Donald Trump projel volby v polovině svého prezidentského období na celé čáře. Republikáni prohráli volby i ve státech, které patří mezi republikánské bašty. Nikde to není vidět lépe než v Texasu. Elon Musk zde přitom do voleb nalil asi čtvrt miliardy dolarů (celkově do voleb napumpoval neuvěřitelnou půlmiliardu dolarů). Chtěl tak chránit své byznysové i osobní zájmy v Texasu, kam postupně přesunul velkou část svých společností a kam se také nedávno přestěhoval. Z těchto „investicí“ však nakonec nemá vůbec nic.
Demokraté v senátních volbách v Texasu vyhráli poprvé od roku 1988, konkrétně James Talarico, který o více než milion hlasů porazil Trumpem podporovaného Kena Paxtona. Po dvanácti letech skončil ve funkci guvernér Greg Abbott, který byl s republikánským Texasem zcela srostlý a vládnul zde dvanáct let. Jak se ukázalo, zásadním faktorem byla změna chování voličů latinskoamerického původu. Po prezidentských volbách v roce 2024 byl velmi populární slogan „Latinos for Trump“. Nyní jsme viděli zcela opačné chování.
Hlavním faktorem neúspěchu byla samozřejmě zpackaná válka s Íránem, do níž Trumpa vmanipuloval izraelský premiér Netanjahu.
Skvěle o tomto problému před volbami mluvil politický komentátor a aktivista Carlos Eduardo Espina, například v podcastu Guardianu Stateside. Za hlavní důvod mobilizace těchto voličů označoval především brutální protiimigrační politiku Donalda Trumpa a jeho nechvalně známého úřadu ICE. Když „latinos“ volili v roce 2024 Trumpa, představovali si především větší kontrolu mexicko-americké hranice a zajištění její neprostupnosti. Místo toho ovšem začaly krvavé rejdy imigrační policie po celém území Spojených států, které se často dotkly i jich samotných nebo jejich blízkých. Právě proti těmto praktikám šli volit tentokrát – tedy proti Trumpově administrativě.
Republikáni málem prohráli i v sousední Floridě, další republikánské tvrzi, kde byla těsně druhá demokratická socialistka Angie Nixon. Poprvé od roku 1932 prohráli republikáni i v Kansasu. Zcela nečekané pak bylo vítězství demokratky Annie Andrews v Jižní Karolíně, která porazila Darline Graham, Trumpem podporovanou sestru nedávno zemřelého senátora Lindseyho Grahama. Dopočítáno není ještě na Aljašce a v Mississippi, ale i zde vedou demokraté navzdory tradičním úspěchům republikánů. Pokud by Scott Colom v Mississippi nakonec vyhrál, byl by to první demokrat v Senátu z tohoto státu od roku 1982.
Stejně špatný jako George W. Bush
Pro Trumpa a republikány je to totální debakl. Bezprostředně po volbách Trump prohlásil, že Američané za sebou mají dva nejlepší prezidentské roky v dějinách. Kdyby prý byl na kandidátce on, republikáni by drtivě vyhráli. Pravda je ale zcela opačná. Trump měl letos příšerná čísla voličské podpory, která připomínala výsledky George W. Bush v midterms roce 2006, v nichž republikáni také naprosto propadli. Pokud republikánům někdo prohrál volby, byl to právě Trump. A v amerických médiích se o této skutečnosti otevřeně mluvilo nejméně měsíc před volbami.
Ostatně řada kandidátů se snažila ve volbách od Trumpa raději distancovat. Dokonalým příkladem je dlouholetá senátorka za stát Maine Susan Collins, která v předvolebních debatách neustále opakovala, že je disentním hlasem uvnitř Republikánské strany. Ani to jí nakonec nepomohlo, když ji porazil progresivní kandidát Troy Jackson, který navíc poměrně přesvědčivě poukazoval na to, že právě Collins pomohla Trumpovi při nominaci kontroverzního soudce Bretta Kavanaugha do amerického Nejvyššího soudu.
