„Je to nepříjemná mezifáze,“ říká zaměstnanec ministerstva životního prostředí. „Když se váhalo mezi Turkem a Macinkou, říkali jsme si cynicky, že Turek by byl lepší. Bude reprezentovat, ale nerozumí tomu a nikdy tomu rozumět nebude. Zatím to platí.“ Všichni úředníci, kteří Deníku Alarm poskytli vhled do současného fungování ministerstva, nicméně mluví o zásadním narušení kontinuity výkonu státní správy v celé řadě oblastí. Toto narušení se vymyká běžnému střídání politických garnitur a od začátku bylo doprovázené ideologickými útoky a nerespektováním pravidel. Zaměstnanci pracující v zatím ušetřených sekcích ministerstva říkají, že „změny jsou větší než při posledních dvou výměnách politických garnitur“. Lidé z exponovanějších oborů popisují narušení kontinuity, logiky i transparentnosti. Zásadní osekávání ministerstva životního prostředí bychom přitom měli chápat jako součást širší snahy o omezení veřejných institucí a nezávislého veřejného sektoru vůbec. Útoky na univerzity, vědu, média i nezávislou kulturu jsou součástí cesty k autoritářskému oligarchickému vládnutí.
O fenoménech, jako jsou nástup autoritářství a konec demokracie, obvykle přemýšlíme jako o tragických, ale velkolepých událostech, které nikoho nenechají na pochybách, že dochází ke zlomu. Jenže zkušenosti (například s orbánismem) ukazují, že při vytváření autokratického systému jde o mnohem jemnější mocenské techniky, které nejsou vůbec spektakulární, naopak jsou často poměrně nenápadné a zákulisní. Pro co nejméně kontrolovaný výkon moci a nerušenou kumulaci bohatství je nutné postupně potlačit všechny nezávislé hlasy. Sem patří pochopitelně především politická opozice a média, ale důležitá je i kultura, občanský sektor a také nezávislá státní správa.
Cílem je destrukce veřejné sféry, popírání vědeckých poznatků, škrtání ve státní správě a omezování ochrany přírody a klimatu.
Útoky na státní správu dnes vidíme nejen na motoristických ministerstvech, ale například také na ministerstvu pro místní rozvoj s ministryní z hnutí ANO, kde se škrtají celé agendy. Tyto útoky jsou srovnatelně důležité jako snaha oslabit nezávislá média, neziskový sektor a kulturu. Výkřiky Filipa Turka na sociálních sítích o tom, jak si pohlídá, aby Hnutí Duha nedostalo žádné dotace, jsou dobrou ilustrací tohoto jevu. Turek, který ani není oficiálně ministrem, vyhrožuje, že zařídí něco, k čemu by neměl pravomoc, ani pokud by ministrem byl, protože o dotacích rozhoduje nezávislá komise. Přesto na své autoritě a moci trvá.
Pro paralýzu nezávislé státní správy je potřeba zničit to, v čem je nejsilnější. Tedy její expertní kapacitu, schopnost kontinuity a transparentní rozhodování, které vychází z platných předpisů, a ne z libovůle politika. Transparentnost mimo jiné umožňuje zpětně dohledat, kdy bylo které rozhodnutí učiněno a kým, a dává rozhodnutím předvídatelnost, čímž umožňuje plánování. K rozbití tohoto systému je potřeba znejasnit, kdo o čem rozhoduje, oslabit nebo zpochybnit obecná pravidla. Tak je možné podřídit jednání úřadu osobní libovůli. A přesně tímto způsobem se chovají Motoristé na ministerstvu životního prostředí.
Trumpismus a deep state
Propouštět zaměstnance MŽP začali Motoristé už v prosinci minulý rok, tedy ještě dřív, než vůbec bylo jasné, kdo bude ministrem. Od začátku to dělali bezohledně bez sebemenší snahy se s lidmi z ministerstva domluvit nebo jim dát vědět předem. „Nejdříve jsme se vše dozvídali nepřímo, pak šel materiál o systemizaci na vládu, byl rovnou schválen a vánoční svátky jsme strávili s tím, že máme zrušenou pozici,“ popsal jeden z úředníků pro web EkoNews. Věta Petra Macinky o „zelené krvi“ nemohla nechat nikoho na pochybách, že při motoristickém ovládnutí ministerstva nejde o běžné střídání stráží, ale o snahu tento úřad oslabit, vykostit a přizpůsobit vlastním zájmům. I když chování Motoristů může navenek působit jako nekompetentní, v zásadě jde o cílenou, byť možná ne vždy do detailu promyšlenou snahu paralyzovat činnost státu v ochraně přírody. Jen tak se totiž dají naplnit ideologické cíle krajní pravice a zájmy fosilního průmyslu.
