K čemu je na světě Boris Šťastný?

Zatímco kultura a životní prostředí mají svá ministerstva, která dostali k likvidaci Motoristé, v případě Borise Šťastného bylo třeba nejdříve vymyslet nové ministerstvo, aby jeho agendu mohl následně zničit.

Stanislav Biler

V případě kultury nebo životního prostředí máme v Česku zavedená ministerstva. Obě dostali na starosti Motoristé, jejichž politikou je likvidace kultury a ochrany přírody v Česku. Jiná situace panuje v případě zdraví, sportu a prevence, kdy dosud tyto oblasti částečně pokrývalo ministerstvo zdravotnictví nebo školství. S příchodem Babišovy vlády si Motoristé „vymrčeli“ speciální trafiku pro Borise Šťastného, a tak vznikla pozice ministra sportu, prevence a zdraví. 

Podle Šťastného je jakékoli omezení jen zbytečná regulace a řešit by to měli rodiče, a ne stát. Je vůbec otázka, proč stát nějak omezuje třeba výrobu a distribuci pervitinu.

Šťastný nemá k dispozici skutečné ministerstvo, ale menší kabinet na Úřadu vlády. Reálně je zhruba takovým ministrem, jako když si živnostník v náhlém osvícení napíše do patičky e-mailu, že je CEO, a začne z této pozice šířit evangelium na LinkedInu. Šťastný bohužel neřádí na síti LinkedIn, ale zamořuje mediální prostor nebo sabotuje činnost jiných ministrů. 

Expertní aparát tento ministr pro propagaci alkoholu, energetických nápojů nebo ultrazpracovaných potravin ani nepotřebuje. Po celý svůj politický život si vystačí v zásadě s jednou ideologickou poučkou, podle níž je jakákoli regulace zlo, ať už progresivistické, levicové či komunistické (což jsou nejen v hlavě Šťastného synonyma). Z této výchozí perspektivy pak generuje vyjádření ve všech oblastech, kterým se věnuje i nevěnuje. Základní pozicí ministra prevence je tak teze, že prevence je zlo, proti kterému je připraven bojovat do posledního chlebíčku v poslanecké kantýně. 

Ministr prevence a zdraví radí chlastat od rána do večera

Několikrát ho letos zvedly ze židle návrhy na možné omezení konzumace alkoholu. Na jaře Šťastný brojil proti omezení prodeje ve večerních hodinách v celém Česku. V létě ho rozčílil nápad, že by se poslanci neopíjeli v Poslanecké sněmovně, a v září se zase rozzuřil, když se v předvolební kampani objevil návrh na omezení prodeje alkoholu v noci v Praze. 

Na jaře přišel s myšlenkou na omezení prodeje alkoholu ministr zdravotnictví Adam Vojtěch, když chtěl zakázat prodej alkoholu po deváté večer na benzinkách nebo ve večerkách, což je v Evropě poměrně obvyklá praxe, kterou nedávno prosadil třeba polský parlament. Vojtěch chtěl zavést opatření, které navrhoval tehdejší protidrogový koordinátor Pavel Bém, kterého Babiš do této pozice jmenoval v zimě, aby ho o pár měsíců později vyhodil v rámci rozvratu celého systému týkajícího se závislostí. 

Boris Šťastný okamžitě vystartoval, že omezení českého chlastání v režimu 24/7 nikdy nedopustí: „Raději bych si ukousl část končetiny, držel protestní hladovku či přistoupil k jinému druhu aktivismu, abych zajistil, že tento zhoubný nápad za mého života nikdy nespatří světlo světa,“ tvrdil na jaře Šťastný. Nápad ohlodat si zuby vlastní končetiny je přitom ten nejlepší, s jakým letos ministr prevence a zdraví přišel.

Máloco ruinuje fyzické a psychické zdraví obyvatel této země tolik jako naprosto extrémní konzumace alkoholu. Česko patří k zemím s nejvyšší konzumací alkoholu na světě. Rizikově nebo přímo škodlivě pije takřka pětina dospělé populace, alkohol souvisí s 6 až 7 tisíci úmrtími ročně, 13 až 14 tisíc lidí ročně je hospitalizováno kvůli nemocem způsobeným alkoholem. Ročně se kvůli alkoholu stane okolo 5 tisíc dopravních nehod. 

Každý rok je pod vlivem alkoholu spácháno okolo 10 tisíc trestných činů a s alkoholem souvisí dvě třetiny případů domácího násilí. Okolo 30 tisíc lidí se každý rok snaží vyléčit ze závislosti na alkoholu. Lidé se závislostí na alkoholu umírají v průměru o 24 let dříve než zbytek populace. Odhady ekonomických nákladů spojených s alkoholem se počítají na 50–57 miliard korun ročně.

