Luboš Petříček vystudoval Střední průmyslovou školu potravinářských technologií. Od roku 2013 pracuje v pivovaru Prazdroj, kde je nyní předsedou místní odborové organizace. Povídali jsme si o tom, co mohou odbory přinést zaměstnancům a jak je pro jeho práci zásadní, že na jeho pracovišti je vysoká odborová organizovanost.
Popsal byste několika větami svou práci?
Pracuju v pivovaru na pozici operátora ve výrobě. Konkrétně jsem na úseku filtrace, někdy i na varně. Máme dvanáctihodinové směny, to znamená dvě denní, dvě noční a čtyři dny volno. Během směny obsluhujeme zařízení. Jde o kontrolu asi deseti obrazovek, na kterých vidíme, jak celý proces probíhá. Takže sedím na velíně. Taky chodím občas někam něco nasypat nebo něco udělat fyzicky, ale ta práce už je hodně automatizovaná. A jako předseda odborů mám dovoleno se v rámci pracovní doby dva dny v měsíci věnovat odborům.
Jak dlouho jste v odborech?
Vstupoval jsem do odborů před sedmi nebo osmi lety, ve firmě pracuju jedenáct let. Jen jsem se přidal k organizaci, která už byla dobře zavedená.
A daří se vám vyjednávat? Co jsou vaše hlavní požadavky?
Kolektivní smlouvu máme vyjednanou. Máme tu takovou specifickou situaci, že máme tři odborové organizace, každý závod má svou, ale vyjednáváme společně. Hlavní požadavek je vždycky na mzdy, aby zaměstnavatel dal co nejvíc do základu, pak samozřejmě příplatky za víkendy, za noční.
Předseda odborů nejlépe přesvědčí lidi tím, když dokáže dobře zprostředkovat, co se vyjednalo.
Také si musíme uhájit benefity, odchodné do důchodu například, kdy člověk, který odchází, dostane víc peněz. Je to odstupňované podle toho, jak dlouho člověk v Prazdroji pracoval. Kromě toho máme v benefitech ročně osmnáct tisíc do penzijního připojištění a pak ještě další peníze, poukázky a podobně.
Kolik máte příplatek za noční?
Za noční se nám povedlo to zvednout o pět procent, takže je to dvacet procent.
Počet členů není, předpokládám, veřejné číslo…
To sice není, ale můžu říct, že z těch dělnických pozic v pivovaru, což je 150 v sezóně a sto mimo sezónu, máme fakt velkou, velkou většinu.
To znamená, že máte silnou vyjednávací pozici?
My jednáme za všechny ty odbory dohromady. Silnou pozici mám já, jako předseda velmi silné odborové organizace, ale my vyjednáváme ve třech, takže je to jiné, než kdybych vyjednával já sám. Ty druhé dvě organizace sice nemají málo členů, ale nemají tak silnou většinu.
Co podle vás přesvědčí člověka, aby do odborů vstoupil?
To je celkem jasné, musí být vidět odborová organizace na pracovišti. Hodně to pochopitelně závisí právě na předsedovi. My máme sice výbor, kde jsou zastoupeni lidé ze všech úseků, ale to, jestli je organizace dobře vidět a zaměstnanci cítí, že je pro ně prospěšná, je klíčové. Ve chvíli, kdy všichni na pracovišti vědí, že bez odborů by některé výdobytky neměli, je to pochopitelně snazší. A to nakonec záleží nejvíc právě na předsedovi.
Jestli dokáže přesvědčit lidi?
Předseda odborů nejlépe přesvědčí lidi tím, když dokáže dobře zprostředkovat, co se vyjednalo. Co by třeba bez odborů nebylo. Ty úspěchy musí umět prodat. Zároveň pak nemusí pro nábor do odborů chodit úplně za každým, respektive nemusí nějak zvlášť lidi přemlouvat. Ve chvíli, kdy jsou skoro všichni ve výrobě v odborech, si to mezi sebou řeknou. Přijde někdo nový a ostatní mu řeknou: „Hele, my tady máme odbory, a kdybychom je neměli, tak bychom neměli tyhle a tyhle výhody.“ Tudíž mně už pak stačí jen přijít s přihláškou a trochu si s tím člověkem popovídat a on už je vlastně přesvědčený. V tomto ohledu musím přiznat, že to mám díky vysoké organizovanosti o dost jednodušší než jinde, kde ty organizace tak silné nejsou.
Jde to potom tedy spíš samospádem?
Když nového člověka potkám na směně, mám silnou podporu svých kolegů. Stačí vlastně říct: „Tady Martin i Kuba jsou taky v odborech a díky tomu, že nás je tam hodně, máme silnou vyjednávací pozici.“ To, že tam je většina kolegů a ti potvrdí, že je to důležitá věc, celou situaci hodně usnadňuje. Nábor nových členů je tím pádem vlastně dost přirozený.
Hrozili jste někdy zaměstnavateli stávkou?
Mediálně ne. Když byla stávková pohotovost asi před rokem, bylo to spíš organizované shora, ale vyhlásili jsme ji taky a pak jsme si dvě hodiny v jídelně povídali o současné situaci, o naší vládě. Jinak ale nestávkujeme, protože nechceme poškodit zaměstnavatele.
Protože vám vychází vstříc?
No… vychází, ale i tak jsme museli pohrozit stávkovou pohotovostí. Spíš dáme najevo, že tu možnost máme, ale nikam to ven nehlásíme, protože jsme schopni si to vyřešit vyjednáváním.
Text vyšel s podporou české pobočky nadace Friedrich-Ebert-Stiftung.
Tento článek mohl vzniknout jen díky podpoře čtenářů
Podpořte nás