Jen málokdy rozpoutá krátký názorový komentář takovou bouři jako ten, který před pěti lety otiskly New York Times. Napsal ho republikánský senátor Tom Cotton a měl přímočarý nadpis: „Pošlete tam vojáky“. Cílem požadovaného zásahu nebyla země globálního jihu, kam by se měla exportovat americká verze demokracie, ale domácí města, v nichž se protestovalo proti policejní vraždě afroameričana George Floyda a systémovému rasismu.
Není náhodou, že jak Trumpův, tak Newsomův tým obviňuje druhou stranu z narušení suverenity. Monopol na násilí představuje pilíř každé státní moci.
Jeho vydání pobouřilo nejen značnou část čtenářstva, ale taky spoustu novinářů největšího amerického deníku. Vydavatelství nejprve text hájilo, ale o pár dní později se za jeho vydání veřejně omluvilo. Šéf komentářové rubriky rezignoval na svůj post. O tři roky později napsal dlouhou esej o tom, jak americká média sešla z cesty nestrannosti a převládla v nich kultura netolerance a konformismu. Bod zlomu? Právě reakce na Cottonův komentář.
Ať už si o redakčních rozhodnutí New York Times myslíme cokoliv, skrze srovnání nám toho prozrazují hodně o současnosti. V úterý vydal Tom Cotton komentář (tentokrát ve Wall Street Journal) s velmi podobným titulkem: „Pošlete tam vojáky, doopravdy“. Dnes ale mnoho vášní nevyvolal.
Příliš woke armáda?
Stejně jako v roce 2020, i dnes je v Bílém domě Donald Trump. Ten sice už tehdy vysláním armády veřejně vyhrožoval a uvnitř Bílého domu se dokonce sepsalo konkrétní opatření, náčelník generálního štábu spolu s ministry spravedlnosti a obrany to ale tehdy Trumpovi rozmluvili. Roli sehrála i reakce guvernérů jednotlivých států, kteří většinou na potlačení protestů povolali Národní gardu. Tato složka amerických ozbrojených sil spadá pod lokální vlády, ale pravomoc povolat ji a dávat jí rozkazy má i prezident.
Střih, rok 2025. Trump už v sobotu 7. června posílá do Los Angeles Národní gardu – po necelých dvou dnech protestů, které rozsahem i počtem škod ani zdaleka nedosahují těch z roku 2020. Činí tak za nesouhlasu místního guvernéra, demokrata Gavina Newsoma. To se stalo naposledy v roce 1965, kdy demokratický prezident Lyndon B. Johnson poslal gardu do Alabamy, aby chránila protestující za občanská práva před hrozbou rasistického lynče.
Dnes je zkrátka jiná doba. Ministrem obrany už není kariérní armádní velitel Mark T. Esper, který později označí Trumpa za bezpečnostní hrozbu. Na jeho místě sedí loajální kádr MAGA projektu Pete Hegseth, kterému se po nasazení v Iráku či Afghánistánu podařil kariérní rebranding do odvětví domácích kulturních válek – sedm let moderoval pořad na konzervativní televizi Fox News a napsal celou knihu, v níž za největší problém americké armády označuje, že je příliš woke. Už po dvou dnech protestů tak Hegseth vyhrožoval, že do Los Angeles pošle námořní pěchotu.
Zatímco v roce 2020 zazníval Cottonův refrén „pošlete tam vojáky“ z pravého křídla republikánské strany, a mohl tak být z pozice liberálního středu odsuzován jako okrajový hlas, dnes jde o oficiální politiku. V ten stejný den, kdy svůj text vydal, totiž Donald Trump opravdu oznámil, že do Los Angeles pošle příslušníky námořní pěchoty. Ve čtvrtek 12. června se stovky z nich přesunuly do oblasti LA, kde podle armádních prohlášení prochází výcvikem a seznamují se s terénem.
Jak zastavit deportaci
Co přesně se tedy v Los Angeles stalo? Trump a spol. chtějí přesvědčit Ameriku a zbytek světa, že se zdejší protesty natolik vymkly kontrole, že prostě museli zakročit. Jeho premisu částečně přejímají i někteří demokratičtí politici, když apelují na protestující, že násilí dává Trumpovi to, co chce. Tahle verze příběhu ale při jen trochu bližším pohledu jednoduše nesedí.
