Nebývá rozhodně obvyklé, aby k rapové desce vycházel manifest, který její texty zasazuje do širšího filosofického kontextu. Vlastně se to ve středoevropském kontextu nejspíš ještě nestalo. Slovenský rapper Fvck_kvlt ale není běžný rapper – na scénu před šesti lety přišel z punkového světa a přinesl s sebou společenská témata, která možná byla kdysi rapu vlastní, ale záhy se z něho vytratila.
Na svých předchozích albech Zabijem sa! (2021) a Cigán (2023) sledoval Fvck_kvlt velmi osobní linku, která se ale přirozeně překlápěla v politickou. Aktuální deska je naopak otevřeně politická, ale tyto ideje prosakují i do soukromé sféry. Že „osobní je politické“ (a naopak), se píše hned v úvodu Manifestu mŕtvej revolúcie, který vyšel na internetu a ve vytištěné podobě se rozdává na rapperových koncertech. Překvapivě komplexní text obsahuje kritiku depolitizované kultury i kapitalistické hegemonie a hlásá nutnost změny myšlení.
„Mysl jako spoušť, jako zbraň, jako teror,“ skanduje Fvck_kvlt v refrénu a nejpozději zde posluchači dojde, že rapper stojí pevně na pozici anarchismu.
Každá revoluce musí zemřít, ale jen proto, aby se mohla znovu zrodit. Bojujeme už předem prohraný boj, který ale nesmíme vzdát. Paradox mrtvé revoluce je potřeba přijmout za svůj a pracovat s ním. Protože co je mrtvé, už znovu nemůže zemřít. Systému spadla maska, všichni vidí jeho prázdnotu, a proto je potřeba znovu obnovit sílu politické imaginace, která podle manifestu „stojí na počátku každé skutečné změny“. Od ní se pak odvíjí další směřování budoucnosti.
Bez války není mír
Mŕtva revolúcia vyšla skoro přesně dva roky po epickém albu Cigán, na němž Fvck_kvlt podnikl sondu do mysli současného zmateného a zradikalizovaného člověka, který ale postupně nachází cestu ven z myšlenkového chaosu a zjišťuje, že se ještě lze k něčemu přimknout.
Nová deska začíná tam, kde Cigán v skladbě Boh stojí pri nás podvratných končí – na tanečním parketu, kde každý může být „takový, jaký je“. To je nultý bod rezistence, kterou je potřeba přenést do ulic. Ještě předtím se ale revolucionářský protagonista desky musí zavřít do své cely (tak se jmenuje druhý track), kde ho čeká kontemplace a nazření cest odporu. „Modlím se, aby všechny ideje zemřely. Pochopil jsem, že je naivní věřit ve změnu, která by byla možná,“ říká nejprve pochybovačně. V závěru skladby ale hrdina prožije prozření a v následném tracku Sokratov Cowbell se vrací k sokratovskému pochybování, které je základem celého filozofického oboru. „Bez války není mír a bez míru není válka,“ konstatuje Fvck_kvlt v refrénu a dvojskladba Mŕtva revolúcia definuje bez příkras bolístky dnešního světa, jako je neproblematické spojení demokracie a kapitalismu nebo slušnost coby absolutní hodnota, která ale může také znamenat poddajnost.
Mezi mainstreamem a undergroundem
Poslouchat album a zároveň u toho číst manifest může být chvílemi trochu složité – zatímco filosofická esej se snaží důsledně pracovat s pojmy a postupně vynášet argumenty, Fvck_kvlt jako rapper-revolucionář je ve svých skladbách netrpělivý, výbušný a stále plný pochybností. Dodává mu to ale lidský rozměr, který filozofické úvahy pochopitelně postrádají. Manifest se hned v úvodu vzdává snahy dávat na vše jasné odpovědi a za svůj úkol si bere upozornit na bídu naší politické imaginace. Písně si oproti tomu mohou dovolit víceznačnost či nedořečenost a často působí jako myšlení v procesu – občas se argumentace zadrhne nebo se ocitneme v slepé uličce. Fvck_kvlt se naštěstí nikdy nepromění v kazatele, posluchač má pořád pocit, že je s ním dialogu.
I díky tomu písně nepůsobí jen jako věšáky na ideje. Předchozí album Cigán bylo opulentním výletem po různých současných podobách alternativního rapu, nyní si Fvck_kvlt v roli rappera i producenta zkouší další polohy a často se ocitne i mimo hranice žánru. Nepoviem je epická balada se smyčci, zatímco v tracku Tieň se ozve revoluční pochodový beat. Elementy rapu ale pořád převládají – Cela má trapový beat, Teror je tvrdý phonkový track.
