O českém strachu ze zvyšování minimální mzdy a dalších mýtech pracovního trhu

Co charakterizuje český pracovní trh? Pracujeme v Česku málo, nebo moc? A jak by mohl moderní pracovní trh vypadat? Poslechněte si druhý díl podcastu Montovna.

Jakub Komárek, Linda Kunertová, Pavel Šplíchal

Druhá epizoda ekonomického podcastu Montovna se nezabývá ničím menším než prací, respektive pracovním trhem. Pracovní trh tvoří páteř ekonomiky a bezprostředně se týká každého z nás. Přesto se o něm mluví málo, a když už na něj přijde řeč, opakuje se několik zažitých mýtů. V Česku sice rostly po covidu mzdy nejpomaleji v Evropě, ale po příčinách se prakticky nikdo nepídil. Hlavními tématy tohoto dílu tak jsou nízká česká minimální mzda, dopady a důsledky pseudozaměstnávání lidí na IČO, ochrana pracovních míst, flexibilita pracovního trhu, rekvalifikace a dávky v nezaměstnanosti. Došlo i na nové trendy v řešení nezaměstnanosti, které mohou být mnohem účinnější než tradiční kombinace rekvalifikací a nízké podpory.

„Česko vydává na podporu pracovního trhu jedny z nejnižších částek v Evropě, a to i po přepočtu na procenta nezaměstnanosti. Téměř žádné peníze nejdou na rekvalifikace,“ říká v Montovně Linda Kunertová. Podporu v nezaměstnanosti přitom dostává jen čtvrtina nezaměstnaných. „Výdaje na podporu v nezaměstnanosti dosahovaly v minulém roce 15 miliard, zatímco příjmy z pojistného na politiku zaměstnanosti činily 30 miliard,“ doplňuje Jakub Komárek. „Přesto současný ministr Juchelka snižuje dávky v nezaměstnanosti.“

Nižší dávky v nezaměstnanosti vytvářejí na lidi bez práce tlak, protože často nemají dostatečné zdroje, aby si našli práci, která jim vyhovuje. Podíl práce (platů, odvodů a plateb za práci pro OSVČ) na celkovém HDP je přitom v Česku ve srovnání s Německem nízký a v posledních letech navíc mírně klesal. Na nízké úrovni je také celoživotní vzdělávání, což podle Kunertové může souviset i s vysokým podílem lidí pracujících v průmyslu. Novější způsoby boje s nezaměstnanosti se zaměřují na tvorbu pracovních míst na úrovni municipalit. Tento způsob může být krátkodobě nákladnější, ale dlouhodobě má přínos.

V této epizodě si také klademe otázku, kde se vzal mýtus o tom, že růst minimální mzdy povede k růstu nezaměstnanosti. „Vychází to z ekonomické teorie a ten model vůbec nereflektuje realitu,“ říká Jakub Komárek. „Od devadesátých let vznikla řada empirických výzkumů, které prokázaly, že zvyšování minimální mzdy nevede k růstu nezaměstnanosti,“ doplňuje. „Obava ze zvyšování minimální mzdy je u nás obrovská, i když máme nejnižší nezaměstnanost v Evropské unii,“ říká Komárek.

Zájemcům o toto téma doporučujeme následující četbu:

Jakub Grossmann, Štěpán Jurajda a Vladimír Smolka: Dopady zvyšování minimální mzdy v letech 2013–2017 na zaměstnanost a mzdy v České republice, IDEA, Národohospodářský ústav AV ČR, 2019

David Card a Alan B. Krueger: Minimum Wages and Employment: A Case Study of the Fast-Food Industry in New Jersey and Pennsylvania, American Economic Review, 1994

Jörg Markowitsch a Ágota Scharle: Towards Zero Long-Term Unemployment in the EU: Job Guarantees and Other Innovative Approaches, Evropská komise, ESF+ Community of Practice on Employment, Education and Skills, 2024

Tento článek mohl vzniknout jen díky podpoře čtenářů

Podpořte nás

Čtěte dále