Zaprvé je tu časová osa. Rozbuškou protestů byly kroky federální agentury ICE (Úřad pro imigraci a cla), která v pátek ve městě spustila vlnu razií, během níž zadržela o víkendu 118 lidí, ve středu už jich bylo přes 330. Jak správně poznamenala starostka LA Karen Bass: „Město bylo klidné, dokud nezačaly razie.“
Nesedí ani hlavní zdůvodnění těchto zákroků, během nichž běžně dochází k odvlečení rodičů či dětí před zraky jejich rodin. Stejně jako v jiných městech úřady tvrdí, že cílem jsou ti „nejhorší z nejhorších“ kriminálníků. Podle oficiálních statistik má ale jen zhruba čtvrtina takto zadržených záznam v trestním rejstříku, nehledě na jeho závažnost. Zatčení navíc často probíhají u budov soudů či úřadů, kam migranti chodí na povinné kontroly – jde tedy o lidi, kteří zákony evidentně dodržují. Někteří nevinní lidé byli takto deportováni do brutální věznice v Salvadoru, jiní zadržení míří dokonce do Jižního Súdánu.
Případ Los Angeles je výjimečný tím, že zde na sebe narazily dvě síly – na jedné straně eskalující mašinérie Trumpova policejního násilí, na druhé dobře zorganizovaný odpor. Jen pár dní před policejním zásahem se do Washnigtonu sjeli velitelé ICE, kde měli diskutovat další postup s Trumpovým poradcem a hlavním architektem trumpistického antimigračního režimu, Stephenem Millerem. Ten jim namísto toho začal nadávat, že nezatýkají dost lidí. „Neděláte dobrou práci. Jste příšerní lídři. Proč nezatýkáte v obchodech jako Home Depot nebo 7-Eleven?“ popsal novinářům Millerovy „pokyny“ jeden z přítomných policistů. Bílý dům už veřejně prohlašuje, že chce od dosavadních 600 zatčení za den přejít na 3 tisíce. Americkou třešničkou na dortu je, že i na tomhle se dá vydělat. 90 procent zadržených migrantů je drženo v soukromých věznicích, jejichž provozovatelé finančně podporovali Trumpovu kampaň a jejichž bývalá lobbistka Pam Bondi je dnes ministryní spravedlnosti.
Jenže v Los Angeles se na zásahy ICE od začátku roku připravovala koalice složená z druhého největšího amerického odborového svazu SEIU (Mezinárodní svaz pracujících ve službách), různých organizací bojujících za práva migrantů a strany Demokratických socialistů (DSA). Dohromady zmobilizovali takzvanou „síť rychlé reakce“, která měla odpovídat právě na razie ICE. Takže když nastaly, na místa zásahů se rychle sjely stovky lidí. Konfrontovali policisty, ale také podporovali zasažené komunity. Další tisíce lidí se přidaly na demonstrace před budovami, kde byli tito lidé zadržení.
Jedním z členů této sítě byl David Huerta, prezident SEIU. Svaz, jež má v Kalifornii 750 tisíc členů, pod jeho vedením prosazoval na poměry amerických odborů spíše výjimečnou strategii – zahrnovat do svých řad pracující migranty. Když Huerta v pátek dorazil k jednomu z obchodů, kde probíhala razie, imigrační policisté nevybíravě zatkli i jeho. Po zakleknutí byl převezen do nemocnice a poté do vazby. Z ní byl po pár dnech propuštěn na kauci, ale stále mu hrozí až šest let ve vězení – narozdíl od lidí, kteří vtrhli 6. ledna 2021 ve jménu Trumpa na Kapitol a jimž prezident letos ve velkém nadělil milosti. Huertovo zadržení tak jasně ukazuje, že Trumpa nezajímá ani bezpečnost, ani legalita, ale pouze loajalita.
„To, co se stalo, není o mě. Jde o něco mnohem většího. Jde o to, jestli se jako komunita spojíme a budeme vzdorovat téhle nespravedlnosti. S tvrdě pracujícími lidmi, členy našich rodin a komunit, se zachází jako se zločinci. My všichni se musíme tomuhle šílenství postavit. Protože takhle nevypadá spravedlnost,“ prohlásil po svém propuštění.
Kulturní válka se smrtícími hračkami
Do verze Bílého domu o nezbytném federální zásahu nezapadají ani další fakta. Gardu povolali už v sobotu 7. června, tedy extrémně rychle. Když Miller už v pátek tweetoval o „povstání proti suverenitě Spojených států“, přiložil k tomu video lidí, kteří prostě jenom pochodují k detenčnímu centru. Zatímco v roce 2020 mohla policie a další státní složky zveřejňovat videa z kamer na tělech policistů, kteří čelili často násilnému odporu, dnes žádné takové záběry neexistují. Důvod je zřejmý – buď se takové věci nedějí, nebo k nim dochází během razií, kdy jsou policisté zřejmými původci násilí.
