Jurečkova revize dávek? Takhle už opravdu ne

Debaty o tom, jestli je český dávkový systém dobrý a pomáhá lidem dostat se z nouze, anebo naopak lidem, kteří se dostali do nouze, pomocnou ruku nepodává, se vedou roky. Ministerstvo práce a sociálních věcí (MPSV) nyní přichází s kampaní, kde v krátkých videích představuje změny v dávkovém systému. Vrcholem této kampaně je video, kde mužský hlas říká: „Dávkama akorát platíme nemakačenkům za lenost.“ Následně slyšíme slova „takhle už ne“ a nakonec se dozvíme, že „nový systém dávek bude výhodný pro ty, kdo si opravdu hledají práci“. Marian Jurečka video na svém účtu na síti X komentuje slovy: „Určitě už jste taky slyšeli podobné nadávky na dávky. Tak s nimi bude brzy konec. Nový systém bude po re-VIZI dávek odměňovat snahu vrátit se do normálního pracovního života. Současně omezí pomoc těm, kteří nepracují a práci si nehledají, i když jim nic nestojí v cestě.“

Sama skutečnost, že se MPSV snaží systém zjednodušit a různé dávky sloučit do jedné, zavrženíhodná není, jen by u toho nemuselo používat rétoriku, která zvyšuje sociální napětí ve společnosti.

MPSV se přitom ve své snaze představit nový systém neopírá o žádnou studii, která by dokazovala, že se v Česku sociální dávky nějak masivně zneužívají, jen reaguje na obecnou představu, že se tak děje. Tato obecně sdílená představa přitom nespadla z nebe. Je mimo jiné důsledkem letité snahy politiků přiživit se na českém rasismu, protože všichni přece víme – mrk, mrk –, že „nemakačenkové“ jsou zejména Romové, kteří sociální dávky zneužívají ve velkém. A tak se skoro každé volby téma zneužívání dávek znova vynořuje, politici se na něm snaží získat body a lidi si čím dál víc myslí, že je to problém číslo jedna. Čím je systém striktnější, tím víc lidí se v případě dočasné ztráty zaměstnání dostává do neřešitelných situací, přicházejí o bydlení, zadlužují se a jsou o to víc naštvaní, že tu jsou nějací zneužívači sociálních dávek, kteří se mají dobře.

Sama skutečnost, že se MPSV snaží systém zjednodušit a různé dávky sloučit do jedné, zavrženíhodná není, jen by u toho nemuselo používat rétoriku, která zvyšuje sociální napětí ve společnosti. Kromě toho má navrhovaná novela i několik skutečně sporných bodů. Jedná se například o odebrání složky dítě z dávky jako sankce za nechození do školy. Praxe i výzkumy přitom jasně ukazují, že pokud je rodině záškoláka odebrána dávka, tedy nově část dávky, rozhodně to nefunguje tak, že dítě do školy chodit začne. Je to spíš trest pro rodiny, které už tak mají problémy.

Dalším sporným bodem je pak odebrání částky na bydlení a živobytí lidem, kteří jsou sankčně vyřazeni z Úřadu práce. Člověk, který bydlí sám, pak přijde o tyto peníze zcela. Vyřazený přitom může člověk být i za zmeškání jedné schůzky nebo za pozdní odevzdání neschopenky od lékaře. V Česku existuje případ ženy, která ex post dokonce vyhrála soud, že ji vyřazovat neměli. Takových lidí by mohlo být mnohem víc, ale ti, kteří se dostanou do vážných problémů, většinou nemají kapacity na to se soudit. Ztráta bydlení navíc v důsledku stojí veřejné rozpočty víc, než pokud si člověk (aspoň) bydlení zachová.

Zcela absurdní pak je odebrání či nepřiznání složky dávky na bydlení kvůli kvalitě bydlení. To situaci lidí, kteří bydlí v nevyhovujícím bydlení, nijak neřeší a bude to dopadat na řadu rodin s dětmi. Opakovat stále dokola pragmatický argument, že děti v ústavní péči vyjdou stát mnohem dráž, už asi nemá smysl. Ani upozorňovat na to, že je to nelidské. Místo toho, aby MPSV svou kampaní i aktuálními změnami lidi dostávalo do ještě horší situace, by mohlo vymyslet, jak pomoct předluženým zpět do světa, kde budou moci pracovat legálně a dávky nebudou muset pobírat. Taky by mohlo spolu s ministerstvem školství vymyslet plán, jak děti ze sociálně vyloučeného prostředí lépe vzdělávat, místo aby tyto děti byly odkládány na slepou kolej našeho školství, tedy učňáky, kde se mnohé z nich ani žádnému řemeslu neučí. Nápadů na to, jak zlepšovat situaci lidí v nouzi, by například občanské organizace, které s těmito lidmi pracují, vymyslely mraky. Ovšem místo řešení strukturálních problémů se dozvíme, že už nebudeme poslouchat, jak se zneužívají dávky. Skoro bych se s Marianem Jurečkou vsadila, že kvůli jeho reformám i tomu, jak je promují, je budeme naopak poslouchat čím dál víc.

Text vyšel s podporou Friedrich-Ebert-Stiftung.