Hlavním faktorem neúspěchu byla samozřejmě zpackaná válka s Íránem, do níž Trumpa vmanipuloval izraelský premiér Netanjahu. Právě válkou způsobená krize v Hormuzském průlivu zdvojnásobila ceny nafty ve Spojených státech a nepřímo zvýšila také ceny služeb a potravin – mimo jiné kvůli tomu, že způsobila prudké navýšení cen hnojiv, což obzvlášť tvrdě dopadlo na státy s velkou zemědělskou produkcí.
Všichni jsme Mamdani
Na rozdíl od předvolební kampaně v roce 2024, kdy Trump dokázal skvěle adresovat materiální problémy obyčejných Američanů a kanalizovat jejich hněv vůči vládě Joea Bidena, se tentokrát v kampani choval zcela nepatřičně. Vysoké ceny pohonných hmot i potravin se snažil bagatelizovat a publikum poučoval o tom, že americké fosilní korporace na vysokých cenách přece vydělávají, takže by měli být spokojení všichni. Tyto poukazy na efemérní makroekonomická čísla tváří v tvář lidem, kteří mají problém vyjít s penězi v každodenním životě, jsou zaručenou cestou do pekla. V roce 2024 to zjistili Joe Biden a Kamala Harris, letos Donald Trump.
Právě ekonomika totiž letošní volby rozhodla. A je třeba ocenit disciplinovanost Demokratické strany, která tomu zcela přizpůsobila svou kampaň. Minimálně od zvolení Zohrana Mamdaniho starostou New Yorku se hlavním tématem veškerých kampaní demokratů staly životní podmínky lidí a také stoupající majetkové a ekonomické nerovnosti. Tato témata adresovali progresivní a levicoví kandidáti jako Abdul el-Sayed, Troy Jackons a Angie Nixon, ale také středoví a křesťansky orientovaní kandidáti jako John Ossoff v Georgii nebo texaský James Talarico.
Mezi nejdůležitější témata pro americké voliče se tentokrát dostala i korupce. Míra klientelismu a sebeobohacování lidí napojených na Trumpovu administrativu je tak obrovská, že nenechává běžné Američany v klidu. Zvlášť když sami mají často problém uplatit své měsíční náklady na život.
Neudělejte z Trumpa oběť
Republikánská strana má teď dva roky na to, aby odvrátila náraz do zdi, a těžko předpokládat, že model strany vystavěný kolem autoritářské postavy Donalda Trumpa, přinese republikánům ještě něco dobrého. Demokraté nyní mají věci ve svých rukou, a pokud nic zásadního nepokazí, mohou se připravovat na vládnutí od roku 2028. Komentátorka New York Times Michelle Cottle ovšem ve svém textu upozorňuje na jednu důležitou věc. Trump je většinou trapný, bezradný a zoufalý, pokud je u moci. Jeho síla se ovšem ukáže tehdy, kdy je v pozici oběti, když hraje důležitou roli polarizace a jde o brutální politický boj proti přesile.
A právě v tom teď spočívá největší úkol Demokratické strany. Je důležité, aby svou aktuální převahu ve Sněmovně reprezentantů a v Senátu nevyužila pouze k vyřizování si účtů s Trumpem. Jistě bude skvělé, když vzniknou vyšetřovací komise k válce v Íránu, k postupu migrační policie a úřadu ICE a k celé řadě dalších věcí. Jakmile ovšem Trump dostane příležitost udělat ze sebe oběť politického spiknutí establishmentu, mohla by to být cesta k záchraně jeho politické kariéry.
Pokud ovšem budou demokraté konzistentní, budou stále tematizovat zvyšující se životní náklady a nepustí se do sebezničujícího boje mezi progresivním a středovým křídlem strany, jejich jediným problémem po dobu dalších dvou let bude vybrat ideálního prezidentského kandidáta či kandidátku pro rok 2028. Lidé jako Talarico a el-Sayed v předvolebním klání ukázali, že dokáží najít společnou řeč.
Spor o to, jestli má jít strana více doleva, nebo naopak doprava, tyto volby také nerozsekly. Za vítěze se považují všechny tábory. Demokraté každopádně zatím mohou držet nastavený kurz řešení materiálních otázek běžných Američanů – na definitivní zúčtování s Trumpem a zločinci v jeho bezprostředním okolí bude po volbách v roce 2028 dost času.
Tento článek mohl vzniknout jen díky podpoře čtenářů
Podpořte nás