Pití alkoholu pak souvisí se vznikem sedmi druhů rakoviny a neexistuje žádná bezpečná hladina konzumace. K tomu všemu má Boris Šťastný pouze tolik, že si raději zuby ohlodá ruku, než by dopustil, že by se v jednu ráno nemohl prodávat na benzince alkohol, když si tam někdo dojede autem se dvěma promile v krvi pro další litr vodky nebo fernetu v čiré hrůze, že by začal střízlivět. 

Pervitin do škol

Podobně se ministr proti prevenci a zdraví postavil proti návrhu zákazu prodeje energetických nápojů dětem. Ty podle ministerstva zdravotnictví konzumuje pravidelně 70 tisíc dětí mezi 11 a 15 lety, tedy zhruba pětina dětí. Vysoké dávky kofeinu a cukru s sebou nesou celou škálu nežádoucích a škodlivých účinků pro děti, jako jsou horší kvalita a kratší délka spánku, horší studijní výsledky, vyšší riziko obezity, zvýšení krevního tlaku, zvýšení psychické nepohody, deprese, úzkosti, inzulinová rezistence nebo problémy se zuby. Pravidelná konzumace pak může vést ke vzniku závislosti na kofeinu.

Podle Šťastného je jakékoli omezení jen další zbytečná regulace a řešit by to měli rodiče, a ne stát. Je vůbec otázka, proč stát nějak omezuje třeba výrobu a distribuci pervitinu. Pokud to dětem chutná, kdo jim do toho má co mluvit? O Šťastného se rodiče evidentně moc nestarali, když vyrostl s takovýmhle gulášem nesmyslů v mozku. 

Nikdo nemá právo regulovat rakovinu

A Šťastný by byl také nejšťastnější, kdyby měly děti guláš nesmyslů i v žaludku. To nás přivádí k jeho poslední akci, kdy se rozhodl s Babišem prosadit, aby děti ve školách nejedly zdravější jídla. 

Vláda chce zrušit povinnost řídit se spotřebním košem, který stanovuje základní výživové normy a suroviny, ze kterých je možné připravit něco, co se pak nazve jídlem. Jídlo a stravovací návyky jsou přitom zcela zásadní pro celou oblast zdraví a prevence, tedy pro oblast, kterou Boris Šťastný nenávidí. Více než pětina českých dětí je obézních nebo má nadváhu, za což můžou především špatné stravování a návyky.

Do značné míry je to přitom  podmíněno ekonomicky a sociálně, kdy děti z hůře postavených rodin častěji trpí obezitou nebo nadváhou, a zajistit kvalitní, zdravou a vyváženou stravu měla právě nová vyhláška. 

Zrušení její závaznosti neznamená, že všechny jídelny začnou vařit jídlo z odpadu, jen ty, které to dělají, nebude nic nutit cokoli měnit. Prohloubí a upevní se nerovnosti, kdy dětem z horších škol z méně prosperujících částí země opět nikdo nepomůže. A to je jediný cíl, který sleduje Šťastný s Babišem, k nimž se v tomhle ostudně přidali ministři školství a zdravotnictví. 

Šťastný pak opět vyrazil na mediální tour na téma, co všechno by neměl nikdo nijak regulovat, protože zdravé jídlo by podle něj mohlo z dětí udělat polovegetariány. Což je samozřejmě věc, která straší ve spaní ministra zdraví ve světě, kde v posledních letech strmě roste výskyt rakoviny u mladých lidí a za jednoho z hlavních podezřelých jsou považovány průmyslově vyráběné ultrazpracované potraviny, které nová stravovací vyhláška ze stravování reálně vyřadila. Ale nikdo přece nemá právo regulovat rakovinu. Zvlášť když se na tom dá vydělat. „… nesmyslné progresivistické zlo, které lidem, kteří umí skvěle vařit, diktovalo, jak mají vařit a z čeho mají vařit,“ vztekal se ministr obezity a rakoviny a zapomněl dodat, že nikdo nebude nic diktovat ani těm, kdo vařit neumí a je jim to jedno.

Možná by tahle sorta kuchařů mohla měsíc vařit poslancům v kantýně, aby Šťastný konečně zjistil, jak vypadá deregulace střev. Nic by prevenci a zdraví v Česku neprospělo tolik jako zrušení ministra pro prevenci a zdraví.

Tento článek mohl vzniknout jen díky podpoře čtenářů

Podpořte nás

Stanislav Biler je spisovatel, novinář a sociolog. Věnuje se především domácí politice, školství a životu na periferii Česka. Od roku 2021 připravuje videopořad Všichni tady umřeme. | [email protected]