Američtí meteorologové se ocitli v souvislosti s hurikány Helene a Milton pod palbou konspiračních teorií a výhrůžek smrtí. Zprávu o tom přinesl například americký časopis Rolling Stone nebo Washington Post. V češtině shrnul události posledních týdnů na svém profilu na síti X Vojtěch Pecka. Odborníci na atmosférické jevy a počasí dostávají e-maily, lidé jim píšou na sociální sítě a konstruují zcela neuvěřitelné teorie, kdy meteorologům dokonce dávají hurikány za vinu.
Podle meteorologů se jedná o něco, co za svůj dosavadní život nezažili. Lidé jim vyčítají, že ve skutečnosti hurikány vytvořili a pracují pro tajné iluminátské entity. Nebo že upravují počasí a vytvářejí hurikány z vesmírných laserů. Podle další z teorií Měsíc zmizel, protože ho vláda bombardovala, aby kontrolovala hurikány. Nechybí ani chemtrails: vláda prý postříkala oblohu chemikáliemi a nasměrovala hurikán Helene do hor v Severní Karolíně.
Lidé cítí, že jsme na konci nějaké epochy, že svět prochází skutečnou změnou, a to pochopitelně vytváří prostor pro různé fundamentalisty, apokalyptické obrazy i konspirační teorie.
Výhružky dostávají konkrétní lidé, jejichž náplní práce je lidi včas varovat. A nejedná se o pár e-mailů, jsou jich tisíce, meteorologové a další lidé, jako třeba státní úředníci nebo politici tak mají úplně zahlcené počítače záplavou výčitek a výhružek. Součástí různých konspirací jsou i antisemitské teorie, podle kterých tyto katastrofy organizují Židé. Právě antisemitské příspěvky měly podle Washington Post přes 17 milionů zhlédnutí na sociálních sítích. Antisemitské výhružky dostávají i konkrétní lidé, jako je ředitelka FEMA pro veřejné záležitosti Jaclyn Rothenberg, ministr pro vnitřní bezpečnost Alejandro Mayorkas a starostka Asheville ve státě New York Esther Manheimer.
Kdyby se jednalo o nějakou kuriozitu, která by zahrnovala sice bizarní, ale ojedinělé názory, dalo by se nad tím mávnout rukou. Vždycky se najdou lidé ochotní věřit čemukoliv, co zní aspoň trochu nepravděpodobně. I lidé, kteří využívají snadnosti virtuální komunikace, kam rádi píšou nesmysly. Stejně tak vždycky existovali lidé, kteří nemají nikdy daleko k verbálnímu násilí. Jenže smršť výhružek a konspirací ukazuje, že se jedná o masový fenomén, nikoliv jen ojedinělé případy podivínů. Tyto události navíc podkopávají naději odborníků na to, že jak se začne klimatická krize projevovat hmatatelněji v podobě mohutnějších a četnějších přírodních katastrof, zvýší se i ochota lidí něco proti ní dělat. Místo toho se ukazuje, že to klidně může být právě naopak. Tyto klimatické konspirační teorie jsou nejspíš podporované různými dezinformačními kanály a část z nich posílají boti, nicméně je jasné, že nemalé množství mají na svědomí také lidé, kteří tomu, co píšou, skutečně věří.
Jako člověk, který o vážnosti klimatické krize nepochybuje už dlouhou řadu let, jsem si také myslela, že nakonec přijde okamžik, kdy už nebude o čem diskutovat. Že i lidé, kteří si ještě před pár lety při rozhovorech na toto téma klepali na hlavu, že mi trochu hrabe, nakonec uznají, že je to vážný problém, se kterým je potřeba něco dělat. Jenže skutečnost, že žijeme v přelomové době, kdy je čím dál jasnější, že teorie o konci dějin byly jen naivním snem, probouzí ve společnosti různé démony, včetně démona antisemitismu.
Když čtu tyto zprávy, mám úplně obyčejný strach. A nejde jen o to, že se možná nepodaří přesvědčit kritický počet lidí, že je opravdu potřeba nezplundrovat planetu. Tváří tvář nejen klimatické krizi, ale i množícím se konfliktům, se mohou probouzet opravdu temné síly. Lidé cítí, že jsme na konci nějaké epochy, že svět prochází skutečnou změnou, a to pochopitelně vytváří prostor pro různé fundamentalisty, apokalyptické obrazy i konspirační teorie. Protože každá velká změna lidi znejišťuje a oni hledají útěchu či únik v něčem, co by jim dalo aspoň nějakou jistotu. O tom, že se takové věci nedějí jen v dalekých a kulturně přeci jen odlišných Spojených státech, svědčí i reakce mnoha lidí během nedávných povodní v Česku, kdy se část obyvatel prostě rozhodla předpovědi nevěřit. Říkám si, že nejracionálnější je v takovou chvíli připustit si, že racionální argumentací se silné emoce zdolat často nedají. Jen mě tedy nenapadá, jak něčemu takovému čelit. Nejděsivější totiž je, jak rychle se takové vlny kolektivního šílenství dokážou vzedmout.
Tento článek mohl vzniknout jen díky podpoře čtenářů
Podpořte nás