V ideologických fantaziích Motoristů se právě v ochraně životního prostředí potkávají „klimatická ideologie“, „deep state“, „politické neziskovky“, „Soros“, „Brusel“ a mnoho dalšího, proti čemu čeští trumpisté bojují. Svoje pohrdání dávají úředníkům a úřednicím na ministerstvu pocítit celkem bezskrupulózně. Zdroj z ministerstva Alarmu potvrdil, že poslední systemizaci (tedy masové propouštění) se politici vůbec neobtěžovali dát vědět předem a zaměstnanci si museli sami v tabulkách hledat, zda na ministerstvu ještě vůbec pracují.
Osekání pracovních míst je spolu s osekáváním pravidel tím nejjednodušším a nejpřímějším způsobem, jak státní správu zásadně oslabit. Ne náhodou začal Donald Trump svůj druhý termín v úřadu prezidenta USA teatrální snahou seškrtat výdaje státu a oslabit federální úřady. Do čela Trumpova boje proti „deep state“ se krátce po Trumpově loňském nástupu do funkce postavil nejbohatší člověk světa a Trumpův sponzor Elon Musk jako šéf za tímto účelem speciálně zřízeného Úřadu pro efektivitu vlády (DOGE). Ideologicky šlo o spojení neoliberálního důrazu na škrtání a šetření ve výdajích a krajně pravicových konspirací o supertajném „hlubokém státě“. Rychle se však ukázalo, že spíš než „hluboký stát“ byl cílem škrtů prostě stát.
Aktivity DOGE skončily fiaskem, co se týče reálných úspor pro federální rozpočet, hromadou prohraných soudních sporů, podezřením z privatizace osobních údajů amerických občanů a trapným nabíráním některých vyhozených státních zaměstnanců zpátky. Sám Musk by na všechno nejraději zapomněl. Jenže činnost federálních úřadů nepromyšlené vyhazovy ze strany DOGE do určité míry skutečně paralyzovaly. Výkon správy znejistěl, zaměstnanci ve federálních službách ztratili sebevědomí, požadavky na kvalifikaci byly nahrazeny požadavky na loajalitu.
„To, co DOGE dělal, nebyla snaha zefektivnit fungování vlády. V podstatě se jen snažili takřka nahodile rušit významnou část toho, co vláda dělá,“ popsal pro Guardian Philip Joyce, profesor veřejné politiky na University of Maryland. „Od začátku bylo jasné, že vůbec nerozumějí federálnímu rozpočtu. A když pak zasáhli do jednotlivých úřadů, bylo to ještě zřetelnější,“ doplnil. „DOGE fungoval s minimální transparentností, ale maximální pravomocí,“ uvedl ve stejném článku D. K. Sherman, výkonný ředitel organizace Citizens for Responsibility and Ethics in Washington (CREW).
V jednání Motoristů na MŽP vidíme podobný vzorec. Rétorika škrtů je doplněná výhrůžkami, ideologickými frázemi a ad hoc útoky. K tomu se přidává velmi nízká míra transparentnosti, oslabování formálních kanálů ve fungování úřadu a šíření nejistoty, strachu a nepředvídatelnosti. Vláda navíc zároveň oslabuje služební zákon a tím i pozici úředníků a jejich schopnost skutečně jednat nezávisle na vůli politiků.
Narušení
„Ministr Červený nešéfuje vůbec ničemu,“ uvedl pro Alarm zdroj z ministerstva životního prostředí. Podobná věta zaznívá v různých obměnách z ministerstva životního prostředí na všechny strany a hned několik médií popsalo, že ministerstvo ve skutečnosti řídí Filip Turek. Podle Deníku N značný vliv mají také ředitel jedné z nově vytvořených sekcí Jaromír Wasserbauer a politický náměstek Pavel Vlček. A zdroje Alarmu právě toto složení „vedení“ ministerstva potvrzují. Základ pro netransparentnost a nejasnost v předpisech tak začíná v nejvyšších patrech – vedení v tomto složení totiž nemá řádně vymezené pravomoci.
