Ital Matteo Pizzolato pracoval v Praze jako člen palubního personálu pro polskou dceřinou společnost leteckého dopravce Ryanair. Když začala pandemie covidu, oznámil zaměstnavatel Pizzolatovi i jeho kolegům překážky v práci za náhradu mzdy ve výši 60 procent průměrného výdělku. Část zaměstnanců a zaměstnankyň propustil a zbývajícím sdělil, že jim bude muset snížit mzdu, a to o 10 procent. „Nikdy jsme nepředpokládali, že pandemie bude pro podnikatele a letecký sektor snadná,“ vzpomíná Pizzolato, „ale to neznamená, že se k nám zaměstnavatel nemohl chovat slušně. Jakékoli změny v naší práci nám ale sděloval bez konzultace a zároveň s velmi krátkým předstihem – týkalo se to třeba zkracování úvazků, výpovědí nebo změny smluv. Cítili jsme se odkázáni sami na sebe. Navíc takto se k nám firma chovala dlouho před pandemií, tudíž jsme už byli demotivovaní a necítili jsme, že by se o nás příliš zajímala,“ popisuje bývalý zaměstnanec společnosti.
Společnost Ryanair je irská nízkonákladová letecká společnost a je nechvalně známá svými špatnými pracovními podmínkami a neutěšenými pracovněprávními vztahy, a to navzdory čistým příjmům ve výši 1,45 miliardy eur ročně.
V reakci na chování společnosti během covidové pandemie se Matteo Pizzolato rozhodl založit spolu se svými kolegy odbory a obrátili se na Odborový svaz dopravy (OSD). Odborovou organizaci založili a Pizzolato byl zvolen jejich předsedou. Potom oslovili zaměstnavatele, aby s ním mohli vést dialog. Hned další den dostali tři lidé, o kterých se tím pádem zaměstnavatel dozvěděl, že jsou v odborech, výpověď pro nadbytečnost.
Zaměstnavatel tvrdil a zároveň se tím pak i hájil u soudu, že už před více než měsícem provedl organizační změny, na jejichž základě se stal Pizzolatto nadbytečným. Pak přestal komunikovat a nevyplatil mu ani náhradu mzdy za výpovědní dobu, ani odstupné. Pizzolatovi kolegové z výboru odborové organizace dopadli stejně. Ti však na rozdíl od Pizzolata byli formálně zaměstnáni u smluvní agentury. To využila společnost Ryanair u soudu, když jejich právník tvrdil, že vyhodili vlastně jen jednoho člověka a tím pádem se nedá říct, že by to bylo kvůli jeho zapojení do odborů.
Tato argumentace, stejně jako další pokusy tvrdit, že o jeho zapojení do odborů společnost nevěděla, u soudu neuspěly, a nakonec u odvolacího soudu svůj spor Pizzolato vyhrál. „V tuto chvíli je to určení neplatnosti výpovědi, z čehož vyplývá zákonný nárok na náhradu mzdy v době, kdy práce nebyla přidělována. Teď s Ryanairem vyjednáváme a buď se dohodneme, anebo ne a pak bude následovat další žaloba o peníze,“ vysvětluje odborový právník Tomáš Palla, který Pizzolata u soudu zastupoval. „Z hlediska naší praxe žaloby na určení neplatnosti výpovědi máme často, ale většinou není tak očividné, že to bylo kvůli odborům. Tady to bylo do očí bijící, že jakmile začala organizace působit, tak v tu chvíli dostali všichni zaměstnavateli známí odboráři výpověď,“ doplňuje Palla.
O tom, že by založili odbory, přemýšlel Pizzolato s kolegy už před pandemií. „Měli jsme toho plné zuby,“ vzpomíná odborář. Chování společnosti po nástupu pandemie pak bylo poslední kapkou. Skutečnost, že se rozhodli bránit, je podle odborového právníka Pally velmi pozitivní zprávou. „Mladí lidé ze všech koutů světa považovali za přirozené založit odborovou organizaci s velkým počtem členů. V Česku jsou odbory považovány za relikt minulosti a tady ti mladí lidé ukázali, že je to úplně přirozená věc. Řekli si: Děje se nám to všem, tak se spojíme, abychom to nějak změnili.“
„Než jsme soud vyhráli, zažíval jsem chvíle skutečné frustrace. My jsme vždycky věděli, že jsme s kolegy dostali výpověď v důsledku naší odborové činnosti. Bylo to zřejmé z načasování odvetných opatření, z toho, že přestali vyplácet dlužné mzdy, nebo z toho, že s námi odmítali komunikovat. Přesto u soudu byla narace společnosti Ryanair taková, že moje propuštění bylo předem naplánované a všechno to, jak se chovali, byla úplná náhoda,“ vzpomíná Matteo Pizzolato. „Přesto jsme důvěřovali systému a jsme šťastni, že nám dal rozsudek za pravdu – nejen v technických bodech, ale také v uznání diskriminačního jednání společnosti Ryanair,“ vysvětluje odborář.
