Zatímco spojení energetického průmyslu s klimatickou krizí a současnými vlnami veder rezonuje v médiích, minimálně v těch zahraničních, jenom málo se mluví o hned druhém největším znečišťovateli. O průmyslu, který přispívá ke klimatické krizi 10 procenty globálních emisí skleníkových plynů a je na tom hůř než letecký a dopravní průmysl dohromady.
Big Oil a Big Fashion, ty největší korporace ve svých sektorech jsou totiž milenci spřízněni osudem. Od té doby, co se jejich dráhy protnuly, jejich společný svět stále bohatne. Ovšem dopady tohoto toxického vztahu cítíme my všichni. A někteří z nás mnohem víc.
Není trička bez ropy
Zatímco Donald Trump už více než 38krát ukončil válku s Iránem a mezi skutečnými vítězi jsou hlavně ropní giganti, oděvní průmysl je naopak momentálně v panice kvůli uzavření Hormuzského průlivu.
Většina oděvů totiž globálně vzniká v Asii, která zaměstnává 75 procent pracovní síly v sektoru. Zároveň je region silně závislý na fosilních palivech, přičemž přibližně 80 procent ropy, která obvykle prochází Hormuzským průlivem, směřuje na asijské trhy. Podle Mezinárodní energetické agentury konflikt s Iránem „způsobuje největší narušení dodávek v historii světového ropného trhu“. A dodavatelské řetězce módních firem to již silně pociťují.
Zvláště nebezpečný je pak souběh vln veder a výpadků v dodávkách energie, který zhoršuje situaci jak pro pracující, tak pro výrobce.
V důsledku konfliktu se výrobci v celém regionu nyní potýkají s omezením dodávek elektřiny, rostoucími náklady na dopravu a prudkým nárůstem cen surovin. V Bangladéši údajně továrny kvůli nedostatku paliva a oslabené poptávce pracují pouze na 50–60 procent své kapacity. A nejedná se jenom o energii; oděvní trh a zejména rychlá móda, tedy levné oblečení vyráběné v obrovských objemech, stojí na syntetických materiálech. Ty se vyskytují ve dvou třetinách oděvů a tento poměr roste. Výroba syntetických materiálů je totiž levná, na kilo stojí zhruba polovinu ceny bavlny. Celkově textilní sektor spořádá asi 15 procent produkce plastů. Rostoucí ceny umělých vláken, zejména polyesteru, po otřesech ropného trhu pak zásadně zvyšují náklady výrobců. Zástupci evropských firem se – anonymně – nechají slyšet, že další objednávky jsou nejisté, s možnými omezeními o 8–10 procent.
Omezený provoz továren a klesající objem zakázek mají kumulativní dopad na lidi na konci řetězce: zkrácené směny, propouštění a pokles mezd přicházejí v době, kdy náklady domácností prudce rostou. Opět jsou to právě ti pracující, kteří mají i v nejlepších časech problém pokrýt základní životní výdaje a kteří i nyní nesou nejtěžší břemeno globální krize. Jako za pandemie, kdy značky ze dne na den zrušily objednávky. Ostatně, i tak konzervativní instituce jako Mezinárodní federace oděvního průmyslu uvedla, že probíhající krize poukazuje na přetrvávající závislost odvětví na fosilních palivech.
A pak udeří vedra
Extrémní letní vedra tyto problémy a s nimi spojenou zátěž jak pro výrobce, tak pro pracující ještě více prohlubují. Asie obecně patří k regionům nejvíce ohroženým extrémními vedry způsobenými klimatickými změnami. Každoročně je extrémnímu horku vystaveno přibližně 75 procent pracovní síly v asijsko-pacifickém regionu. Extrémní vedra zvyšují riziko tepelného stresu, který je hlavní příčinou úmrtí souvisejících s počasím, dále riziko úpalů, poškození ledvin, pracovních úrazů a dalších závažných zdravotních následků. I ekonomové bijí na poplach. Vědci z Global Labour Studies Institute na Cornell University varují, že čtyři země, které jsou klíčové pro výrobu módy (Bangladéš, Vietnam, Kambodža a Pákistán) riskují kvůli extrémnímu horku a dalším klimatickým dopadům do roku 2030 ztrátu 65 miliard dolarů z exportu a ztrátu až milionu pracovních míst.
Teploty v některých částech regionu opět stoupají, přičemž zaznamenané hodnoty dosahují více než 38 °C, a očekává se, že se podmínky ještě zhorší. Například v Indii se podle předpovědí vyskytne nadprůměrný počet dní s vlnou veder, přičemž teploty by měly překročit 45 °C v některých částech severní, střední a západní Indie. Také v Pákistánu se podle předpovědí vyskytnou silné vlny veder, přičemž teploty by v některých městech mohly dosáhnout až 50 °C. Extrémní tepla již byly zaznamenány na Srí Lance, v Thajsku a v Malajsii. Pro továrny a lidi v nich to je ohrožující situace.