Že ministerstvo fakticky vede „zmocněnec“, jak někdy o Filipu Turkovi podle jeho titulu referují zaměstnanci ministerstva, má celou řadu důsledků. Jednoznačná a logická struktura, zahrnující referenty, vedoucí sekcí, ředitele odborů a ministra, je tím – i dalšími změnami z poslední doby – narušená. A v důsledku i transparentnost rozhodování. Podle několika různých zdrojů z ministerstva řídí vedle zmocněnce část agendy ministerstva také politický náměstek Vlček, který by bez speciálního pověření od ministra ministerské úředníky řídit vůbec neměl. „Jenže i bez tohoto pověření Vlček na ministerstvu rozhodoval,“ říká jeden z našich zdrojů, přičemž zároveň uznává, že má z Motoristů nejlepší povědomí o fungování státní správy. Stejně tak se jednání od začátku zúčastňoval Jaroslav Wasserbauer, napřed v pozici politického náměstka, později v pozici vrchního ředitele sekce. Pro úředníky to byla nejasná situace, protože nevěděli, s kým vlastně jednají.
Netradiční komunikaci, pohybující se mimo předpisy, úředníci ministerstva životního prostředí naplno pocítili už při přebírání agendy ministerstva novou garniturou. „Nové vedení se systematicky neseznámilo s agendou. Normální bylo, že se na různých úrovních svolávaly porady. Teď to mělo podobu ad hoc porad. Hodně schůzek se zmocněncem bylo ohledně akceleračních zón,“ popisuje zdroj z ministerstva. S velmi nízkou snahou nového vedení seznámit se s fungováním ministerstva souvisí i silně předpojatý pohled na jeho zaměstnance, vůči kterým se vedení nesnaží předstírat ani základní ohledy. To se projevilo už při prvním rušení míst na přelomu roku. V rámci prosincových systemizací bylo rovněž ukončeno několik pracovních poměrů k Novému roku. „Úředníci odešli na dovolenou a pak zjistili, že nemají práci,“ líčil tyto první systemizace web EkoNews. A podobně nevstřícné chování zopakovalo vedení o tři měsíce později.
Že jejich pracovní pozice 1. dubna zaniká, se dotčení zaměstnanci ministerstva dozvěděli 31. března tak, že jim došel e-mail upozorňující na tabulku zaslanou přes intranet. Informaci, zda ještě mají, nebo nemají práci, si tak dotyční sami museli vyhledat v zaslaných tabulkách. Věděli předem, že proběhne takzvaná systemizace, která může změnit pracovní umístění několika lidí, ale do poslední chvíle netušili, jak bude rozsáhlá. Faktickou likvidaci několika oddělení rozhodně nečekali. „Asi to nikoho nedojímá, ale já jsem si doteď neuměl představit, jak se může zaměstnavatel, a navíc státní instituce, chovat k lidem,“ popsal zdroj z ministerstva. Podle něj byla – navzdory mlžení – tato akce dobře připravena. „Když přišel e-mail s odkazem na intranet, hned začalo kolečko kontaktů. Z personálního zavolali lidem v pracovním poměru a rovnou je nechali podepsat dohodu o ukončení poměru ke konci května – to bylo hodinu potom, co došel e-mail.“
Ze 714 pracovním míst jich po systemizacích na MŽP zůstalo 670. Systemizace se odehrává v rámci úspor, které ohlásila Babišova vláda a které provádí i na Úřadu vlády a také na dalších ministerstvech (nejpostiženější je ministerstvo práce a sociálních věcí). Motoristé ovšem využili poslední systemizaci k dalšímu osekání agend, na jejichž zašlapání do země pracovali už dříve. V prosinci minulého roku, prakticky hned po dočasném nástupu Macinky do funkce ministra životního prostředí, sloučili Motoristé odbor financování dekarbonizace ekonomiky s odborem rozpočtu, a vytvořili tak „odbor rozpočtu a financování budoucnosti“. Sekce ochrany klimatu zase byla sloučena se sekcí ochrany životního prostředí do nově vzniklé sekce technické ochrany prostředí.
