29. listopad je od roku 1978 podle OSN Mezinárodním dnem solidarity s lidem Palestiny. Po světě se proto v tento den sešly k protestním a vzdělávacím akcím desetitisíce lidí vyjadřujících podporu palestinskému lidu. I u nás proběhly různé akce, částečně pořádané studentstvem vysokých škol, které připomněly, že ilegální okupace palestinských území nadále pokračuje nebo že Izrael od uzavření „příměří“ v Gaze zabil na tři stovky lidí.
O svobodě projevu nebo pohybu Palestinců nemůže být na Západním břehu řeč, a to ani v akademickém prostředí.
Není to přitom dávno, co právě solidární gesto studentstva tuzemských vysokých škol vůči palestinskému lidu rozpoutalo mediální bouři. Kromě osočení z antisemitismu čelilo studentstvo také obvinění z „performativního aktivismu“. Častým argumentem komentátorů i přispěvatelů na sociálních sítích byla domněnka, že studenti a studentky o situaci na Blízkém východě nic nevědí a že se protestem snaží jen zviditelnit, protože „fandit Palestině“ je teď v módě. Jako by sociální spravedlnost byla estetickou, ne etickou volbou. Opak je však pravdou. České studentstvo se o konflikt zajímá kriticky a vzdělává se z různých informovaných zdrojů. Z vlastní iniciativy pořádá besedy, semináře s odborníky na Blízký východ i občanskoprávními či neziskovými organizacemi působícími přímo v Palestině a Izraeli.
Svoboda slova?
Jednou z organizací, jejichž přednášky si v posledních měsících mohlo vyslechnout (nejen) studentstvo pražské Filozofické fakulty, je Right to Education, působící na Birzeit University, která leží v okupovaném Západním břehu Jordánu. Organizace dokumentuje způsoby, jimiž Izrael omezuje práva Palestinců na vzdělávání, a další útrapy, kterým jsou studenti i vyučující vystaveni. Jinak řečeno, Right to Education monitoruje projevy tzv. scholasticidy neboli systematického ničení vzdělávacího systému, v tomto případě palestinského. Zároveň tato organizace nabízí právní a materiální pomoc studentům a studentkám, kteří jsou obviněni z porušení izraelského okupačního práva.
Jak posluchačstvu v plném sále FF UK sdělila 15. října jedna ze tří přednášejících žen, desítky studentů ze Západního břehu skončily v průběhu posledních dvaceti let (tedy i před událostmi 7. října) ve vězení například za to, že během univerzitního knižního veletrhu na kampusu prodávali knihy, falafel nebo si prostě jen vyšli z kampusu na procházku. Izrael všechny tyto případy vyhodnotil jako projevy terorismu.
Signatáři otevřeného dopisu adresovaného obviňujícího studentstvo FAMU, UMPRUM a AVU z antisemitismu by s odůvodněním izraelských úřadů dost možná souhlasili. Pro spoustu z nich by však mohlo být šokující zjištění, že v Palestině jsou univerzity nebože na nich studují i ženy. Některé studentky přitom izraelská armáda bez udání důvodu zadržuje v celách na dobu neurčitou, bez možnosti spravedlivého soudu a bez umožnění právníkům nahlédnout do vyšetřovacích spisů. Podnětem k zadržování se může stát třeba i mírně kritický post na sociálních sítích: „Čím větší dosah příspěvek má, tím déle bude člověk zadržován,“ ilustrovala situaci koordinátorka z Right to Education, jejíž identitu na její přání ponecháváme v utajení.
