Dva protipóly se znovu utkají v druhém kole prezidentských voleb v Chile. Zatímco v roce 2021 se proti sobě postavili levicový kandidát Gabriel Boric a reprezentant pravice José Antonio Kast, tentokrát jsou oba v jiné roli.
Boric jako končící prezident čeká, zda se levici povede zázrak a napodobí svůj čtyři roky starý výsledek. Kast jako poražený kandidát minulých voleb vstupuje do druhého kola těch letošních jako favorit, který se na třetí pokus může postavit do čela země.
Právě Kastův volební zisk a podpora kandidátů, kteří se do druhého kola nedostali, naznačuje další úspěch pravice v latinskoamerickém regionu. A to navzdory tomu, že pravice do prvního kola vyslala hned tři vážné kandidáty, zatímco vládní tábor se shromáždil za komunistickou kandidátkou Jeannette Jarou.
Získejte si hlasy na ulici
Členka Boricovy vlády v roli ministryně práce (po rekonstrukci kabinetu v roce 2022) nakonec vstupuje do finále jako vítězka prvního kola s 26,8 procenta hlasů. Její soupeř Kast oslovil v prvním kole 23,9 procenta voličů, pro druhé kolo ale počítá s hlasy čtvrtého libertariána a youtubera Johannese Kaisera (necelých 14 procent hlasů) a bývalé senátorky Evelyn Matthei (12,5 procent) reprezentující středopravý establishment.
Jara pak další hlasy nad rámec prvního kola může hledat jen u ekonoma Franca Parisiho (19,7 procent), který skončil třetí a odmítl kohokoli z finalistů podpořit (ačkoli v roce 2021 podpořil Kasta). „Získejte si své hlasy v ulicích,“ vzkázal Parisi oběma kandidátům na prezidenta. Podle něho jde o zástupce krajní levice a krajní pravice a vyzval je, aby upřednostnili „lid“ před „ideologií“. Analytici vzhledem k náladám v chilské společnosti nicméně očekávají, že větší část Parisiho voličů se přikloní na stranu Kasta.
Stále rostoucí poptávka po drogách v Evropě i Spojených státech a větší propojenost regionálních zločineckých skupin s těmi mezinárodními mají za následek zvyšující se kriminalitu a posílení moci gangů a kartelů.
Po nejslabším výsledku levice od roku 1990, kdy se země vrátila k demokracii, tak jsou šance komunistické kandidátky na vítězství v druhém kole mizivé. Navíc levici se příliš nezadařilo ani ve volbách do chilského parlamentu. Končící prezident Boric sice vstupoval do svého období s poměrně silnou podporou, nesplnil ale hlavní slib své kampaně a nepodařilo se mu prosadit novou podobu chilské ústavy. Postupně neprošel liberální ani konzervativní návrh a Boric navíc část levicového elektorátu ztratil navýšením financování národní policie a nasazením armády proti Mapučům, se kterými chilský stát vede spor o pozemková práva.
Vládní progresivistická koalice Unidad por Chile totiž získala v dolní komoře jen 61 křesel a spolu s ideově spřízněnou koalicí v čele se Zelenými má jen 64 poslanců. K většině je přitom potřeba minimálně 78 zákonodárců. Naopak opozice po listopadových volbách drží 76 křesel a bude jednat s již zmíněným Parisim o podpoře.
Pinochet by volil mě
Zda o Parisiho podpoře bude vyjednávat právě Kast, se dozvíme 14. prosince. Zatím vše ale nasvědčuje tomu, že Chile zažije posun doprava, stejně jako tomu bylo po nedávném nástupu středopravicových vlád v Bolívii, Argentině, Ekvádoru a Paraguayi. V následujícím půl roce se přitom podobný obrat čeká i v Peru a Kolumbii.
V případě Chile ale může obrat patřit k těm radikálnějším. Kast už před volbami deklaroval, že chce zamířit více doprava než konzervativní prezident Sebastián Piñera, který vládl dvě funkční období (2010–2014 a 2018–2022). „Piñerovy nápady byly naše nápady, ale velmi, velmi zředěné,“ řekl letos v lednu v jednom z chilských rádií.
