Mediální pozornost, již k sobě poutají Filip Turek a Petr Macinka, který dokonce ohlásil konec klimatické krize, částečně zastiňuje debatu o dalších ministrech nové vlády. Jakým směrem se Česko nyní vydá, se přitom jeví nejasné. A stejně tak se zatím nedá přesně předpovědět, jakou sociální politiku bude nová vláda prosazovat. Laťka je opravdu nízko, takže by stačilo málo, aby byla v této oblasti lepší než ta předešlá.
Nepřizpůsobivé generace rodin?
Výběr ministryně pro místní rozvoj Zuzany Mrázové, dříve Schwarz Bařtipánové, ale dává tušit, že až tak velký rozdíl oproti vládám minulým to být nemusí a že represivní přístup vůči chudým lidem spolu s osekáváním sociální pomoci budou dál pokračovat. Bývalá starostka Bíliny totiž vykonávala svou funkci v tradici severočeských starostů, kteří si rádi zvou politiky z Prahy, aby jim i veřejnosti sdělovali, že je to v jejich obcích strašné a že je neumějí dobře spravovat. Takto si v minulosti zvala Andreje Babiše a Roberta Plagu, aby si postěžovala, že mají v Bílině problémy ve škole, které nedokáží řešit.
Superdávka skutečně potřebuje velkou revizi, aby neuvrhla do chudoby rodiny, které se díky příspěvku drží nad vodou. Aleš Juchelka opakovaně deklaroval, že potřebné změny udělá.
Ani další její projevy nevěstí nic dobrého. V rozhovoru pro iDnes.cz například uvedla, že v oblasti sociálních dávek chce prosadit, aby „práce byla pro občany motivací a dávkový systém by neměl být způsobem živobytí pro celé generace rodin“. Nikdo se mě sice na radu neptá, ale přesto ráda poradím. Pokud by snad čeští politici chtěli, aby práce byla pro občany motivací, není nic jednoduššího, než se snažit o to, aby v Česku byly vyšší mzdy. Stát k tomu má celou řadu nástrojů, ale klidně by mohl začít u sebe a snažit se své zaměstnance platit alespoň ve výši důstojné mzdy.
Dalším pozoruhodným počinem Mrázové je její nesouhlasné stanovisko, ve kterém se bránila tomu, aby byly v Bílině ubytovány ukrajinské romské rodiny. Píše v něm o „stále se zhoršující situací na škole díky sociálně nepřizpůsobivým žákům pocházejících zejména z romského etnika“ a formuluje i požadavek na změnu legislativy, „aby dále nedocházelo k přílivu sociálně nepřizpůsobivých osob a rozšiřování sociálně vyloučených lokalit nejen ve městě Bílina, ale celkově v Ústeckém, Moravskoslezském a Karlovarském kraji“. Tím se dostáváme k zajímavému momentu severočeské komunální politiky, která je založená na neustálém svalování viny za všechny problémy na Romy a zároveň na odmítání opatření, která by mohla sociální situaci zlepšit.
Byli to právě severočeští starostové, kdo se ještě v době ministryně práce a sociálních věcí Michaely Marksové Tominové zuřivě stavěl proti zákonu o sociálním bydlení. Jenže jedině zákon, který by stanovil povinnost obcí starat se o své občany, by zmírnil příliv sociálně slabých rodin do těchto regionů. Jiné řešení, kromě těch skutečně silně represivních, neexistuje. Mrázová však naštěstí nebude ministryní práce a sociálních věcí, tudíž nebude mít na některé z těchto věcí přímý vliv. Otevřeně rasistické postoje jsou však problém i na ministerstvu pro místní rozvoj, a Mrázová tak může napáchat dost škody.
Juchelkova šance
Ministerstvo práce a sociálních věcí, tedy resort, který má velmi přímý vliv na sociální situaci lidí v Česku, povede Aleš Juchelka. Ten, ostatně stejně jako Mrázová, mluví o nutnosti revidovat superdávku, která na MPSV vznikla během ministrování Mariana Jurečky. Superdávka přináší administrativní zjednodušení, což je její pozitivní aspekt, ale mění také míru podpory domácností. Z předběžných výsledků výzkumu PAQ Research, který modeluje dopady reformy na datech z reprezentativního šetření Život k nezaplacení, vyplývá, že se sníží podíl domácností s nárokem na dávky ze zhruba 27–29 % o přibližně 6 procentních bodů. Některé domácností ztratí nárok kvůli majetkovému testu, další kvůli parametrickým změnám, které znamenají omezení dávky. Současní žadatelé budou v průměru pobírat méně peněz.
Příspěvek na bydlení, k jehož čerpání Jurečka v době kulminující energetické krize opakovaně vyzýval, se nakonec začal státu jevit jako přílišný výdaj. Proto ho superdávkou snižuje tak, že některé rodiny přijdou i o několik tisíc měsíčně. Nejvíce se to dotkne méně početných domácností, tedy například seniorek a samoživitelek. Velkým nedostatkem superdávky jsou normativy cen bydlení, které jsou naprosto nerealistické a počítají s mnohem nižšími nájmy, než jaké lidé ve skutečnosti platí. Problém je i to, že lidé v insolvenci budou mít nižší dávky, pokud budou mít vyšší příjmy z legální práce.
Superdávka skutečně potřebuje velkou revizi, aby neuvrhla do chudoby rodiny, které se díky příspěvku drží nad vodou. Aleš Juchelka opakovaně deklaroval, že potřebné změny udělá. Je ovšem otázka, zda mu úřednici na MPSV nevysvětlí, tak jako to pokaždé vysvětlili jeho předchůdci, že to není možné a že se to musí udělat tak, jak oni chtějí. S jistotou můžeme předpovědět, že s nastupující vládou to bude všelijaké – někteří ministři představují katastrofu, ještě než vůbec začali. Jiní budou možná lepší, než byli jejich předchůdci ve Fialově vládě. Pokud by chtěl Juchelka patřit k těm druhým, je revize superdávky naprostým minimem, které bude muset vybojovat. Další úkoly jako třeba, aby minimální mzda byla důstojná, a práce tak byla motivací, jak si přeje Mrázová, na něj čekají.
Tento článek mohl vzniknout jen díky podpoře čtenářů
Podpořte nás