„V létě nás to horko přivádí k šílenství. Dokonce i voda v našich lahvích se začíná vařit. Mám pocit, jako by mi hořela hlava, a tělo mě svědí a pálí.“ Fatima (35, Dillí) pracuje jako švadlena v přeplněné dílně, kde je zaměstnáno téměř 1 000 lidí. Její pracovní místo je přímo pod plechovou střechou. Ta kumuluje teplo, což Fatime a jejím spolupracovnicím každé léto způsobuje rozsáhlé vyrážky a vředy po celém těle. Výzkum z Indie ukazuje, jak vedro dopadá na pracující: 78,3 procent se cítí špatně, jako by pracovali v peci, 87 procent trpí závratěmi. Drtivá většina pracujících uvedla, že je obtížné získat svolení k použití toalet. Až 96,8 procent žen má urologické problémy a narušený menstruační cyklus. Lidé pracují v rozporu se signály vlastního těla, tělo velí zastavit, ale pracující musí přeskakovat přestávky, aby naplnili výrobní plán.
Skládačka krizí
Zvláště nebezpečný je pak souběh vln veder a výpadků v dodávkách energie, který zhoršuje situaci jak pro pracující, tak pro výrobce. Nejúčinnější opatření ke zmírnění dopadů veder ve výrobě oděvů se totiž obvykle opírají o zařízení, jako je ventilace a klimatizace. Jejich funkčnost ovšem závisí na elektřině – na její dostupnost se ale spolehnout nelze.
Oděvní továrny již nyní čelí potížím s údržbou chladicích systémů v obdobích intenzivních veder, zejména v zemích jako Indie, kde jsou v létě běžné každodenní výpadky elektřiny. Mnoho výrobců oděvů v jižní a jihovýchodní Asii proto již nyní kvůli nespolehlivým rozvodným sítím ve velké míře spoléhá na dieselové generátory. Rostoucí ceny paliv však provoz generátorů stále více prodražují, což může továrny donutit k těžkým rozhodnutím ohledně toho, kam nasměrovat omezené energetické zdroje – zda na udržení chodu výrobních linek, nebo na provoz chladicích systémů. Extrémní vedra tak sama o sobě zvyšují poptávku po elektřině právě tehdy, kdy nedostatek paliv a přetížené rozvodné sítě ztěžují přístup k energii, což je situace ještě více prohlubující zátěž a zranitelnost pracujících v celém regionu.
Jak se k tomu staví korporace? Pro oděvní značky by situace měla být naléhavým varováním a výzvou k akci, nikoli důvodem k útěku z postižených míst, jak tomu v současnosti často je. Přesouvání objednávek od dodavatelů postižených horkem nebo zesilování tlaku na továrny, které již nyní bojují s rostoucími náklady a nestabilními dodávkami energie, pouze prohlubuje nestabilitu v dodavatelských řetězcích, a ještě více přenáší břemeno těchto krizí na pracující.
Hasit požáry nestačí
Co tedy s tím? Na prvním místě musí být ošetření konkrétních situací, zmenšování rizika pro lidi. Kromě zabezpečení vody, stínu nebo dobrých sanitárních podmínek se nabízejí i jiná, systémovější řešení. Studie pěti sektorů v Kambodži ukazuje, jak zásadní je kolektivně se organizovat v dobách klimatické krize. Odbory a kolektivní vyjednávání hrají totiž velmi důležitou roli při zmírňování tepelného stresu. V továrnách, které na tlak odborů zavedly mechanismy nahlašování problémů a jejich nápravy, je o 75 procent nižší riziko tepelného stresu než v těch, které je nemají.
Jason Judd, vedoucí expert ze zmíněného Global Labor Institute na Cornell University pak zdůrazňuje, že pravděpodobně nejdůležitější adaptivní technologií pro vlny veder jsou peníze, konkrétně odpovídající mzdy v rukách pracujících. Ty jim umožňují rozhodovat se dle jejich vlastních potřeb a potřeb jejich rodin tak, aby snížili dopady vedra.
Legislativa dokáže ošetřit jednotlivé situace: existují různé zákony upravující teplotní podmínky v továrnách nebo ochranu práv pracujících práci odmítnout, pokud mají důvodné podezření, že by mohl být ohrožen jejich život. Ovšem dodavatelské řetězce jsou nesmírně komplexní a výzva klimatické krize přesahuje hranice jednoho státu, a to značně limituje možnosti států nebo i regionů vyrovnávat se s tlaky globálního průmyslu a dosahovat systémovějšího řešení. Protože to, co teď řešíme, je metaforické i doslovné hašení požárů, které nejde po kořenech problému.
Mysl omámená vedrem si těžko dovolí snít, ale zkusme to. Představme si budoucnost, ve které více záleží na lidech než na ziscích. Pracující dostávají za svoji práci důstojné mzdy a pracují v důstojných podmínkách. Nadprodukce je minulostí, nespaluje se nové, neprodané oblečení. Reklamy na nás necílí podvratnými způsoby, abychom nakupovali, co nepotřebujeme. Oblečení k nám nelétá letadly. Používání panenských materiálů je zdaněno. Města podporují opravny a swapy, veřejné zakázky na uniformy a pracovní oblečení zohledňují etická a ekologická kritéria. Klíčové pro takovou budoucnost je ovšem změnit naši perspektivu. „Spotřebitelé a spotřebitelky“ nic z toho ovlivnit nemůžou. Ale aktivní občané a občanky můžou; hnutí, odbory a organizování může. Ke sdílené vizi spravedlivého módního průmyslu se můžete přihlásit i vy, a to v Manifestu za spravedlivou transformaci v módním průmyslu.
Autorka se věnuje tématu pracovních podmínek v oděvním průmyslu a pracuje v organizaci NaZemi.
Tento článek mohl vzniknout jen díky podpoře čtenářů
Podpořte nás