Přijít v žánru televizní komiky s něčím úplně novým, to se neděje každý den. Tim Robinson možná se spojením komedie a nepříjemného, znepokojujícího pocitu trapnosti nepřišel první, ale žánr „cringe comedy“ dotáhl k dokonalosti. U sledování absurdních situací ze skečového seriálu Tak snad abyste šli s Tomem Robinsonem (I Think You Should Leave with Tim Robinson) se divák ošívá trapností, ale zároveň nemůže odvrátit zrak od zauzlených situací a Robinsonových grimas. Kolekce často extrémně bizarních skečů se většinou obejde bez pointy a rozděluje diváky na ty, kteří vůbec nic nechápou, a na ty, kdo vědí a z vtipů o moči na kalhotách nebo prdících baloncích se válejí po zemi smíchem.
Už zavedená nálepka „quality TV“ se u Židle plynule mění v něco, co bychom mohli popsat jako „weird TV“.
Nejnovější Robinsonův počin Židle (The Chair Company) je pokusem o regulérní seriálový počin s kontinuálním dějem, byť stojí na podobných ingrediencích trapnosti a absurdity. Nabízí ale i víc. Robinson v něm hraje Rona Trospera, úspěšného projektového manažera v developerské firmě, který má dům a milující rodinu. Při velkolepé prezentaci projektu novým klientům se pod ním ale rozlomí plastová židle a Ron nabude přesvědčení, že to rozhodně nebyla náhoda. Začne pátrat po firmě vyrábějící podezřelé židle a vydá se do králičí nory spikleneckých teorií, v nichž všechno zdánlivě dává smysl a zároveň ho už vůbec nedává. A samozřejmě se přitom začne propadat hlouběji a hlouběji do šílenství.
Memová hvězda
Americký komik Tim Robinson je původně divadelní herec, který to na začátku minulé dekády dotáhl mezi ansámbl televizní show Saturday Night Live. Po roce ale hereckou roli vyměnil za autorskou. Spojil se zde se scenáristou Zachem Kaninem, s nímž vytvořil neprůstřelnou autorskou dvojici. Úspěch v SNL jim otevřel dveře do Comedy Central a k vlastnímu sitcomovému projektu Detroiters o dvojici kamarádů, kteří na koleně natáčejí televizní reklamy (Robinson hraje jednoho z nich). Seriál sice skončil po dvou sezonách, ale Robinson si díky němu vybudoval pověst velkého talentu. Další projekt Tak snad abyste šli s Tomem Robinsonem už v roce 2019 startoval na Netflixu.
Seriál těžil i z toho, že krátkometrážní skeče šlo snadno šířit po YouTube. Z Robinsona v kostýmu hotdogu se stal plnohodnotný mem, a to je nejvyšší meta, které dnes můžete v popkultuře dosáhnout. Série dostala tři ceny Emmy určené pro krátkometrážní formáty, přičemž dvě z nich byly určené pro Robinsona jako nejlepšího komediálního herce. Tak snad abyste šli běželo tři sezóny a Robinson a Kanin pak přešli z Netflixu na HBO a začali vyvíjet nový projekt. Premiéru Židle vidělo v polovině října na různých platformách HBO 1,4 milionu diváků, což je největší číslo pro komediální seriál za posledních pět let.
Psychedelická komedie
Hodně skečů z Tak snad abyste šli se odehrává v kancelářích. Aseptičnost anonymního prostředí korporátních zasedaček a kójí ještě podtrhuje obsazení neznámých a často stereotypních herců. Všechno tak působí jako reklamní spoty, což jen posiluje absurditu Robinsonových etud gumových grimas. Také v Židli se většina děje odehrává v kanceláři, Robinsonův korporátní chrt Ron Trosper je čerstvě povýšený, místo projektu nového obchoďáku na kraji města však začne jeho čas pohlcovat pátrání po záhadné firmě Tecca, která vyrábí nekvalitní kancelářské židle, ale možná je zapletená do mnohem většího spiknutí.
Robinson znovu exceluje v žánru cringe grotesky, ale Židle má víc vrstev. Je to vlastně prvotřídní korporátní horor v duchu původního britského Kanclu (The Office), v němž se lidé nuceně soustředění několik hodin denně na malém prostoru z nudy vyžívají v tom, jak se zraňovat a ponižovat. A někdy stačí, aby jen následovali pravidla v situacích, kdy to už ani není potřeba – třeba když spolupracovnice, která stála u jeho zborcené židle, Trospera oficiálně obviní z toho, že se jí po pádu díval pod sukni.
Podobně znepokojující je ale i střet dobře zajištěné kancelářské „krysy“ z bohatého předměstí s reálným světem modrých límečků a dalších obyčejných lidí z města. Sekuriťák Mike se ochotně přidá k Ronovu pátrání, ale když má jejich vztah přerůst v přátelství, Ron ucukne. Seriál je vůbec plný osamělých lidí, kteří vyměnili mezilidské vztahy za naplňování firemní hierarchie. V jejich čele stojí ostatně Ron Trosper sám. Za jeho absurdním cílem rozkrýt konspiraci je hlavně hořká tragédie korporátního chrta, který celý život jen plní příkazy šéfa nebo společenská pravidla vyplývající z jeho postavení a nemá žádný skutečný soukromý život. A proto pro něj vůbec není těžké propadnout se do černé díry spikleneckých teorií, kde alespoň na chvíli má pocit, že je pánem svého osudu.
Chaotický neurotik
Na Židli je lepší se dívat jako na černou absurdní komedii s prvky surreálna než na mysteriózní detektivku, kterou možná slibují první díly. Ron se do svých konspirací noří hlouběji a hlouběji, následuje všechny možné pochybné stopy, až se nakonec skutečně dostane k pravým majitelům firmy, načež zjistí, že k nim má ve svém soukromém životě blíže, než si kdy pomyslel. Záhadná postava v masce na samotném konci ale ukáže, že všechno je možná ještě trochu jinak.
Pod groteskou se tu objevuje další důležitá vrstva seriálu, která ukazuje bezbrannost jednotlivce tváří v tvář světu finančního kapitálu, jenž vytváří neprůhledné kartely s cílem ještě většího zisku. Ti, kteří vyměnili svůj život za to, že smějí být nablízku penězům, se ale velmi snadno mohou ocitnout na společenském dně. Stačí, aby začali příliš přemýšlet. Na konci první série Ron svoji práci ztratí a bez své korporátní pozice je najednou jedním z „poražených“.
Po konci úspěšných seriálů Barry a Larry, kroť se (Curb Your Enthusiasm) vsadila HBO na další ambiciózní autorský projekt, který se mohl snadno úplně utrhnout z řetězu. Robinson a Kanin nicméně potvrdili svůj talent a seriálový formát uchopili po svém. Židle je tak akorát cringe, aby uspokojila fanoušky Robinsonových předchozích počinů, a zároveň nabízí komplexnější „čtení“, než mohla nabídnout série skečů bez pointy.
Už zavedená nálepka „quality TV“ se u Židle plynule mění v něco, co bychom mohli popsat jako „weird TV“. V divnosti si Židle rozhodně v ničem nezadá s Jak na… s Johnem Wilsonem nebo hitem jarní sezóny, Zkouškou (The Rehearsal) Nathana Fieldera. Robinsonova postava je chaotická, neurotická a výstřední, ale divák si ji zamiluje stejně jako třeba Larry Davida ze seriálu Larry, kroť se. Dobrou zprávou je skutečnost, že v přípravě je už druhá série.
Tento článek mohl vzniknout jen díky podpoře čtenářů
Podpořte nás