Potíže leteckého sektoru s adaptací svých zaměstnanců letového a pozemního personálu po pandemii Covidu jsou podle Pizzolata stále aktuálním tématem. „Doufám, že každá taková věc, jako je naše vítězství, může k právům zaměstnanců přilákat pozornost. Problémy nelze řešit, aniž bychom na to pamatovali. Ryanair se snaží bojkotovat práva zaměstnanců. Třeba peticí KEEP EU SKIES OPEN, v níž se snaží nalákat cestující na svou stranu a pláče nad ‚nespravedlností‘ systému a institucí, přičemž přehlíží vlastní nespravedlnost vůči zaměstnancům. Podobně, jako když nás nechal uprostřed pandemie na holičkách a bez práce kvůli tomu, že jsme založili odbory,“ uzavírá Pizzolato.
Nechvalně známá společnost
Společnost Ryanair je irská nízkonákladová letecká společnost a je nechvalně známá svými špatnými pracovními podmínkami a neutěšenými pracovněprávními vztahy, a to navzdory čistým příjmům ve výši 1,45 miliardy eur ročně. Je také notoricky známá svým odporem k odborům, což v minulosti bránilo snahám o protestní akce. Situace se mění, přičemž neustále se zhoršující podmínky vedly v posledních letech k řadě stávek v různých evropských zemích. V prosinci 2023 tak letecké společnosti například prohrály soud se španělskými odbory USO. Soud vyhověl žalobě USO proti společnosti Ryanair, Crewlink a Workforce za porušení práva na stávku a svobodu sdružování kvůli jednání společností během tří stávek v roce 2022.
V září 2017 rozhodl Soudní dvůr EU ve věci týkající se šesti belgických zaměstnanců společnosti Ryanair. Podle soudu nebyla doložka o příslušnosti, která měla zaměstnancům zabránit v podání žaloby u soudů zemí, v nichž obvykle pracují, vymahatelná. Rozsudek byl vydán v návaznosti na žalobu skupiny šesti zaměstnanců palubního personálu letecké společnosti, kteří měli pracovní smlouvy se společnostmi Ryanair a Crewlink, což je společnost, která najímá palubní personál. Všechny příslušné pracovní smlouvy byly v angličtině, podléhaly irskému právu a obsahovaly doložku o příslušnosti, která stanovila, že případné spory spadají pod irské soudy.
V pracovních smlouvách bylo stanoveno, že práce dotčených zaměstnanců jako palubního personálu je považována za práci vykonávanou v Irsku vzhledem k tomu, že své povinnosti vykonávají na palubě letadel registrovaných v tomto členském státě. Tyto smlouvy však přesto označovaly letiště v Charleroi v Belgii jako „domovskou základnu“ zaměstnanců. Zaměstnanci začínali a končili svůj pracovní den na tomto letišti a byli smluvně zavázáni bydlet do jedné hodiny od této „domovské základny“.
Ryanair v roce 2012 raději uzavřel své základny ve Francii, než aby uplatnil francouzské pracovní právo, a opustil také Dánsko, protože dánský soud v roce 2015 rozhodl ve prospěch odborů. V roce 2017 zahájily odbory ETF společnou kampaň s ITF nazvanou Cabin Crew United (Sjednocený palubní personál). Neustálý tlak na vedení společnosti Ryanair nakonec vedl v prosinci 2017 k tomu, že odbory uznalo. Milníkem protestů ve společnosti Ryanair se pak staly stávky v létě 2018.
Z pražského případu, ale i z mnohých dalších soudních sporů, které vedou odboráři po celé Evropě, je ale jasné, že společnost se dále snaží aktivně činnosti odborů bránit. O jejich přístupu k zaměstnancům vznikají dokonce i vědecké práce.
Text vyšel s podporou Friedrich-Ebert-Stiftung.
Text jsme doplnili o další vyjádření Mattea Pizzolata
Tento článek mohl vzniknout jen díky podpoře čtenářů
Podpořte nás