Vládnutí stylem 4:36, nebo schvalování 74 500 obětí genocidy? 

Česká vláda se rozhodla oslavit svátek boje za svobodu a demokracii podporou státu páchajícího genocidu a etnické čištění. Nedílným znakem lidských práv je zejména jejich univerzalita a platnost pro všechny bez rozdílu.

Radek Wollmann
Foto United Nations Photo, flickr.com, CC BY-NC-ND 2.0

Česká vládní delegace byla od 16. do 18. listopadu na návštěvě v Izraeli na mezivládním jednání ve složení premiér Andrej Babiš, ministr zahraničí Petr Macinka, ministr obrany Jaromír Zůna, ministr zdravotnictví Adam Vojtěch, ministr prevence a sportu Boris Šťastný a náčelník generálního štábu Miroslav Hlaváč. Hlavním obsahem plánovaných jednání měl být nákup protibalistické obrany, spolupráce v oblasti prevence zdraví a online ochrany dětí.

Je smutnou součástí naší společenské reality, že podpora páchání válečných zločinů se nestává důležitým tématem.

Základní kontext genocidy

Českého premiéra do Izraele pozval dosluhující premiér Benjamin Netanjahu. Na Netanjahua je stále platný mezinárodní zatykač z listopadu 2024 vydaný Mezinárodním trestním soudem v Haagu, který jej viní z válečných zločinů, konkrétně pak z používání vyhladovění civilního obyvatelstva jako způsobu vedení války a úmyslného zaměřování útoků proti civilnímu obyvatelstvu. Dále jej viní ze zločinů proti lidskosti, konkrétně pak zabíjení a pronásledování civilního obyvatelstva na národnostním základě, a také z jiných nelidských činů – především ze záměrného blokování dodávek zdravotnického materiálu do Gazy, což prohlubuje další utrpení civilního obyvatelstva.

V září 2025 Nezávislá vyšetřovací komise při OSN pro okupovaná palestinská území a Izrael doporučila důvody pro uvalení zatykače rozšířit. Při svém šetření komise konstatovala naplnění čtyř z pěti skutkových podstat článku II Úmluvy o genocidě: zabíjení členů skupiny, způsobování těžkých tělesných nebo duševních zranění a následků, úmyslné uvádění skupiny do životních podmínek směřujících k jejímu fyzickému zničení (blokáda potravin, vody, elektřiny a destrukce zdravotnictví) a přímo bránící rození dětí. 

V říjnu 2026 komise ve své výroční zprávě předložené Valnému shromáždění OSN potvrdila svá předchozí zjištění ohledně genocidy, zločinů proti lidskosti a válečných zločinů v Gaze a zdokumentovala pokračující ničení civilní infrastruktury a ztráty na životech. 

Pokud bychom žili ve státě, kde existují kritická média a otevřená a věcná veřejná debata, stačilo by to na to, aby byla podobná cesta zcela nepřijatelná. Žijeme však ve státě, kde tato slova nemají téměř žádnou váhu, jak ilustruje reakce na výše zmíněný zatykač, kdy 

tehdejší poradce českého premiéra pro národní bezpečnost Tomáš Pojar v rozhovoru prohlásil, že „Mezinárodní právo je v mnohém prázdný slogan“ a že „možná do pár let nebude existovat“.

Nejde jen o zatykače mezinárodních soudů a zprávy komisí OSN. Své genocidní záměry běžně vyjadřují izraelští politici do médií, izraelští vojáci se při páchání válečných zločinů sami natáčejí na TikTok a pózují ve spodním prádle nebo s hračkami z vyrabovaných palestinských domovů.

Organizace Breaking The Silence Israel sdružuje bývalé vojáky IDF, kteří se rozhodli promluvit o svých činech, které páchali jako aktivní příslušníci armády. Mimoto se snaží systematicky pokrývat dění v Gaze a probíhající pogromy a etnické čištění na Západním břehu. Další izraelská lidskoprávní organizace B’Tselem tuto strategii označuje jako „Projekt eliminace“. Eliminace nikoli ve smyslu eliminace jednotlivce, ale jako postupná a systematická strategie vymazávání a izolování palestinských komunit na Západním břehu, která má za následek nemožnost fungovat jako společnost.

Ve vztahu k Izraeli a popírání jeho zločinů je česká politika zcela konzistentní. Přístup Petra Macinky a Andreje Babiše navazuje na linii drženou jejich předchůdci Janem Lipavským za podpory Petra Fialy. Podpora Izraele tak na sebe může brát různé masky a používat různé zástupné slogany, ale ve své podstatě není ničím jiným než otevřenou podporou probíhající genocidy, etnického čištění, státního rasismu a systému apartheidu.

