseda vlády předvedl ve zkratce postkomunistické pojetí solidarity. Měli bychom raději přijmout třicet tisíc uprchlíků, ať jsme jen třikrát horší než Německo.
Celým světem otřásly fotky mrtvého chlapce na turecké pláži. Chlapeček byl jedním z těch, kterým Evropa nedokázala pomoct.
Nejen českou sociální demokracii, ale i tu slovenskou dnes svou levicovostí zahanbují i křesťanští demokraté. Lepší už to zřejmě nebude.
Za českou protiuprchlickou hysterií stojí rétorika klausovské transformace devadesátých let a zavírání očí nad kolonialismem.
Evropské nařízení, které určuje stát pro příslušné azylové řízení, stále komplikuje životy tisícům uprchlíků. Německo umožní Syřanům se dublinské pasti vyhnout.
Fakt, že právě Německo momentálně vykazuje nejvíce odvahy v otázce uprchlické krize, je vzhledem k jeho postoji během řecké krize paradoxní.
Mnozí uprchlíci možná sní o Evropě jako o zemi zaslíbené. Dnešní evropské hodnoty k tomu však důvod nedávají.
Médiem současné xenofobie nejsou pouliční demonstrace, ale internet a sociální sítě. Dříve okrajové projevy nenávisti se staly mainstreamem a český Facebook se proměnil v obludárium.
Čeští vědci se stavějí proti nárůstu xenofobie a extremismu ve společnosti. Přetiskujeme výzvu, kterou již podepsalo na pět stovek akademických pracovníků.
Situace uprchlíků v Maďarsku ukazuje, že nám chybí skutečně demokratické chápání evropské komunity.
Dvě stě let starý obraz Théodora Géricaulta usvědčuje Evropu ze ztráty soucitu a mravnosti.
Policie zahájila vyšetřování „chorea“ jabloneckých fotbalových fanoušků, namířeného proti islámu.
Kdyby – čistě teoreticky – zaútočil Islámský stát na ČR, nemáme žádnou naději válku vyhrát. Paradoxně kvůli křiklounům, jako jsou Konvička, Bartoš, Okamura.
Do uprchlického tábora ve Vyšních Lhotách po letech znovu doputovali první uprchlíci. Tentokrát však za hlasitého společenského odsuzování a s pouty na rukou jako zločinci.
Dokud se česká společnost bude muset vypořádávat s neexistujícími problémy, ke skutečně podstatným otázkám migrace se nikdy nepropracuje.
Podmínky detenčního ústavu v Bělé pod Bezdězem jsou v rozporu s mezinárodním právem a porušují lidská práva uprchlíků, kteří jsou v areálu drženi.
Navzdory progresivnímu a sociálně orientovanému papeži se zástupci české římskokatolické církve chovají v otázce uprchlíků zbaběle a zpátečnicky.
Intelektuálové opouštějí lidi a nemluví k nim jasnou řečí. Nechávají je tak napospas cynickým mocenským manipulátorům.
V debatách o přijímání uprchlíků se mnozí ohánějí biologickými pojmy. Vyplouvají při tom na povrch mimo jiné i různé neznalosti.
Lidé prchající před válkou a utrpením zažívají na svém útěku většinou to nejhorší při snaze dostat se do Evropy.
Přestože se dnešní protiuprchlické nálady jeví jako iracionální, mají jasně daný společenský základ.
Dojmy z letního výletu do Řecka – země, o které česká média mluví jako o „bráně pro migranty cestující do Evropy“.
Zatímco účast na demonstracích se šibenicí v rukou nebo pokřiky „budete viset“ jsou podle Policie ČR v pořádku, ironizující transparent s povadlými penisy už nikoli.
Teroristické útoky v Evropě ze strany islámských radikálů nemůžeme vyloučit, představují však zcela marginální nebezpečí.