Izraelské okupační síly zadržují autory a autorky příspěvků na základě údajného podněcování k nenávisti. Valná většina zadržených je ale nakonec pro nedostatek důkazů po několikaměsíčním věznění propuštěna. Příznačná pro omezování svobody projevu palestinského obyvatelstva je i skutečnost, že z celkového počtu 1400 vyšetřovaných případů podněcování k nenávisti v online prostředí (počítáno od začátku války v Gaze) připadají jen 4 % na příspěvky psané Izraelci. Pravidelnému uživateli sítě X se přitom jistě naskytla příležitost spatřit alespoň jeden z mnoha hebrejsky psaných příspěvků, nad kterým po přeložení do angličtiny zůstává rozum stát. Mezi autory podobných postů patří například izraelský ministr národní bezpečnosti Itamar Ben Gvir. Podněcování k nenávisti vůči Palestincům se však izraelské úřady záměrně nevěnují, což potvrzuje například Arabské centrum pro rozvoj sociálních médií (7amleh) – nezisková organizace zasazující se o palestinská práva v digitálním světě, která v Izraeli zaznamenává tisíce nenávistných příspěvků vůči palestinskému obyvatelstvu.
Ostatně i v Evropě můžete za vyjádření nesouhlasu s genocidou nebo za podporu Palestině na sociálních sítích být označen za teroristu. Po prohlášení uskupení Palestine Action za teroristické hnutí tomu tak je v Británii, ale ani v Česku nezaostáváme, jak ukazuje nedávný případ mexického občana, kterému hrozí vězení za to, že na demonstraci držel obrázek slavné palestinské političky.
Jak probíhá scholasticida
Cenzura příspěvků na sociálních sítích a omezování svobody projevu ovšem nejsou podle neziskových organizací jako Right to Education jediné způsoby, jimiž Izrael ničí palestinský vzdělávací systém, potažmo společnost. Izraelští cenzoři například postupně omezují informace o moderní palestinské historii v učebnicích dějepisu, zvláště ty o Nakbě. Učebnice musí být před distribucí do palestinských území schváleny izraelskými úřady. Palestinci jsou tak odkázaní primárně na ústní předávání historie svými blízkými. Důležitou roli v uchovávání paměti Nakby hrají ale i filmy palestinských tvůrců.
Kromě cenzury učebnic pozoruje Right to Education i fyzické stránky destrukce palestinského vzdělávacího systému. Studenti a studentky na Západním břehu čelí na cestě do škol systematickému zadržování na takzvaných checkpointech, kde jsou izraelskými vojáky nuceni strávit až několik hodin. V horším případě může dojít k uzavření hlavní přístupové cesty k univerzitě, a z patnáctiminutové cesty se stane cesta tříhodinová. Izraelská armáda přitom ke svému počínání nemá žádný pádný důvod. Jde pouze o ponižování a o zamezení přístupu ke vzdělání.
Izraelští vojáci a osadníci na Západním břehu kromě toho podnikají zátahy, při nichž ničí univerzitní ateliéry, vybavení učeben a knihoven, nebo narušují výuku svou přítomností. Zátahy probíhají i na kolejích. Pokud vojáci dospějí k závěru, že výzdoba pokoje, například plakát, je z nějakých důvodů „závadná“, skončí člověk u výslechu. Studující Palestinci mají také zakázáno sdružovat se ve spolcích nad pět osob a spolky nesmějí být sebeméně politické. Organizovaná činnost palestinského studentstva je tak de facto nemožná.
O svobodě projevu nebo pohybu Palestinců, tedy o jejich základních lidských právech, nemůže být na Západním břehu řeč, a to ani v akademickém prostředí. Izrael zároveň během operací svých vojsk v Gaze, kam se směřovala všechna pozornost médií, útlak palestinského studentstva a obyvatel Západního břehu eskaloval. Zátahů a potyček na půdě škol stále přibývá.