A v rámci březnových změn Motoristé pokračovali v dotahování již načatých agend. Zrušený, respektive „sloučený“ odbor financování dekarbonizace byl v rámci dalších změn prakticky zrušen. Tento odbor měl přitom pod sebou agendu Modernizačního fondu, Nové zelené úsporám a sociálního klimatického fondu, přičemž každá z těchto agend měla svůj tým. Dohromady šlo o 14 lidí, což byl podle našich zdrojů dost výrazný podstav. Nyní na tuto agendu zůstanou čtyři lidi. „Nikdo nevysvětluje, proč dochází ke změnám ani co se bude dít se započatými agendami,“ dodává další zdroj. Například Novou zelenou úsporám zařízli Motoristé hned. Namísto dotací na ekologické rekonstrukce domů, kdy stát hradil až padesát procent, budou nadále moci majitelé rodinných domů žádat pouze o půjčku, za kterou jim ale úroky zaplatí stát. Podle kritiků přímo z ministerstva však podobný systém nebude zdaleka tak atraktivní jako dosud, a schopnost domácností získat energeticky úspornější bydlení se tak zcela zásadně snižuje. Tím se mimo jiné Česká republika vzdaluje od cíle dosáhnout stanovených energetických úspor do roku 2030. Firmy zajišťující fotovoltaiku na střechy již hlásí propouštění.
Motoslužba
„Jako pravicová strana jsme se snažili najít konsenzus, aby projekt mohl být realizován,“ říká ve videu na instagramovém účtu ministerstva životního prostředí Igor Červený. „Neuvědomují si, že mají sloužit státu,“ komentuje situaci zdroj z ministerstva. Prakticky všichni zaměstnanci na ministerstvu, kteří poskytli informace Deníku Alarm, mluví o tom, že se nyní snaží vedení narušovat přehlednost a srozumitelnost systému. Formální procedury a úřední postupy můžou být zdlouhavé a nezáživné, ale zajišťují transparentnost a zpětnou dohledatelnost veškerých rozhodnutí, námitek či připomínek, které ministerstvo a jeho úředníci produkují. „Mění se zavedené standardy postupu při schvalování předpisů, mění se pozice ministerstva jako takového. Mění se i přístup jiných resortů – MŽP bylo ignorováno v rámci legislativních připomínek,“ říká jeden ze zdrojů. „Vytrácí se logika,“ popisuje další.
Jako příklad takového problematického jednání může posloužit příprava materiálů pro meziresortní nebo jiná připomínková řízení, přičemž příprava těchto materiálů a jejich posuzování je jednou z podstatných agend ministerstva. Materiály proto musí úředníci zadávat do takzvané spisové služby, kam se podepsaný dokument (například námitka) vložil a následně prošel schvalovacím kolečkem od ředitelů odborů přes sekční šéfy až k ministrovi a teprve pak šel z ministerstva ven (například na vládu, do sněmovny nebo na jiná ministerstva). Do spisové služby se vkládaly také reakce na danou námitku z jiných ministerstev, z vlády, sněmovny a podobně. Každý tak měl přehled, odkud námitka pochází, kdo ji vznesl, jak na ni reagovali například na jiném ministerstvu, jestli ji vypořádali apod.