Diskutabilní je účast rapových hvězd Yzomandiase a Sameye. Dává nicméně smysl z hlediska Fvck_kvltova postavení na současné rapové scéně, kde je rozkročený mezi mainstreamem a alternativou. Zavedené hvězdy s ním chtějí spolupracovat a získat tak kredit, on je naopak může využít jako výtah k ještě větší popularitě.
Yzomandias si téma skladby Sokratov Cowbell poněkud zjednoduší, a zatímco Fvck_kvlt medituje nad morálkou a jejím základem, Yzo dál zůstává ve své roli nadčlověka, který stojí mimo dobro a zlo a už jen hledá sobě rovné. Samey dodal do skladby Na zadnom sedadle svoji typicky poetickou sloku, která ale funguje maximálně jako ozdoba a k vyznění skladby moc nepřidá. To ale nejspíš ani neměla být úloha jmenovaných – oba jsou tu jako skvělí rappeři, kteří dodávají desce na chvíli jiný (kontrastní) rapový hlas. To by tradiční spolupracovníci z kolektivu Kvlt crew, jako jsou Edúv syn nebo Žakhelés, nemohli, protože jejich styl je tomu Fvck_kvltovu příliš podobný.
Ke kořenům problémů
Poté, co definuje svoji gnoseologii sokratovským „Vím, že nic nevím“, skončí Fvck_kvlt nutně u etiky. Tu staví na horizontální morálce, která vychází z nutnosti symbiózy všech členů lidské polis. V jejím základě jsou hodnoty jako solidarita, rovnost a empatie, na nichž lze postavit přemýšlení o budoucím spravedlivém nastavení lidské společnosti.
Vyčítat manifestu naivitu by znamenalo uzavřít se do pozice, kterou kritizuje. Nakonec každé přemýšlení o komplexních věcech musí být trochu naivní, jinak by vůbec nemohlo existovat. Text manifestu se víc ptá, než přináší odpovědí, ale i to je přiznané. Končí poeticky popisem revolučních subjektů, které žijí ve stínech a čekají na svoji příležitost. Ve stěžejní skladbě Teror však Fvck_kvlt konstatuje, že veškeré důležité zbraně, s nimiž můžeme vést odpor, máme už ve své hlavě. „Mysl jako spoušť, jako zbraň, jako teror,“ skanduje v refrénu a nejpozději zde posluchači dojde, že rapper stojí pevně na pozici anarchismu – řešením krize dnešního světa je proměna myšlení každého člověka. To je ta skutečná permanentní revoluce, která se nespokojí jen se svržením nespravedlivého systému. Fvck_kvlt je jednoduše víc na straně Bakunina a Kropotkina než Marxe.
O revoluci v mysli mluvil na konci šedesátých let třeba i John Lennon, inspirovaný Martinem Lutherem Kingem, a pojítkem generační vzpoury byla láska jako emoce vzájemnosti, na níž může vzniknout celý nový svět. (Křesťanství, z něhož tento koncept lásky přichází, je zatím nejméně explicitní složka Fvck_kvltovy osobnosti.) O půl století později s Fvck_kvltem musíme konstatovat, že ani tato revoluce nedospěla ke zdárnému cíli, ale možná to tak mělo být. Finální vítězství je iluze, boj nikdy nekončí. „I když láska, kterou chceš být, nezmění svět a nezmění nic. Každou noc a každý den, můžeš žít pro takový sen. Revoluce nabere dech, ta naše je mrtvá, stejně jako ta jejich. Ale ty se umíš proměnit v stín,“ uzavírá se album, na němž se trnavský rapper vydal do míst, kde ještě žádný jeho kolega nebyl.
Místo aktivistických a nutně také moralistických slov o budoucnosti liberální demokracie, která je v jeho zemi (a nejen v ní) tvrdě konfrontována, jde Fvck_kvlt raději ke kořenům problémů, které neskončí vítězstvím té či oné strany ve volbách. Album pak symbolicky uzavírá scéna z hospody, kde Fvck_kvlt preluduje na klavír. Už nepotřebuje žádná slova – hudba jako čistá emoce se tady stává sama nositelkou revolučních myšlenek.
Tento článek mohl vzniknout jen díky podpoře čtenářů
Podpořte nás