Právě od tradičních konzervativců okolo Piñery se Kast distancoval a kritizoval je za přílišnou pragmatičnost a ochotu ke kompromisu. „Kast a jeho Republikánská strana se zrodily v reakci na společenské otřesy, kdy se dokázal prezentovat jako čistá pravice, která není ochotna vyjednávat se středem ani levicí,“ cituje BBC Mundo profesorku politologie na Chilské univerzitě Claudii Heiss. Politoložka také připomněla vazby Kasta na vojenský režim diktátora Augusta Pinocheta.
Starší bratr prezidentského kandidáta Miguel Kast působil ve vládě a také v čele centrální banky v době vojenské junty, která se dopouštěla porušování lidských práv včetně vražd, mučení a únosů tisíců lidí. Kast v minulosti režim opakovaně obhajoval a ve volbách v roce 2017 dokonce řekl, že „kdyby byl Pinochet naživu, určitě by mě (Kasta) volil.“
Nebyl to první ani poslední kontroverzní výrok týkající se neslavné chilské historie. Ačkoli Kast popírá, že by schvaloval zločiny Pinochetova režimu, taktéž během své první kandidatury se nechal slyšet, že „vojenská vláda udělala mnoho věcí pro lidská práva jiných lidí.“
Nová (pravicová) realita
Otec devíti dětí se dlouhodobě staví proti potratům, a to i v případech znásilnění. Je také proti sňatkům osob stejného pohlaví. V kampani se nicméně vyhnul jak kulturním otázkám, tak výrokům o vojenské diktatuře, a místo toho vsadil na téma bezpečnosti a migrace, kterou viní z nárůstu kriminality v Chile.
Z 20 milionů obyvatel Chile se téměř desetina narodila mimo tuto zemi. Asi 340 000 z těchto migrantů je v zemi nelegálně, přičemž téměř všichni dorazili po roce 2018. Velká část z nich pak do země uprchla z Venezuely, kde režim Nicoláse Madura stále více utahuje šrouby.
S kriminalitou a migrací chce Kast bojovat pomocí plánu Escudo Fronterizo (Hraniční štít), což má být výstavba kilometrů příkopů, bariér a zdí podél severní hranice Chile, které by měly zabránit vstupu migrantů. „Chile bylo napadeno… ale tohle je konec,“ hlásil politik ve své předvolební kampani. V říjnu Kast uvedl, že 1,6 milionu migrantů se „samodeportovalo“ z USA poté, co jich Trumpova administrativa na 500 000 repatriovala. Nelegální migranti mají být podle něj zadrženi, umístěni do speciálních detenčních center a deportováni.
Zatímco v případě migrace se Kast inspiruje u Donalda Trumpa, v boji proti kriminalitě zase u salvadorského prezidenta Nayiba Bukeleho. V Chile chce zřídit nové věznice s maximální ostrahou a čerpat inspiraci byl přímo v Salvadoru. Právě Bukele přitom dlouhodobě patří k nejpopulárnějším politikům regionu, jen v Chile ho vnímá pozitivně 70 procent místních obyvatel.
Modrá vlna
Právě téma zločinu v posledních měsících v mnoha latinskoamerických zemích rezonuje. Stále rostoucí poptávka po drogách v Evropě i Spojených státech a větší propojenost regionálních zločineckých skupin s těmi mezinárodními mají za následek zvyšující se kriminalitu a posílení moci gangů a kartelů. Pandemie covidu-19 navíc stála za zchudnutím regionu, nárůstem socioekonomické nerovnosti a přechodem mnoha lidí do neformální ekonomiky, což je podle odborníků ideální půda pro nábor nových členů do zločineckých skupin. Svou roli ve zhoršující se situaci pak hrají i samotné věznice, které jsou často členskými základnami kartelů.
