Reportáž z několikadenní squatterské akce v Papírenské, série rozhovorů a reportáží s lidmi z českých odborů, zpráva o stíhání mexického studenta za „podporu terorismu“ kvůli držení plakátku s palestinskou aktivistkou, reportážní knížka o situaci ukrajinských uprchlíků a uprchlic v „pasti české pomoci“, reportáž o lidech bez domova a represivních zákonech proti nim ve Frýdku-Místku, shrnutí represí vůči trans lidem v trumpovských USA, fotoreporty z větších, ale často i marginálních politických eventů a happeningů. Tyto a řadu podobných témat jiná média nepokrývají nebo jim nevěnují potřebnou pozornost.
Do facebookové konverzace pod článkem na Alarmu napsal nedávno jeden muž, že s námi sice skoro v ničem nesouhlasí, ale že si naší práce váží, protože je na nás spoleh a vždycky se zastaneme těch, na které se všichni ostatní vykašlou. Je potřeba říct, že v tom určitě nejsme jediní. I v Česku je dost veřejných osobností, nezávislých médií, neziskovek, aktivistek i jedinců na sítích, kteří přes všechno nepřátelství českého veřejného prostoru dokážou, byť často osamoceně, zvedat hlas na ochranu lidí i přírody a za důstojnost všech. Ale s obsahem tohoto vzkazu jsme se rádi ztotožnili.
Pro levici, tak jak ji chápeme, jakožto solidární hnutí usilující o rovnost, svobodu a sociální jistotu pro všechny lidi bez rozdílu, se rozhodně neblýská na lepší časy. Naopak, čekají nás časy dost temné, které už do značné míry prožíváme. Genocida v Gaze, chudnutí většiny lidí v Evropě, klimatický kolaps a politický nástup agresivní oligarchie s čím dál agresivnější rétorikou a čím dát větší mediální a politickou mocí a ambicemi. Že je špatně už dnes, neznamená, že nemůže být ještě mnohem hůř. Ale právě v takovýchto časech jsou média jako Alarm a obecně nezávislá média, zvlášť potřeba. To, že je situace těžká a nepřející, neznamená, že nedává smysl se snažit.
Není v našich silách pokrývat veškerou nespravedlnost v Česku a dát hlas všem umlčeným. Přesto považujeme za klíčové, aby v Česku fungovalo médium, které považuje za zásadní problém zavření ubytovny, i když v ní žijí „nepřizpůsobiví“. Za stejný problém ale považuje také chudnutí „obyčejných lidí“ a zdražování cen energií, což nemá být pokynem k ignorování klimatické krize. Podobných příkladů je řada a naši věrní čtenáři a čtenářky už dávno ví, že se na nás mohou v tomto ohledu spolehnout.
Oligarchie si může zakládat nové online platformy, časopisy, rádia a internetové televize jako na běžícím páse, případně si k tomu pro zpestření přikoupit i nějakou tradiční značku s honosným jménem. A taky to dělá. Rámování veřejné debaty pohledem médií vlastněných oligarchy jsou tím reálným nebezpečím. Dokud budeme ignorovat nespravedlnost a ekonomickou nerovnost a vinit za vše uprchlíky a Green Deal, změna k lepšímu skutečně nepřijde. Ale právě proto je potřeba, aby byly slyšet také hlasy utlačovaných a opomíjených. Nespravedlnosti a nerovnosti současný systém sám od sebe nevyřeší. Není žádné hrdinství zastávat se silnějších a mocnějších, případně bojovat za práva milovaných a obdivovaných. Tou nejtěžší prací je zastávat se práv lidí nenáviděných, ponižovaných a opomíjených. Spravedlnost a lidská práva jsou jen jedna. Zároveň nemá cenu se tvářit, že tyto problémy vznikají samy od sebe. Velmi často jde o konkrétní politická rozhodnutí, která stojí za utrpením konkrétních lidí. Jindy je to dlouhodobé přehlížení a politická ideologie, které dokážou vytěsnit lidské osudy zcela mimo jakýkoliv zájem a pomoc. Proto považujeme pravidelné politické komentáře za nezbytnou součást média kritizujícího nerovnosti. Pokud považujete takové médium za důležité pro českou společnost, budeme rádi, když naši práci podpoříte v aktuální kampani na portálu Darujme. Jen díky vám Alarm neškrtnou!
Tento článek mohl vzniknout jen díky podpoře čtenářů
Podpořte nás