Nyní však dokumenty, které úředníci do spisové služby vkládají, čas od času vedení bez varování nahradí jinými, nepodepsanými dokumenty. V některých případech tak není jasné, zda připomínka odešla. Podepsané připomínky k zákonům, opatřením apod. už nejsou dohledatelné ve spisové službě. „Člověk se chce podívat, jak se vypořádali s jeho zásadní připomínkou, a zjistí, že vůbec neodešla. Najednou je tam úplně nový materiál, který není podepsaný a my nevíme, kde se tam vzal, a takto to odchází za ministerstvo,“ uvedl zdroj z ministerstva. „Je to, jako by naše práce mizela v černé díře.“
Podobná hierarchie jako v případě spisové služby se dodržovala i u jiných, méně formálních dokumentů a dalších úředních úkonů. Běžný postup byl, že referent například sepsal námitku a tento dokument postupně schválili vedoucí oddělení, ředitel odboru a šéf sekce, od kterého už dokument šel přímo k ministrovi. „Cokoli jsme dělali, komunikovali jsme vedoucímu oddělení, vedoucí to komunikoval řediteli odboru, ředitel sekce o tom měl taky nějaký přehled, a přes tyto stupně šla informace k ministrovi a následně se na úrovni ministrů svolala schůzka, ze které pak měli zaměstnanci feedback, věděli, jaká je vůle. Komunikace fungovala dobře a bylo to funkční,“ popisuje zdroj z ministerstva, podle kterého se tento systém rozpadá. „To stejné se děje u podkladů připravovaných přímo na MŽP. Jde o návrhy legislativních změn nebo třeba podklady pro čerpání evropských peněz. I tam se ztratila transparentnost. Příprava Nové zelené úsporám se děje úplně mimo MŽP. Konkrétně o nové podobě programu jedná zmocněnec přímo se Státním fondem životního prostředí a MŽP, které Státní fond životního prostředí zřizuje a je nadřízeným orgánem a garantem, není na úřednické úrovni vůbec zapojeno,“ doplňuje zdroj.
Podle našeho zdroje vedle oficiální cesty dokumenty nyní podepisují také zmocněnec Turek s náměstkem Vlčkem. „Ta linka se úplně ztratila. Vstupují do toho přímo političtí náměstci. Ti komunikují separátně, svolávají mítinky, zadávají úkoly, ale není už z toho žádný feedback,“ popisuje zdroj a líčí i další netransparentní chování. Výsledkem bylo, že úředníci vypracovávali podklady, a přitom často ani nevěděli, za jakým účelem a pro koho. „Od úřednických nadřízených jsme nedostali zadání, úkolovali nás političtí náměstci. A v tom se samozřejmě spousta věcí ztratí, není tam nic dohledatelného ani srozumitelného,“ shrnuje zdroj.
Úředničtí ředitelé odborů tak často v současnosti jednoduše nevědí, co mají dělat. Na třech prvních schůzích vedení nebyl předložen žádný materiál od úředníků. „Nikdo se neodvážil předložit materiál připravený za Hladíka, aby nebyl novým vedením označen za hladíkovce,“ popisuje zdroj. Nové vedení se na prvních schůzích prý jen „ideologicky vykecávalo“, což zkušení úředníci vyslechli s kamennou tváří. Nejistota ohledně statusu vedení, společně s ideologickým napadáním agendy ministerstva působila jako analgetikum. „Ministerstvo ztrácí kontrolu nad tím, co se bude dít,“ myslí si zdroj z MŽP. Příkladem může být ochrana krajiny, kde ochranáři varují, že jejich agenda nesmí být psána lobbisty, což podle nich aktuálně hrozí. Zároveň je MŽP personálně poměrně specifické kvůli potřebě kvalifikace. „Motoristé nemají lidi. Korporát může lidi dodávat na jiná ministerstva, ale na životním prostředí to moc nefunguje,“ vysvětluje úředník. Jenže zmíněná „ztráta kontroly“ nemusí Motoristům vůbec vadit. Může být naopak cílem jejich vládnutí.
Lámání státní správy
Popsané osekávání, motivované ideologicky a mocensky, logicky zhoršuje výkon státní správy. Stát škrtáním přichází o schopnost vědět, co se děje, a na základě této znalosti konat. Nejvíce se mluví o ztrátě této schopnosti ve spojitosti s Evropskou unií a závazky, které vůči ní Česká republika má. Na mnoha místech budou chybět kapacity jak k vyjednávání, tak k realizaci stanovených cílů. V rámci škrtů ale například zanikla také pozice člověka, který koordinoval požadavky památkové péče s požadavky obnovitelných zdrojů. Tento úředník pracoval na racionalizaci těchto často protichůdných požadavků a pomáhal lidem, kteří se dostali do problémů. Dlouhodobě se snažil sjednotit postup pro památkáře, kteří rozhodovali nepředvídatelně, a kvůli tomu podobné případy často končily u soudu. K 1. lednu 2026 je ale místo zrušené a lidé zase budou muset absolvovat celé byrokratické kolečko, které nejspíš často skončí u soudu. Což stojí stát peníze.