Učit se od vraha

Podle tiskového prohlášení vlády je programem návštěvy spolupráce v oblasti obrany, především v oblasti antibalistické ochrany, dále spolupráce ve zdravotnictví a na společných projektech na ochranu dětí v online prostoru. 

Pro nedostatek dostupných informací i pro mou malou obeznámenost s tématem si dovolím  dát stranou faktický obsah jednání o nákupu zbraní a rozbor smysluplnosti a výhodnosti předpokládaných investic. Jen znovu připomenu, že se chystáme nakupovat od státu, jehož představitelé jsou stíháni za páchání zločinů proti lidskosti, které dále probíhají. Zbraňové systémy nám jsou nabízeny s oblíbeným izraelským marketingovým sloganem „prověřeno v boji“ – tedy při okupaci, etnickém čištění nebo genocidě.

Rád bych se soustředil na jinou oblast, které se návštěva týká – na online ochranu dětí a oblast AI. Když ve spojitosti s Izraelem slyším slova děti nebo AI, nelze se zbavit toho, aby člověka napadla aplikace Where’s Daddy? Tato AI aplikace v reálném čase sledovala pohyb mobilních telefonů, propojovala je se zájmovými osobami a jejich bydlišti, pokud zjistila, že se zájmová osoba nachází doma, aplikace vydala notifikaci pro úder.

Osoby, které byly označeny jako terče pro jejich spolupráci s Hamásem, byly cíleně zabíjeny ve svých domovech, protože to bylo vyhodnoceno jako nejsnadnější a nejjistější způsob, jak danou osobu eliminovat. Vzhledem k tomu, že Palestinci většinou žijí ve vícegeneračních domech a v husté zástavbě, znamenala tato vražedná taktika velké množství civilních obětí. Podle interních předpisů izraelské armády bylo možné zabít 15 až 20 civilistů v případě nízko postaveného člena Hamásu, v případě vysokého pak 100 civilistů na jediný cíl.

Podle výpovědi samotných izraelských vojáků, kteří vypovídali o svých činech ve filmu NAZA, měla armáda přesné informace o počtu lidí, které zavraždí. Kvůli sledovacím schopnostem byla schopná se nabourat do dětských telefonů a používat jakýkoliv jejich senzor nebo např. fotografie pro potřeby útoků. Útoky probíhaly mezi 22. a 5. hodinou. K útokům byly používány těžké americké pumy Mk-84. Právě tato taktika bombardování rodinných domů je příčinou toho, proč je mezi oběťmi genocidy tak velký podíl žen a dětí.

Je naprosto nepřijatelné spolupracovat na ochraně dětí se státem, který jich za poslední tři roky zabil přes 21 000 (podle údajů Úřadu pro koordinaci humanitárních záležitostí OSN OCHA, UNICEF a palestinského ministerstva zdravotnictví). Děti tvoří třetinu všech identifikovaných obětí genocidy.

Nezávislá mezinárodní vyšetřovací komise OSN pro okupovaná palestinská území vydala v červnu 2026 obsáhlou zprávu s názvem „Podstata dětství byla zničena“, v níž dospěla k závěru, že izraelské úřady a bezpečnostní síly v Pásmu Gazy úmyslně a cíleně útočily na palestinské děti, čímž se dopustily genocidy, zločinů proti lidskosti a válečných zločinů. Tato praxe pokračovala i po uzavření „příměří“ na podzim roku 2025. 

Není pochyb o tom, že stát Izrael disponuje rozsáhlými zkušenostmi v oblasti online dohledu a schopnosti masové kontroly obyvatelstva, není však také pochybností o tom, že tyto technologie efektivně používá k páchání válečných zločinů. Je opravdu zájmem České republiky importovat modus operandi okupační armády do prostředí naší společnosti?

Kdo je tu spojenec?

Vzhledem k tomu, že podpora českých politiků zůstává vůči Izraeli neměnná navzdory výše uvedeným skutečnostem, je na místě položit si množství otázek po motivacích a zdrojích této podpory. Jedná se především o ekonomické zájmy spjaté s obchodem se zbraněmi? Jedná se o projev rasismu a islamofobie, kterému konvenuje dehumanizace Palestinců? Jedná se o niterné a dlouhodobé přijetí narativů o jediné demokracii na Blízkém východě, o výspě Západu v zemi barbarů? Jedná se o idealizaci naší podpory státu Izrael v roce 1948 a postoj, že budeme v této podpoře pokračovat navzdory čemukoli? Jedná se o špatné svědomí Evropy za hrůzy holocaustu?