Během prvního víkendu se navíc protesty týkaly jen centra a pár čtvrtí. Nešlo o celoměstské bouře jako v roce 1992 po jiné policejní vraždě Rodneyho Kinga. Týkaly se jen pár čtvrtí, které nejsou nijak proslulé svým radikalismem. „Téměř úplně je tvoří migranti, někteří naturalizovaní, někteří s dokumenty, někteří bez nich. Politicky volí umírněné demokraty a v lokálních volbách místní malé podnikatele,“ popisuje komentátor webu The American Prospect Harold Meyerson.
Nutnost nasazení armády či gardy působí absurdně i při pohledu na počínání místní losangeleské policie, která proti protestujícím zasahovala dost brutálně sama o sobě – ať už šlo o mlácení ze hřbetu koně nebo střelbu gumového projektilu do klidně stojící ženy, které policie zablokovala cestu domů. Svět obletěly záběry, na nichž střílí opět gumový projektil na australskou reportérku v přímém přenosu. Losangeleský novinářský klub evidoval dalších 30 zraněných novinářů, kteří protesty pokrývali.
Donald Trump tak i v Los Angeles postupuje podle své osvědčené příručky kulturních válek – najít konfliktní místa americké společnosti, přitáhnout k nim pozornost, přehánět a všechny strašáky konzervativců tak nafukovat do gigantických rozměrů.
Zločinem prolezlá velkoměsta pod vedením Demokratů představují klasický argument americké pravice. Novinkou je, že si Trump pro svou hru vzal na pomoc ozbrojené složky. Nejprve dostal, co chtěl. Obrázky zapálených aut, na nichž protestující mávají mexickými vlajkami, se hodí pro dlouhodobě budovanou MAGA konspirační teorii o tom, že migrace představuje koordinovanou invazi. Mainstreamová americká média Trumpovi i tady nahrála do karet. Celá řada z nich se namísto nebezpečného reportování z místa protestů spokojila s hrstkou těchto šokujících obrázků a oficiálními vyjádřeními policie. Pozornost se tak přesunula z brutálních razií na střet „zákona a pořádku“ s „nebezpečnými živly“.
Kdo je tady suverén?
Migrace dál představuje téma, v němž má Trump nejpevnější podporu svých příznivců, a uměle vytvořená krize v Los Angeles mu tak může přihrát pár politických bodů navíc. Od začátku svého druhého prezidentství je sice bezprecedentně nepopulární, ale pořád oblíbenější než lídři demokratické strany.
Stejně tak je však možné, že Trump zažehl oheň, který se mu může vymknout z rukou. Protesty proti deportacím, včetně fyzických blokád infrastrukury ICE, se „přelévají“ i do dalších měst. Z odporu proti nim se tak stává jednotné masové mobilizační téma, které zatím USA chybělo. Trumpovi poskoci už vyhrožují tím, že armádu klidně pošlou i do dalších měst. Čím dál tím častěji zaznívají hlasy samotných vojáků, kteří přísahají věrnost Ústavě – a nikoliv prezidentovi, který chce ústavní právo na protest potlačovat právě s pomocí armády.
Vedení Kalifornie v čele s guvernérem Gavinem Newsomem napadlo Trumpovo nasazení gardy i armády u soudů. Ty v době uzávěrky článku daly za pravdu oběma stranám a probíhají další odvolání. Není náhodou, že jak Trumpův, tak Newsomův tým obviňuje druhou stranu z narušení suverenity. Monopol na násilí představuje pilíř každé státní moci. Americká historie tyto konfrontace mezi federální a lokální složkou dobře zná.
V polovině 19. století se spory týkaly otroků, kteří uprchli z jižanských států do severních. Kromě států hrály i tehdy roli zapálené skupiny aktivistů (abolicionistů), ale také široké koalice v místních komunitách. Historik H. Robert Baker popisuje, jak v některých severských městech vznikaly celé no-go zóny pro lovce otroků. Eskalace vyústila v občanskou válku mezi Severem a Jihem a nakonec v dodatek ústavy, který otroctví ukončil. Dnešní USA mají k takovéto eskalaci zatím pořád daleko – ale rozhodně blíž, než kdy dřív.
Tento článek mohl vzniknout jen díky podpoře čtenářů
Podpořte nás