„ Myslíš si, že šperky a bižuterie jsou tady jen proto, aby doladily tvůj outfit? Tak to tě vyvedeme z omylu. Správně vybrané kousky totiž dokážou divy. Opticky ti prodlouží obličej, krk nebo rovnou celou postavu a hned budeš vypadat mnohem štíhlejší,“ sliboval dívčí časopis z poloviny minulé dekády. Kruhy prý dělají postavu tlustší, svislé náušnice zase hubenější. Na tomhle Karolína a Magdalena, jako ženy narozené na přelomu milénia, vyrostly. A pak také na síti Tumblr, která glorifikovala mezery mezi stehny, vystouplé kosti a poruchy příjmu potravy stejně jako sebepoškozování.
Liberální feminismus na nezdravé představy o podvyživeném „ideálním těle“ po nějaké době zareagoval a vznikl trend body positivity. Některé progresivní firmy začaly najímat modelky, které měly trochu větší velikost, než bylo běžné. Na internetu se pomalu objevovala i těla, která se podobala tělům běžných lidí. A i když nešlo o úplnou rozmanitost (posun byl pomalý a zdaleka ne dostatečný), trend body positivity řadě žen pomohl přijmout své tělo.
Jenže dnes se zdá, že tento posun končí. Celebrity na červených kobercích opět ukazují své kosti, značky opět najímají ty nejhubenější modelky. A v posledních letech také zase narůstají poruchy příjmu potravy. V České republice bylo loni hospitalizovaných rekordních deset tisíc lidí. Situaci nepomáhá ani snadná dostupnost léků na hubnutí GLP-1, jako je Ozempic nebo Mounjaro. Pokud tyto léky berete, nemáte hlad. Zároveň narůstá černý trh – kupují si je totiž lidé, kteří nemají zdravotní problémy spojené s obezitou, ale prostě jen chtějí rychle zmenšit své tělo.
Léky jako Ozempic přitom nejsou samy o sobě špatné, řadě lidí zdravotně opravdu pomáhají. Být tlustý s sebou navíc nese obrovské stigma a reálná znevýhodnění například na pracovním trhu. Tlustí lidé jsou zostuzováni v mediálním prostoru, jejich těla se stávají zdrojem morální paniky. Není přitom náhoda, že o obezitě lékař a vědec Jan Godja mluví jako o nemoci chudých.
Na jedné straně tak vidíme v médích ideál krásy, tedy vyzáblé ženské tělo, na straně druhé skandlizaci nadváhy. Ano, přemíra viscerálního tuku může člověku způsobit zdravotní problémy. Jenže viscerální tuk nevzniká jen tak. Žijeme v obezitogenním prostředí – takovém, které podněcuje obezitu. Příčinou jsou mimo jiné i sedavá zaměstnání nebo města uzpůsobená hlavně pro auta. A ovšem také potravinářský průmysl, který podporuje u lidí závislost na cukru a kombinuje tuk a koření tak, abychom jedli více, než potřebujeme.
Zdravý životní styl je drahý, stejně jako Ozempic a další léky GLP-1. Jak zaznělo nedávno v seriálu South Park, dostali jsme se do situace, kdy „bohatí mají Ozempic, chudí body positivity“. A zatímco těla bohatých žen jsou disciplinovaná požadavkem na hubenost, o těla chudých se stále vede bitva.
Farmaceutická lobby, stejně jako někteří čeští lékaři (placení farmaceutickými firmami), se snaží protlačit, aby byly GLP-1 léky hrazené ze zdravotního pojištění. To by firmám zajistilo v podstatě nekonečný přísun peněz, i vzhledem k tomu, že Ozempic a podobné léky nejspíš člověk musí brát do konce života, pokud si chce váhu udržet.
Do našich těl se tak otiskují finanční zájmy firem a jejich vlastníků. Nejprve potravinářský průmysl vytvoří závislost na cukru a obsesi dalšími nezdravými látkami. Pak přijdou nové trendy extrémní hubenosti a farmaceutický průmysl, který nabídne rychlé řešení. A tak nakonec všichni profitují – až na nás samotné a naše těla.
Tento článek mohl vzniknout jen díky podpoře čtenářů
Podpořte nás