Ivana Tykač radí: Vypněte mozek a začněte rodit. Morčatům stačí krabice od bot

Ivana Tykač, manželka známého oligarchy a autorka dnes již legendárního textu „Co kdyby začali stávkovat bohatí?“, se se svým institutem Solvo pustila do řešení naléhavých společenských otázek. Tentokrát jí tým nadopovaný penězi, který z ní má za úkol udělat přední českou myslitelku a seriózní kandidátku na prezidentku, připravil podklady pro řešení „krize porodnosti“.

Biopolitika jako rodinný koníček

Není to nové téma. Experimenty s biopolitikou objevili už za feudalismu, což se následně přelilo do vznikajícího kapitalismu. Státy, říše i korporace zjistily, že masy vojáků, rolníků či dělníků jsou základem moci a bohatství. Obnovitelným zdrojem, z jehož potu a krve lze vyždímat kapitál a těla roztrhat na frontách zbytečných válek. Od té chvíle se šlechta, velkokapitalisté a později oligarchové zamýšlejí nad chovem a regulací zbytku populace. A se svým chovným manuálem přichází také Ivana Tykač, jejíž desatero v zásadě stojí na primitivních představách o chovu primátů v zajetí, kdy chovnému páru hodíte do klece dva banány a deku, a pokud do rána nezplodí novou krev, polijete je ledovou vodou a praštíte tyčí.

Jakékoli řešení bytové krize nakonec narazí na zájmy lidí jako Ivana Tykač, jejíž bohatství z této krize vyrůstá.

V tomto duchu zveřejněné desatero uhlobaronky a realitní magnátky kombinuje pozitivní a negativní podněty: více peněz (banánů) za první roky mateřství a pozdější důchod (bití klackem) pro ty, kdo nenasekají alespoň dvě nebo tři biologické repliky (děti) vhodné do výroby či dolů fosilní oligarchie.

Baronka chce například zkrátit základní školní docházku, aby mladí nehnili tak dlouho ve školách, kde je beztak leda nakazí (neo)marxismem, a měli víc času na sex, dokud jsou ještě vhodní k chovu. Zejména ženy, protože o jejich plodnost se materiál stará především. V tom Tykač navazuje na staletý boj, kdy se různé druhy mocných starají především o to, aby ženy neměly pokud možno žádnou kontrolu nad svou reprodukcí. Metody se samozřejmě mění, a tak už dnes alespoň v této části světa není zvykem ženy upalovat na hranicích. Boj má „subtilnější“ podobu v podobě omezování přístupu ke kontrole těhotenství.

A zatímco Ivana Tykač se stará, jak ženy cukrem a bičem přimět rodit, její manžel platí extremistickou organizaci Aliance pro rodinu, která vede válku proti LGBTQ+, genderovým otázkám a interrupcím. Biopolitika jako rodinný koníček Tykačů.

Morčatům stačí krabice pod skříní

Mladí lidé se podle institutu zbytečně bojí mít děti, a tak se jim má pomoct třeba prodloužením věku odchodu do důchodu na 72 let pro ty, kdo si odmítnou či nezvládnou pořídit děti – a navíc budou za trest také platit vyšší sociální pojištění a daně. Přesně takto totiž mladí lidé přemýšlejí. Aby nemuseli do důchodu v 72 letech, pořídí si ve dvaceti čtyři děti. Ivana Tykač podle všeho odvodila celou svou teorii lidské reprodukce na základě pozorování morčat v kleci.

Tykač zpozorní ve chvíli, kdy mezi důvody, proč „ti mladí“ nemají děti, vyskočí nedostupné bydlení. „Já si totiž myslím, že bydlení je dost,“ prohlašuje. Podle ní si společnost zvykla na moc vysoký životní standard. „Bydlení bylo vždycky drahé, dnes je extrémně drahé. Zároveň jsme si ale zvykli spotřebovávat extrémně mnoho metrů čtverečních a žít na vysoké noze. Musíme zmenšit nároky,“ radí v Deníku Ivana Tykač, přezdívaná „královna realit“.

Nároky ale musíme zmenšit především kvůli lidem, jako je Ivana Tykač, která má bydlení rozhodně dost. V rámci svého realitního impéria vlastní stovky bytů, které pak třeba v centru Prahy pronajímá přes Airbnb, peníze neprůhledně pere přes síť kyperských firem, aby se vyhla zdanění, a pak je investuje třeba do stavby luxusních rezidencí. A s tímto zázemím radí mladým lidem, že by měli zmenšit své nároky a pořídit si děti třeba v krabici od bot. Jestli by někdo měl zmenšit své nároky, je to především sama Tykač, o jejím muži ani nemluvě.

Její institut se zatím snaží odvést pozornost od reálných problémů a skutečných řešení ke gaslightingu mladých lidí, že je všechno jen v jejich hlavě: „Ano, byty jsou objektivně dramaticky dražší, ale podstatná změna nastala v našich hlavách: mladá generace, která by mohla být rodiči, už nechce vychovávat dítě v jedné provizorní místnosti s kuchyňským koutem, jako to bylo dříve běžné. Navíc hrozí, že kvůli napjatým domácím rozpočtům nezbydou peníze na zahraniční dovolenou. K tomu se přidává nejistota, jestli budu bezchybným rodičem, to vše umocněno klimatickou úzkostí nebo strachem z války (…) když budeme o dětech méně přemýšlet jako o ‚projektu‘, ale budeme myslet na všechno krásné a nenahraditelné, co nejen svým rodičům, ale celé společnosti přinesou, tak najdeme odvahu se na cestu rodičovství zase vydat,“ končí svůj text Jana Hamanová, spolupracovnice Ivany Tykač na tématu, jak donutit mladé rodit.

Vypněte mozek, neřešte bydlení ani stav světa a začněte prostě rodit. K jiným závěrům oligarchie dojít nemůže. Jakékoli skutečné řešení je totiž v přímé kolizi s jejími zájmy a majetky. Jakékoli řešení bytové krize nakonec narazí na zájmy lidí jako Ivana Tykač, jejíž bohatství z této krize vyrůstá. Nicméně buďme rádi za její institut a její veřejnou sebeprezentaci. Málokdo toho tady totiž dělá tolik pro popularizaci myšlenky, že oligarchii je třeba vyvlastnit, jinak žádnou budoucnost mít nebudeme. A děti už vůbec ne.