Nejkřiklavějším případem je Ekvádor, který v roce 2023 po útěku dvou hlav kartelů z vězení zachvátila vlna násilí. Právě ta později vynesla do prezidentského křesla podnikatele Daniela Nobou, který nasadil vojáky do ulic, zahájil razie a vyhlásil stav nouze. Jeho otázku v referendu, zda se mají do země vrátit zahraniční vojenské základny, ale voličstvo odmítlo.
Nástup pravicových vlád se odráží i v reakci na kriminalitu, ačkoli v každé zemi tento pojem znamená něco jiného. Ve zmíněném Ekvádoru Noboa nastupoval do čela země v době otevřené války v ulicích, v Chile je ale situace jiná. Země zaznamenala největší nárůst v násilnostech mezi členy zločineckých skupin, vzrostl ale i počet případů obchodování s drogami, pašování migrantů, praní špinavých peněz a především únosů a krádeží drahých aut. Míra vražd v Chile pak vzrostla ze 4,5 na 100 000 obyvatel v roce 2018 na 6,7 v roce 2022, od té doby ale hodnota opět postupně klesá (pro srovnání v USA je to 5,8, v Mexiku téměř 25, v Ekvádoru přes 45).
Levice se v boji se zločinem soustředila na socioekonomické důvody trestné činnosti – jako například kampaň „objetí, ne kulky“ mexického exprezidenta Andrése Manuela Lópeze Obradora (AMLO), který namísto razií a vyzbrojování armády a policie vsadil na sociální programy pro mladé Mexičany. Zato vznikající pravicové vlády se vzhlížejí v postupu Nayiba Bukeleho, a to i přes opakované upozorňování humanitárních organizací na porušování lidských práv v zemi.
Související článek:
Po dvou dekádách levicové vlády došlo letos ke změně i v ekonomicky strádající Bolívii, kde volby vyhrál středopravý kandidát Rodrigo Paz. Tomu vyšla sázka na ne tak radikální změny v ekonomice i boj proti všudypřítomné korupci. Nepříznivá ekonomická situace podobně stála i za nástupem Javiera Mileie v Argentině, zatímco v Brazílii k nástupu bolsonarismu v čele s exprezidentem Jairem Bolsonarem přispělo také šířící se evangelikální vyznání.
Blížící se volby v Kolumbii a Peru navíc taktéž zřejmě do čela obou jihoamerických zemí vynesou pravicové kandidáty. Nespokojenost Kolumbijců s prezidentem Gustavem Petrem totiž nadále roste, zatímco Peru se po sesazení druhé hlavy státu v tomto volebním období nachází v politickém chaosu, který mají ukončit volby v červenci 2026. Mezi favority průzkumy řadí zástupce konzervativní pravice Rafaela Bernarda Lópeze Aliagu, bez šance ale není ani dcera diktátora Alberta Fujimoriho Keiko.
V nultých a na přelomu desátých a dvacátých let jsme v regionu sledovali dvě „růžové vlny“. Nejprve na počátku milénia první velký nástup levicových politiků odstartoval Hugo Chávez ve Venezuele následovaný Lulou da Silvou v Brazílii, Evem Moralesem v Bolívii a Rafaelem Correou v Kolumbii. Ještě větší levicová vlna se rozlila na konci desátých let po zvolení zmíněného Andrése Manuela Lópeze Obradora v Mexiku, kdy levicové strany a prezidentští kandidáti postupně převzali otěže v Panamě, Guatemale, Argentině, Hondurasu a Peru, aby vše završil Gabriel Boric v Chile a návrat Luly da Silvy do čela Brazílie.
Aktuálně se situace obrací a mapa Latinské Ameriky postupně modrá. Stále více zemí bojuje proti kriminalitě podobným způsobem jako Bukele, omezuje státní výdaje jako Milei, méně se zajímá o klima a odlesňování Amazonského deštného pralesa a přiklání se k politice Bílého domu, ve kterém sedí Donald Trump.
Tento článek mohl vzniknout jen díky podpoře čtenářů
Podpořte nás