V mnoha případech půjde jistě o mnoho vzájemných kombinací těchto vlivů. V posledních 10 letech došlo k navázání vztahů mezi izraelskou diplomacií a mnoha evropskými krajně pravicovými stranami jako např. maďarským Fidezsem, nizozemskou Stranou pro svobodu, španělskou stranou Vox nebo francouzským Národním sdružením. Jejich vzájemná spolupráce přináší oběma stranám legitimitu a nacházejí shodu také ve sdíleném odporu vůči islámu.

Do tohoto kontextu také zapadají slova, která během současné návštěvy české vládní delegace pronesl Benjamin Netanjahu, kde mimo jiné zopakoval oblíbený výrok, že Izrael bojuje s barbary, přeneseně bojuje za přežití celé západní civilizace. Zájmy osadnického kolonialismu a okupace jsou rámovány jako dělání špinavé práce pro ostatní státy, které se řadí k Západu a které mohou žít v klidu právě díky izraelské razanci.

Netanjahu se řadí k Trumpovi a Putinovi také ve snaze rozdělovat Evropu tak, aby se mohl vymezit vůči státům, které kritizují porušování mezinárodního humanitárního práva a páchání válečných zločinů. Při setkání s Andrejem Babišem tak doslova prohlásil: „V Evropě jsou slabé vlády a slabí lídři, kteří se k Izraeli obrátili zády. Někteří v západní Evropě raději odsoudí Izrael než terorismus. Česko odmítá zaměňovat to, co je dobré a co zlé, a to je morální čistota, morální odvaha.“

Ano, Česko je kontinuálně morálně čisté a odvážné v podpoře genocidy a etnického čištění.

„Palestinismus“, nebo důsledná obrana lidských práv?

Kritický hlas občanské společnosti, který se proti probíhající genocidě v Gaze a etnickému čištění na Západním břehu kontinuálně staví, je často označován jako „palestinismus“. Tento termín se snaží vytvářet narativy o zdrojích tohoto hnutí v nenávisti vůči Izraeli nebo Židům jako celku, případně se snaží vykreslovat propalestinské hnutí jako módu bez obsahu, jako naivní pózu mladých lidí. Vzhledem k pestrosti tohoto hnutí, účasti mnoha židovských organizací, akademiků, umělců a lidskoprávních organizací je to samozřejmě nesmysl.

Toto nálepkování se snaží vytvořit prostředí, kde bude možné vyhnout se diskusi o faktech a reálných událostech. Spolu s dehumanizací Palestinců a její dlouhodobou normalizací vytvářejí prostředí, které se snaží kritické hlasy vykreslovat jako nerelevantní a zaměnitelné s podporou terorismu.

Propalestinské hnutí se kromě obrany práv palestinského obyvatelstva obrací také k univerzalitě lidských práv. K představě světa bez koloniální nadvlády, okupace, bez cílené destrukce životních podmínek jedné skupiny obyvatel ku prospěchu jiné. K představě světa, kde je neobhajitelné zadržovat humanitární pomoc, ničit civilní a zdravotnickou infrastrukturu, cíleně zabíjet civilní obyvatelstvo.

To je důvodem, proč se palestinské vlajky objevují na mnoha akcích, které s tématem Izraele a Palestiny přímo nesouvisí. To je důvodem, proč se objevují na protestech studentů napříč Evropou i Spojenými státy. S odporem proti krajní pravici, nedostupnosti bydlení a důstojného života, ničení životního prostředí nebo moci oligarchů jde ruku v ruce obrana základních lidských práv, která nyní nachází svůj symbol právě v palestinské vlajce.

Je smutnou součástí naší společenské reality, že podpora páchání válečných zločinů se nestává důležitým tématem a nejsme schopni mu věnovat stejné nasazení jako např. obraně veřejnoprávních médií.

Nebudeme svobodní, dokud nebudou svobodní všichni. Půjčím si názvy občanských výzev s tématem spjatých. Nemlčme. Mluvme o tom. Informací máme dost. Teď je čas na činy.

Autor pracuje v neziskovém sektoru.

Tento článek mohl vzniknout jen díky podpoře čtenářů

Podpořte nás

Čtěte dále