Gaza je prakticky srovnaná se zemí. Myslela jsem si, že se tahle informace dostane i do týdeníku Respekt. Stejně tak bych čekala, že se o tom dozvěděli v redakci německého časopisu Die Zeit. Ukázalo se ale, že v obou médiích je i dnes možné vydávat texty, které tuto zásadní informaci buď zamlčují, nebo neberou v potaz.
Die Zeit vydal článek, který následně Respekt přeložil pro své poslední dubnové vydání. Píše se v něm o tom, jak AI pomáhá izraelské armádě vyhodnocovat cíle k zabíjení v Gaze. Tón článku je k izraelské armádě (IDF) víceméně kritický. Přesto – nebo právě proto – však o ní vytváří velmi zavádějící obraz. Článek totiž neuvádí ani jeden zločin izraelské armády. Z jím předkládaného pohledu zločiny páchá jen Hamás a izraelští vojáci dělají, co můžou, aby ho zneškodnili a zároveň omezili počet civilních obětí a míru destrukce civilní infrastruktury. Jediný pohled na letecké záběry Gazy přitom roztrhá tento narativ na kusy. Stejně tak pohled na statistiky o počtu zabitých lidí, které oficiálně uznala i IDF. Po tom všem, co se v Gaze stalo, je až neuvěřitelné, že si německý a český týdeník mohou něco takového dovolit.
Článek představuje problematiku „hledání legitimních cílů ve válce“, jako by nebyl rok 2026 a neviděli jsme záběry spálených nemocnic v Gaze, mučených doktorů a zavražděných novinářů.
Aby toho nebylo málo, Respekt si k článku zaplatil reklamu na Radiu 1. Ve spotu k jeho čtení zástupce šéfredaktora Ondřej Kundra láká „zábavným, anekdotickým“ způsobem. Dvacet vteřin je prý čas, během nějž se vojáci z izraelské armády mají rozhodnout, zda zabijí člověka, kterého AI vyhodnotí jako nebezpečného. Reklama tak dělá z bombardování lidí běžnou věc, dokonce „zábavný fakt“ ze zákulisí IDF. Zároveň se opakuje Izraelci vyprávěný příběh o neporazitelnosti izraelské armády a špičkové kvalitě zbrojních technologií.
Státní cenzura a selhání médií
Kvalitní fotografie a článek přeložený z německého média působí jako záruka kvality. V Německu se nicméně dlouhodobě stupňuje cenzura zločinů Izraele vůči Palestině. Naposledy například německá kontrarozvědka označila obraz melounu, kterým se vyjadřuje solidarita s Palestinou, za symbol „sekulárního propalestinského extremismu“. A o moc lépe na tom nejsou ani tamní novináři.
Fabian Goldmann v magazínu Jacobin shrnul, jak německá média při informování o válce v Gaze systematicky upřednostňují izraelské zdroje a naopak výrazně upozaďují palestinskou perspektivu. Analýza vychází z téměř pěti tisíc článků a titulků zveřejněných mezi říjnem 2023 a lednem 2025 v největších německých médiích jako Tagesschau, Der Spiegel, Bild a právě také Die Zeit. Téměř polovina všech titulků – které určují rámování článku a zároveň si je čte mnohonásobně víc lidí než celé texty – vychází z izraelských zdrojů, zatímco palestinské zdroje byly zastoupeny jen minimálně. Přes 70 procent článků se přitom opírá o oficiální výroky izraelské vlády, armády nebo zpravodajských služeb. Palestinské zdroje byly citovány převážně v souvislosti s aktivitami Hamásu, útoky proti Izraeli nebo jednáními o příměří, zatímco informace o palestinských civilních obětech a humanitární situaci se v titulcích objevovaly výrazně méně.
Do titulků se také dostávalo mnohem míň informací od OSN – na každý takový článek připadaly tři až čtyři reprezentující izraelské stanovisko. Téměř nikdy se do titulků nedostaly lidskoprávní organizace jako Amnesty International, Human Rights Watch nebo izraelský Be-celem – na ty se dostalo jen v jednom procentu. Stejně přehlížena byla i arabská a palestinská média, přestože mají vlastní reportéry přímo v oblasti konfliktu. Čtyřikrát více se citovala média izraelská. A to všechno v důsledku redakčních rozhodnutí německých médií.
Mediální analýza z dílny Al-Džazíry pak upozorňuje na nerovnováhu v německém mediálním prostoru, kde izraelští představitelé dostávali výrazně více prostoru než palestinští zástupci. Také zvláštní zpravodajka OSN pro svobodu projevu Irene Khan varovala, že se v Německu postupně zužuje prostor pro svobodnou veřejnou debatu kvůli rostoucímu extremismu, nenávistným projevům a stále represivnější reakci státu. Zmínila nárůst antisemitismu, islamofobie a protiimigrační rétoriky, ale zároveň kritizovala německé úřady za to, že proti těmto jevům zasahují opatřeními, která mohou omezovat základní práva a podporovat cenzuru – zejména mezi propalestinskými aktivisty, v akademickém prostředí a v kultuře. Na zhoršující se stav svobody slova v německých médiích pak upozorňovali i Reportéři bez hranic.
