Konec veřejnoprávních médií

Změna financování veřejnoprávních médií nesleduje žádný plán na jejich zlepšení. Žádná ze stran to neměla ani nemá jako svou prioritu. Zato strany ANO a SPD již dlouho před volbami slibovaly zrušení poplatků. Aby toho nebylo málo, Motoristé s Klempířem ve svém programu mimo jiné tvrdili: „Nechceme, aby veřejnoprávní média byla financována přímo ze státního rozpočtu – tím by se stala vládními.“ Asi není nic horšího, než když za něčím stojí Motoristé, jedna z nejulhanějších politických stran.

Jiným varováním byla podpora Miroslava Kalouska, který ještě těsně před volbami napsal na síti X: „Motoristé jsou nekompromisní ochránci nezávislosti veřejnoprávních médií. Trochu se bavím, jak to asi zamotá hlavu mnohým, kteří se je v kampani snažili nálepkovat jako nácky a dezoláty.“ Nejvíc zamotanou hlavu má samozřejmě tradičně Kalousek. Motoristi jsou asi podobně nekompromisní ochránci nezávislosti veřejnoprávních médií, jako je Kalousek nekompromisní abstinent. Veřejnoprávní média to měla spočítaná spolu s hlasy voličů v posledních volbách.

Z televize se stane taková tisková kancelář s obrazem, která do obrazu překlopí, co řeknou vládnoucí politici. Taková maďarská televize za Viktora Orbána nebo polská za vlády polské PiS. Veřejnost nezíská vůbec nic.

Dosavadní práce ministra Klempíře na ministerstvu kultury je sama o sobě ohromující. Nejprve pro svůj resort „vyjednal“ drastické snížení rozpočtu, radikálně ořezal podporu živé kultury, aby k tomu po kritice vydal prohlášení, že kultura nejsou jen čísla a místo financí nabídl dialog. Následně se pustil třeba do kritiky podpory filmu o ukrajinské queer komunitě, kdy si Klempíř položil otázku, proč se netočí něco, co má nějaký přínos. Nyní chce novelu zákona, aby mohl politik přímo zasahovat do toho, kdo na co dostane jaké peníze. Abychom si tady vyráběli unylou státní kulturu a propagandu aktuálně vládnoucích stran.

V této krásné atmosféře Klempíř předstoupil před veřejnost, aby představil narychlo slepený návrh zákona, který má zrušit dosud zcela funkční systém poplatků za veřejnoprávní média a nově je zahrnout pod státní rozpočet. Vládní strany sice mají pravdu v tom, že financování veřejnoprávních médií ze státního rozpočtu existuje i v jiných zemích, to ale ještě neznamená, že máme povinnost tento způsob zavést také. Druhou věcí je, že třeba v severských zemích souběžně měnili i daňový systém, aby měla média zajištěna stabilní financování. To ovšem není náš případ, kdy Babiš s Klempířem zajištění financí ignorují. Média tak budou placena ze státního rozpočtu a objem jejich prostředků bude možné kdykoli zredukovat.

Změna financování přichází jen proto, že ANO a SPD šly v posledních letech především televizi po krku a tohle je cesta k podřízení médií státu. Proto už samotný návrh počítá od příštího roku se snížením rozpočtu obou institucí o zhruba patnáct procent, což znamená masivní škrty, omezení tvorby a vyhazování lidí. A jak už to v případě takových dramatických změn bývá, z médií nakonec odejdou ti nejlepší a zůstanou ti nejposlušnější.

 Z televize se stane taková tisková kancelář s obrazem, která do obrazu překlopí, co řeknou vládnoucí politici. Taková maďarská televize za Viktora Orbána nebo polská za vlády polské PiS. Veřejnost nezíská vůbec nic.

Klempíř vystoupil s návrhem na tiskové konferenci, na níž ho hlídali politici ostatních stran, aby se z tohoto úkolu snad nějak nevykroutil nebo neutekl. A to včetně kolegy Turka, z nějž se stal nejspíš vládní zmocněnec pro tiskové konference.

Klempíř samozřejmě sliboval, že se na nezávislosti médií nic nezmění, o čemž prý svědčí také to, že zachovají fungování Rady České televize i Rozhlasu. Jenomže to svědčí pouze o tom, že je celá konstrukce veřejnoprávních rad dysfunkční a slouží především jako nástroj politického vměšování a dohledu. Jen tak je možné, aby v ní seděli lidé jako Pavel Matocha nebo Luboš Xaver Veselý, který provozuje vlastní dezinformační platformu na YouTube, kde politici Motoristů sedí v podstatě nonstop.

Je považováno za velkou zásluhu Marka Bendy z ODS, že se rada v této podobě udržela i za minulé vlády a že dokázala vyměnit ředitele televize. Proto televizi dnes řídí zcela bezvýrazný a poslušný Hynek Chudárek. Ostatně před půl rokem se na Facebooku chlubil přímo radní Matocha, že se jim podařilo odstavit Dvořáka a po něm i Součka, zbavili se Nory Fridrichové a řeší Moravce – což jak už dnes víme, se „vyřešit“ povedlo. Současně se Matocha pochlubil, že díky němu je v televizi mnohem častěji šéfredaktor dezinformační platformy Echo24 Dalibor Balšínek, který je zde vlastně snad pořád.

Jak to udělali jinde

Samozřejmě lze veřejnoprávní média platit i jinak a podstatná část Evropy poplatky zrušila. To ovšem neznamená, že si tím tyto státy vždy pomohly, jak ostatně rozebírá rozsáhlá analýza financování veřejných médií kolektivu z Masarykovy, Karlovy a Palackého univerzity.

Poplatky zrušily například Norsko nebo Dánsko, která financují média ze státního rozpočtu. Nicméně v Dánsku i Norsku existují čtyřleté plány financování, na nichž se shodnou vládní i opoziční strany, aby byla zajištěna stabilita a předvídatelnost. Nevím, kdy naposledy jsme zažili, že by se české vládní a opoziční strany na něčem shodly a pak to dokonce dodržely. Vláda s opozicí se u nás neshodne ani na tom, jaký je zrovna den. V Dánsku bylo mimochodem jedním z motivů změny financování zajištění větší spravedlnosti, kdy díky silnému progresivnímu zdanění platí lidé za televizi a rozhlas úměrně tomu, kolik vydělají. To v Česku neplatí s poplatky a nebude platit ani po jejich zrušení, kdy na daních platí nejvíce ti, kdo vydělávají nejméně.

Podobně spravedlivě je systém nastaven ve Švédsku nebo Finsku, kde mají speciální daň odváděnou na média. Ve Finsku je například současně stanoven spodní strop příjmů a lidé, kteří vydělávají málo tak za média neplatí nic. Speciální daň míří rovnou do médií a vláda do toho prakticky nezasahuje. Nic z toho není a nebude český případ, protože vláda jednoduše nemá za cíl zajistit stabilní financování ani nezávislost médií.

Česká veřejnoprávní média by zasloužila mnoho změn, ale debata by o nich neměla začít jako násilné převzetí a osekání příjmů. To je totiž rovnou konec debaty. Rozhodně v zemi, v níž drtivou většinu mediálního trhu kontrolují oligarchové a kde se většina obsahu šíří po sociálních sítích, nad nimiž nemáme už vůbec žádnou kontrolu. V tomto světě je platforma veřejnoprávních médiích nakonec tou jedinou velkou a silnou, kterou máme. Vláda se ji rozhodla pohřbít.