Podobných příkladů, kdy škrty způsobují nárůst nákladů jinde, jsou podle zdrojů na ministerstvu spousty. V případě tušimické elektrárny si ministerstvo životního prostředí vymohlo písemný příslib, že odkaly a hlušina budou skladovány tak, aby se daly do budoucna využít. Připomínku sice příslušné orgány zapracovaly, ale pozice úředníka, který měl za úkol dohlížet na její dodržování, byla v rámci likvidace sekce ochrany klimatu zrušena. Nikdo tedy nedohlédne na dodržování. Totéž platí o těžbě lithia na Cínovci, kde si MŽP nechalo zapracovat několik připomínek ohledně případného zpracování lithia přímo v Česku. „Těžíme naši krajinu, tak ať tu zůstane hodnota,“ vysvětluje úředník z ministerstva. Pracovní pozice člověka, který by na to dohlížel, ale byla zrušena.
Chování vlády podrývající nezávislost státní správy ovšem není ani zdaleka záležitostí pouze Motoristů, ale zjevně i Babiše a jeho dalších partnerů. Vládní koalice totiž nedávno připravila zákon o státních zaměstnancích, který fakticky ruší zvláštní přístup k úředníkům vyplývající ze služebního zákona, jehož cílem byla právě profesionalizace a depolitizace státní správy. „Změna služebního zákona na zákon o státních zaměstnancích směřuje k oslabení nezávislosti státní služby a jejímu bližšímu navázání na politické vedení,“ uvedl právník Transparency International Kryštof Doležal pro Seznam Zprávy. Podle nového návrhu by například o výši odměn úředníků rozhodoval vždy ministr. Šance, že by tato okolnost posilovala nezávislost úředního rozhodování, je prakticky nulová. „Je to o těch lidech. Úředník se nemá bát a má rozhodnout podle toho, jak je to správně,“ řekla pro Seznam Zprávy předkladatelka zákona, poslankyně ANO Zuzana Ožanová.
V kontextu tohoto zákona je důležité i to, že se vládní koalice rozhodla obejít standardní cestu navrhování zákonů za celou vládu a zákon půjde do sněmovny jako poslanecký návrh. Zdánlivý detail znamená, že návrh nejde do meziresortního řízení, ve kterém by se k němu mohli vyjadřovat dotčená ministerstva. Prakticky všichni odborníci totiž zákon kritizují právě kvůli jasné snaze omezit nezávislost státní správy ze strany vlády, přičemž o toto omezování se snaží jednotliví ministři už teď, jak ukazuje právě dění na ministerstvu životního prostředí.
Není to přitom jediný zákon, který chce koalice tímto způsobem prosadit, a vyhnout se tak námitkám z ministerstev a obecně širší diskusi o dopadech nové legislativy. Právě tímto způsobem chce koalice prohlasovat také novelu stavebního zákona, která má zásadní vliv také na ochranu přírody. Na připomínky k tomuto několikasetstránkovému materiálu dostali na MŽP jedno odpoledne. „Co se týče třeba ochrany CHKO, jde zákon jednoznačně na ruku developerům,“ říká zdroj z ministerstva.
Nejhorší možná doba
„Jde o nejhorší možnou dobu,“ komentuje náš zdroj fakt, že Motoristé povedou ministerstvo s největší pravděpodobností do roku 2029. Šance splnit naše klimatické závazky do roku 2030 totiž klesá k nule. Abychom je splnili, muselo by v následujících čtyřech letech Česko postavit větrníky schopné vyrobit 1200 megawatt elektrické energie, což odpovídá asi dvěma až třem stům větrníků. „To by bylo obtížné, i kdybychom fungovali naplno,“ říká zdroj z ministerstva. Ve fotovoltaice pak české závazky odpovídají stavbě kapacity schopné vyrobit 10 gigawatt, což se rovná třem stům obřích solárních elektráren, takových, jaké jsou například v Ralsku. A další položkou jsou energetické úspory, kde má Česká republika obrovské mezery. V této oblasti by však byly problémy i s vládou nakloněnou klimatickým cílům. Faktická stopka Nové zelené úsporám pak Česko těmto cílům vzdaluje.