Pátrání po legitimních cílech
Samotný článek otištěný v Die Zeit a Respektu začíná popisem útoku Hamásu, který odstartoval genocidu v Gaze – samozřejmě bez toho, aby slovo genocida použil. „Teroristé v ten den zavraždili více než tisíc lidí, zaútočili na izraelské vojenské základny a kibucy a unesli přes 250 rukojmích. Ještě téhož dne provedlo letectvo první útoky na cíle v Pásmu Gazy.“ V liberálních médiích totiž teroristé vždycky vraždí, kdežto izraelská armáda pečlivě vybírá legitimní cíle. Liberální média se tak dodnes zaklínají 7. říjnem jako ospravedlněním pro cokoliv, co izraelská armáda způsobila potom. „Směrnice izraelské vlády byla jasná: rukojmí musí být osvobozeni, Hamás musí být vojensky zničen,“ pokračuje dál autor. Izraelští vládní politici sice hned od začátku veřejně používali genocidní jazyk, to se ale nehodí do příběhu, takže se to nedozvíme.
Článek představuje problematiku „hledání legitimních cílů ve válce“, jako by nebyl rok 2026 a neviděli jsme záběry spálených nemocnic v Gaze, mučených doktorů a zavražděných novinářů. Liberální média se totiž rozhodla většinu informací o tom, co izraelská armáda v Gaze provedla, jednoduše ignorovat. Skrze zkušenosti Tala Mimrana, profesora mezinárodního práva, který sloužil v izraelské armádě, se tak čtenářům vykreslují „target rooms“ a jak to v nich vypadalo před příchodem AI. Podle popisu by přitom čtenářstvo mohlo mít dojem, že v target rooms vládne takřka rodinná atmosféra – někdo tam pořád dělá kafe.
„Opravdu, opravdu chci věřit, že jsem byl součástí operace, která se sice podílela na zabíjení, ale činila tak nejčestnějším možným způsobem a z dobrých důvodů,“ dočteme se. Mimran popisuje, jak před každým raketovým útokem inženýr ověřuje kinetické škody v okolí, někdo další komentuje humanitární důsledky a slovo dostane i právní poradce, který se snaží zajistit, aby vojákům nehrozilo trestní stíhání třeba u Mezinárodního trestního tribunálu. To byla práce Mimrana…
Riziková technologie v dobrých rukou
Zajímavé je, že je článek z Die Zeit částečně postavený na investigativě Juvala Abrahama, kterou okomentuje slovy: „Pokud se dá věřit výzkumu Juvala Abrahama a jeho zdrojům…“ Abrahamovy investigativní texty z přelomu roků 2023 a 2024 vycházely z rozhovorů se členy izraelské armády a zpravodajských služeb. Ti v nich přiznávali, že se na civilní oběti nebere zdaleka takový ohled, jak tvrdila izraelské propaganda. V některých případech byly civilní oběti dokonce strategickým cílem. Samotný Abraham pak izraelskou operaci v textu z loňského podzimu označuje za genocidu. Na rozdíl od Die Zeit a Respektu.
Abraham také popsal, že AI rozhodovací procesy v target rooms značně zrychlila. „Systémy jako Lavender nehledají pachatele – hledají pravděpodobnosti.“ Toho se chytá Die Zeit. Jeho další respondentkou je Širi Krebs, také právnička, dříve působící v řadách izraelské armády. Krebs je prý změnou paradigmatu znepokojena. „V mezinárodním právu existuje zásada, podle níž je v případě pochybnosti každý považován za civilistu – dokud se nezúčastní nepřátelských akcí nebo dokud neexistují spolehlivé informace o tom, že patří k organizované ozbrojené skupině. Krebs se obává, že dochází k podkopání této normy.“ Kritický hlas „zevnitř“ v článku vytváří představu o hodnotovém ukotvené izraelské armády. Sama se přece nazývá „nejmorálnější armádou na světě“.
Článek dále informuje, že AI sice najde cíl, ale vždy ho musí někdo schválit. Jeden izraelský důstojník prý kontroloval, jestli se jedná o muže. Jako by izraelské bomby zabíjely jen muže! Ve skutečnosti více než 70 % obětí izraelské agrese představují ženy a děti. Umělá inteligence prý sehrála roli také ve válce s Íránem, která byla 8. dubna ukončena „křehkým příměřím“. Článek nicméně nevysvětluje, proč je tak křehké. A stejně tak se do něj nehodilo, jaké cíle zasáhla izraelská armáda více než stovkou raket v Libanonu právě v den uzavření tohoto příměří.
Pokračovat bez důsledků
Nekončící snaha vytvářet jinou realitu je v něčem fascinující. Co je jejím cílem? Podprahově sdělovat, že je možná trochu děsivé, jakou roli AI získává ve válkách, ale v rukou izraelské armády je to v pořádku, protože jsou přítomni odborníci na mezinárodní právo, kteří „mají obavy“. Humanitární pracovník Eyad Amawi přitom situaci v Gaze popisuje jako „environmentální a biologickou apokalypsu“. Kvůli pokračující izraelské blokádě a ničení infrastruktury je veřejné zdraví v kritickém stavu: v Gaze se šíří nemoci, přemnožili se potkani, lidé trpí nedostatkem čisté vody, potravin i léků. K tomu přidejme téměř úplný kolaps zdravotnického systému. Humanitární pracovníci a odborníci varují, že obyvatelé Gazy čelí podmínkám neslučitelným s důstojným životem a že obnova je prakticky nemožná, protože Izrael omezuje dovoz stavebního materiálu a humanitární pomoci.
Tváří v tvář této krizi mezinárodní společenství v čele s Evropou nedělá nic. A tuto nečinnost spolu s politiky vytvářejí i média jako Die Zeit nebo Respekt. Nerealistický popis, nedůslednost při popisování izraelského bombardování a válečných zločinů, ignorace současného porušování příměří, katastrofických životních podmínek i anexí dalších a dalších území ve výsledku umožňuje Izraeli v genocidě pokračovat.
Autorka je publicistka.
Tento článek mohl vzniknout jen díky podpoře čtenářů
Podpořte nás