Univerzity tvoří lidé
Right to Education samozřejmě sleduje i stav vzdělávacího systému a vzdělávání v Gaze. Všechny tamní univerzity srovnal Izrael se zemí. Přesto v nějaké formě výuka probíhá: online, ze stanů, za improvizovaných podmínek. Učitelé a učitelky z Gazy přitom nemohou za svou práci dostat zaplaceno. Navzdory tomu mnoho z nich riskuje někdy i život, aby získali přístup k internetu a mohli pro studentstvo nahrát nové materiály nebo odučit online hodinu. „Univerzity nejsou zbořené budovy, univerzity tvoříme my, lidé,“ zaznělo z úst jedné z přednášejících. Dokud budou v Gaze živí palestinští akademici a akademičky, bude výuka probíhat. Izrael jich však od roku 2023 stihl na dvě stovky zabít.
K destrukci vzdělávacího systému však Izrael nevyužívá jen primitivních technik zabíjení a demolice. Právní techniky destabilizace vzdělávacího systému jsou o něco komplexnější. Prestiž jakékoli univerzity spočívá v propojení s ostatními institucemi, v akademické spolupráci. I proto je dnes seznam podmínek pro získání akademického pracovního víza pro vstup na Západní břeh padesátistránkový. Dříve zabral jednu stranu. Podle Right to Education je mnoho nových podmínek nesplnitelných. Jejich cílem je zabránit zaměstnání zahraničních akademiků na půdě Palestiny.
Po skončení přednášky na FF UK odpovídaly přednášející na dotazy. „Jak vám můžeme pomoct?“ zněl jeden z prvních. Po obligátním odkázání na finanční podporu studentstva v Palestině a zapojení se do různých oficiálních programů, zaznělo: „Pokračujte v tom, co děláte. Slyšíme vás. Pomáháte nám tím a moc vám za to děkujeme. Šiřte dál náš příběh. Máme právo na vzdělání stejně jako vy a nenecháme si je vzít.“
Vyprávět příběhy
Právo na vzdělání je stejně jako právo na svobodu projevu a pohybu od roku 1948 jedním ze základních lidských práv. Palestincům jsou přitom tato práva soustavně odpírána. Často opakovaná výzva Palestinců k vyprávění jejich příběhu je výzvou k jejich humanizaci. Palestinci doufají, že pokud svět uslyší jejich příběh, časem se objeví v mysli alespoň některých lidí obraz Palestince jako lidské bytosti, které základní práva již nebude možné upírat. České propalestinské hnutí by proto mělo dál o palestinských osudech vyprávět. Vyprávění totiž dovedou probudit empatii snáz než fakta. Každý jsme někdy slyšeli příběh, který v okamžiku změnil naši perspektivu.
K tomu, aby se Palestinci mohli svobodně vzdělávat a přemýšlet, je však potřeba mnohem víc než přesvědčit společnost, aby začala o Palestincích přemýšlet jako o lidech. Potřebná je především podpora mezinárodních institucí, včetně těch vzdělávacích, zejména univerzit. České univerzity však nadále stojí na straně Izraele, o čemž vypovídají spolupráce českých a izraelských univerzit například v oblasti výzkumu či výměnných pobytů studentstva.
Zatímco vysoké školy v Belgii, Irsku, Nizozemí i jinde spolupráce s izraelskými univerzitami ruší, u nás se otázka akademického bojkotu zdá být tabu. I proto představují důležitý průlom nově vznikající organizované výstupy části akademické obce, jako je Iniciativa za kritickou akademii, jejímž hlavním cílem je „přispívat k otevřené a kritické debatě, bránit akademické svobody a vymezovat se proti všem formám rasismu, nenávisti a dehumanizace na univerzitách i mimo ně, a to ať už je jejich důvodem konkrétní národnostní identita (palestinská, ale i jakákoliv jiná), nebo vyjadřování názorů a postojů, které kritizují politiku Izraele“. K tomu, aby se instituce názorově posunuly, je zapotřebí právě takových iniciativ zdola. Uvidíme, kam se organizované propalestinské hnutí českých akademiků, podporované studentstvem, bude ubírat dál.
Autor studuje na FF UK.
Tento článek mohl vzniknout jen díky podpoře čtenářů
Podpořte nás