Se současnou vládou a s Motoristy na MŽP se české klimatické cíle posunují do kategorie nereálných. Zmocněnec Turek veřejně dává najevo, že hodlá větrné elektrárny sabotovat. Fotovoltaiku jsou Motoristé možná ochotni tolerovat, ale tím to končí. Decimující omezení úřednických kapacit v agendách jako sociálních klimatický fond a Národní plán obnovy jasně naznačují, že udržitelnost nebude prioritou vlády a že agresivní antizelená rétorika se projeví i ve výkonu státní správy. Paradoxně přitom tato vláda nastoupila ve chvíli, kdy se ukazuje, že obnovitelné zdroje můžou splnit naděje do nich vkládané. Německo bylo schopné v roce 2024 vyrobit více než šedesát procent elektrické energie z obnovitelných zdrojů a oproti roku 2014 tak snížit emise z výroby elektřiny na polovinu. Navíc obnovitelné zdroje pomohly Evropě zmírnit energetický šok způsobený útokem Izraele a USA na Írán. Podle analýzy Bloombergu byly dopady na ceny energií v Evropě mnohem mírnější, než jaké by byly ještě před pár lety.
Cesta Evropy k energetické udržitelnosti je celkově poměrně rychlá a ambiciózní. Letmý pohled do historie ukazuje, jak rychle se změna odehrála a že v současnosti sahá Evropská unie po dříve nemyslitelném. Když se v roce 2008 premiéři zemí EU zavazovali k dosažení dvacetiprocentního podílu obnovitelných zdrojů na energetickém mixu Unie, činil podíl obnovitelných zdrojů 8,5 procenta. Dnes je Česká republika na samém chvostu zemí EU se zhruba osmnácti procenty energie z obnovitelných zdrojů. Například Dánsko má dnes energie z těchto zdrojů přes osmdesát procent. A Evropská unie jako celek má pod zkratkou Fit for 55 plán dostat se v podílu obnovitelných zdrojů na 42,5 procenta a úspory ve spotřebě plánuje v rozsahu přes 30 procent.
Sabotáž plánů na zvýšení podílu obnovitelných zdrojů na energetickém mixu ČR nemá nic společného s racionalitou nebo pragmatismem. Pro Česko to podle zdrojů z ministerstva bude znamenat do budoucna dražší elektřinu. Některé plány Motoristů narazily na české závazky v rámci Evropské unie – proto například běží většina projektů z Národního fondu obnovy, kde by přerušení některých aktivit znamenalo dokonce vrácení peněz. V případě větrníků a výroby energie z větru hrozí zastavení až 25 miliard korun pro Českou republiku. Právě o tomto riziku měla mluvit při své návštěvě České republiky Céline Gauer, šéfka specializovaného orgánu Evropské komise SG Reform, což potvrzují i EkoNews. V tuto chvíli vláda akcelerační zóny schválila, ale ve značně omezené míře. Euroúřednice Céline Gauer se vyjádřila také k omezení služebního zákona, protože i toto vládní koalicí plánované opatření může být v rozporu s předpisy EU, a může tedy Česku znemožnit nebo zkomplikovat čerpání evropských peněz.
Česká republika nemá svůj Project 2025, jak se nazývá obsáhlý materiál, který pro Trumpovo druhé prezidentství připravila ultrakonzervativní organizace The Heritage Foundation a ve kterém je podrobně popsáno, jak postupovat při budování nové společnosti, přičemž cílem je mimo jiné omezení veřejných služeb a veřejných statků a jejich přesun do soukromých rukou. Omezování expertní a úřední nezávislosti, které dnes provádějí Motoristé sobě na MŽP, nicméně vychází ze stejné politické ideologie jako chování Trumpa. Cílem je destrukce veřejné sféry, popírání vědeckých poznatků, škrtání ve státní správě a omezování ochrany přírody a klimatu. Ignorování připomínek například právě ministerstva životního prostředí a jeho úředníků a jejich umlčování znamená vymazání zásadního hlasu. Ignorovat další nepohodlné hlasy bude v budoucnu snadnější a pro oligarchickou vládu o to lákavější.
Tento článek mohl vzniknout jen díky podpoře čtenářů
Podpořte nás