Filip Turek smetl v Praze ze silnice nemocniční vůz, který projížděl křižovatkou se zapnutým výstražným světlem a sirénou. Zatímco všichni ostatní řidiči zastavili a uvolnili křižovatku, Turek vůz v prakticky prázdném prostoru údajně neviděl ani neslyšel. Nejspíš aby se brzdícím autům vyhnul, projel konstantní rychlostí pruhem, ve kterém je nařízené odbočení doleva, což ignoroval, a bez známek zpomalení pokračoval křižovatkou rovně, aniž by se zabýval situací okolo. Vzápětí tento „zkušený automobilový závodník“ vrazil do zadní části nemocničního vozu, který urgentně převážel transfuzi krevních destiček pro pacienta ve fakultní nemocnici.
Záběry sebevědomého Turka u černého SUV působí jako bizarní výjev z centra Moskvy, kde se prohání v podobných černých vozech tamní politická a oligarchická nomenklatura.
Střet Turkova Mercedesu G s mnohem menší a lehčí Škodou Fabia nemocniční vůz odmrštil. Řidič skončil s poraněním hlavy v nemocnici, převážená krev byla zničena a velké štěstí měla skupina šesti lidí na ostrůvku přechodu pro chodce, okolo níž proletělo odhozené nemocniční auto spolu s uvolněným nárazníkem a úlomky karoserie. Bezprostředně po nehodě působil Turek na videích klidně a spokojeně. V černých brýlích a světlém saku uvolněně vysvětloval, že řidič sanitky má nejspíš jen odřenou ruku, jemu samotnému se nic nestalo a takhle to holt dopadá, když se střetne malé auto s velkým.
Takhle to především dopadá, když někdo nechápe, že s řízením velkého těžkého – ale vlastně jakéhokoli – auta přichází také odpovědnost. Že srážka s vaším vozem může mít pro ostatní mnohem tragičtější následky než pro vás. To je ovšem mentální virtuozita, které Turek není schopen při řízení auta ani čehokoliv jiného – a která je především v rozporu s politikou Motoristů jako takových.
Nehoda se může stát každému. Ale ne každý je Filip Turek, který se ještě před rokem chlubil na sociálních sítích tím, jak se řítí více než dvousetkilometrovou rychlostí po české dálnici, což následně zapíral, ale nakonec byl nucen přiznat, že lhal. Na svých sítích tehdy také sdílel příspěvky fanoušků, kteří jeho hazard napodobovali. Jak později zjistily Seznam Zprávy, v předchozích letech jezdil Turek v běžném provozu po českých silnicích rychlostí přes 300 kilometrů v hodině. V žádném z těchto případů v jeho mozku patrně nevzklíčila otázka, jaké důsledky pro ostatní by mohla jeho hazardní jízda mít.
Podobným způsobem ostatně funguje při řízení ministerstva životního prostředí, kde společně s Motoristy likviduje systém ochrany přírody a klimatu v Česku. Jediným zdůvodněním jejich kroků je, že je udělat prostě můžou. A podobně vjel Turek svým SUV do křižovatky – prostě proto, že mohl. Předpisy pro běžné smrtelníky se ho netýkají a zbytek je mu jedno. Víc jeho mentální schopnosti nepoberou.
Při vzniku vlády trval Petr Macinka důrazně na tom, že Turek musí být za každou cenu ministrem, protože je „ikonickou postavou Motoristů“. Má bezpochyby pravdu. Ikonickou postavou je člověk, který veřejně hajloval, lhal, podváděl, vyhrožoval druhým lidem nebo navrhoval na sociálních sítích házet studenty do pecí. To všechno je ikonická politika Motoristů. A kvůli této politice a ikonické postavě Filipa Turka pak celá vláda vyhrotila vztah s prezidentem až na úroveň kompetenční žaloby.
Neschopnost Motoristů vnímat okolí vede i k takovým mediálním katastrofám, jako když se nejdřív Klempíř a následně Macinka postavili před publikum folklorního festivalu ve Strážnici, aby tam lidem nadávali do zmanipulovaných opilých buranů. Samozřejmě existují teorie, že je to všechno geniální PR strategie Motoristů, kterou si získávají pozornost. Nějak se přitom ale přehlíží, že součástí takových postupů je obvykle také krok B, kdy získanou pozornost dotyčný využije pro určité sdělení. To už u Motoristů nepřichází, což s sebou nese ovšem jiný efekt: náhle je lépe vidět, co jste ve skutečnosti zač. Součástí této ikonické motoristické politiky je i Turkova bouračka. Záběry sebevědomého Turka u černého SUV, zatímco u kus dál stojí zdemolovaný nemocniční vůz, působí jako bizarní výjev z centra Moskvy, kde se prohání v podobných černých vozech tamní politická a oligarchická nomenklatura. Situaci jen dokresluje zjištění Deníku N, že měl Turek auto v užívání za neznámých podmínek od svého sponzora.
Je to měsíc, co Motoristé v Praze odstartovali kampaň v čele s Klárou Sovovou, která dosáhla vyhození ředitele Krkonošského národního parku, protože jí a hostům bránil ve volném ježdění po parku. Nyní zahájila kampaň v Praze s tvrzením, že „každá minuta ztracená v koloně je minutou ukradenou rodině“. Turek se kolonou rozhodně nezdržoval. Sám přitom nechtěně naznačil, jak města zprůjezdnit a udělat bezpečnější pro všechny. Stačí dělat všechno naopak než Motoristé. Pro začátek omezit obří SUV, která jsou ohrožením všeho živého, zavést ve městech třicítku, aby měli i řidiči Turkových schopností více času se rozhlédnout a zareagovat, a nakonec Filipa Turka naučit jezdit na kole. Nikdy není pozdě naučit se aspoň jednu věc dělat dobře.
Tento článek mohl vzniknout jen díky podpoře čtenářů
Podpořte nás