„Chtějí si vzít řeku a také pláž. Chtějí, aby moje okolí a babička odešli. Ne, nepouštěj vlajku ani nezapomeň na „lelolai“ (tradiční portorický popěvek, pozn. TT), protože nechci, aby ti udělali to, co se stalo Havaji,“ zpívá v chytlavém refrénu písně LO QUE LE PASÓ A HAWAii portorický zpěvák a rapper Bad Bunny, vlastním jménem Benito Antonio Martínez Ocasio.
Náklady na bydlení jsou podle společnosti Payscale na Havaji o 214 procent vyšší než je průměr Spojených států, přičemž náklady na život jsou v průměru o 84 procent vyšší než má průměrný Američan.
Čtrnáctá skladba Bad Bunnyho nejnovějšího studiového alba Debí Tirar Más Fotos (Měl jsem udělat víc fotek) sice na streamovacích platformách nepatří v rámci desek vyloženě mezi nejposlouchanější, rozhodně je ale na ni upřena největší mediální pozornost. Může za to především její sdělení, které rezonuje napříč turismem přehlceným a gentrifikovaným světem.
Píseň a především pak její refrén se ihned staly hitem sociálních sítí. Na záběrech tiktokových verzí se střídají bouřící se davy ve Venezuele, Kostarice, na Kubě i Kanárských ostrovech. Spojuje je nespokojenost s tím, jak jejich země stále více pohlcuje gentrifikace vyvolaná novodobým kolonialismem a neregulovaným turismem. Proč si ale portorický interpret vybral právě Havaj?
Oběti gentrifikace
Krásné písečné pláže, vždy zelené deštné pralesy a azurové vody na každém kroku. Taková bude zřejmě nejrozšířenější (nejen) evropská představa o tropickém ostrově v Karibském moři. Jenže Bad Bunny v LO QUE LE PASÓ A HAWAii nabízí docela jiný pohled. Pod povrchem zdánlivého ráje totiž rostou obavy místních z toho, že se z jejich ostrova stane další Havaj. Tedy gentrifikované území, které stále více opouští původní obyvatelé a s nimi i jejich kultura.
Oba státy toho mají totiž mnoho společného. Stejně jako Havaj bylo i Portoriko koncem 19. století připojeno ke Spojeným státům. Zatímco Havaj je ale dnes plnohodnotným státem USA, Portoriko zůstává nezačleněným územím s omezenými hlasovacími výsadami. Pro portorické příznivce začlenění do Spojených států byla Havaj dlouho „modelovým příkladem – tedy pokroková a plně americká“, popisuje latinskoamerická hudební kritička Nuria Net.
Jenže v roce 2017 zasáhl Portoriko hurikán Maria, který za sebou zanechal přibližně čtyři tisíce obětí. Tisíce domů bylo zničeno a přes 130 tisíc lidí si muselo najít nový domov. Stát ve snaze oživit zdevastovanou ekonomiku a přivést do země investice zavedl výrazné daňové úlevy. Těch ale podle docentky latinskoamerických a karibských dějin na University of Washington-Seattle Illeany Rodriquez-Silvy využili především bohatí Američané, kteří na ostrově skoupili velké množství pozemků a nemovitostí.
„Tehdy jsem začala slýchat, že budeme jako Havaj,“ říká Rodriguez-Silva. A není to podle historičky myšleno jako kompliment. „Ti, co to říkají, mají na mysli okamžik na konci 19. století, kdy přišly bílé americké elity a mohly začít zabírat půdu,“ dodává docentka.
Drahé bydlení i požáry
Právě Havaj se v posledních letech stala symbolem vítězství gentrifikace nad místními obyvateli. V současné době žije více původních Havajanů (asi 55 procent) mimo území souostroví než ve svém rodišti. Každý rok pak ostrovy opustí 15 tisíc původních obyvatel, kteří nejčastěji míří do Las Vegas v Nevadě, často přezdívaném jako „devátý ostrov souostroví“.
Hlavním důvodem odchodu jsou ekonomické podmínky, konkrétně pak vysoké náklady na bydlení spolu s nedostatkem pracovních příležitostí. Náklady na bydlení jsou podle společnosti Payscale na Havaji o 214 procent vyšší než je průměr Spojených států, přičemž náklady na život jsou v průměru o 84 procent vyšší než má průměrný Američan.
Ceny na ostrovech ještě navýšily nedávné rozsáhlé požáry a Havaj se tak podle jedné ze studií stala státem s nejvyššími náklady na bydlení. V zemi i z tohoto důvodu raketově vzrostl počet lidí bez domova. V souvislosti s požáry se tak začíná mluvit ještě o dalším fenoménu, a to „klimatické gentrifikaci“.
Jde o jev, kdy pro místní obyvatele bude stále finančně obtížnější dovolit si bydlení v bezpečné oblasti po katastrofě zesílené změnou klimatu. Fenomén, s kterým se Havaj potýká už několik let, teď bude podle odborníků v blízké době řešit také Kalifornie.
Regaettonová úzkost
Portoričanům se navzdory rostoucímu zájmu investorů zatím daří zabránit tomu, aby se z ostrova stala další Havaj. Jak dlouho ale ještě místní budou odolávat finančnímu i politickému tlaku zůstává otázkou. V zemi pravidelně demonstrují klimatičtí aktivisté proti privatizaci pláží, proti postupující gentrifikaci (nebo „gringofikaci“?) a vystěhovávání zase bojují squatteři.
Všechno to Bad Bunny na novém albu a především v LO QUE LE PASÓ A HAWAii pečlivě vnímá a patřičně komentuje. Už to není drzá a rytmická óda na Portoriko a jeho občany a pláže jako ve skladbě El Apagón z roku 2022. Zatímco v ní Bad Bunny o výpadcích proudu, které se po hurikánu ještě zhoršily, jen mluví, v LO QUE LE PASÓ A HAWAii jsou přerušené dodávky elektřiny přímo součástí písně v podobě nečekaných pauz.
Za doprovodu kytar a güiros hudebník na svůj způsob v nezvykle pomalém tempu varuje, co se může Portoriku stát, pokud se místní včas neprobudí. „Hluboko v zelených horách, tam ještě můžeš dýchat,“ odkazuje Bad Bunny na negativní dopad turismu na životní prostředí. Mimo jiné právě příroda je oblast, o kterou se Portoričané s ohledem na klesající biodiverzitu na Havaji obávají také. Ne náhodou je maskotem alba Sapo Concho, vyhynutím ohrožená ropucha portorická.
„Slyšíš plakat jíbara, další je pryč. Nechtěl odejít do Orlanda, ale ti zkorumpovaní ho vytlačili,“ zpívá Bad Bunny o chvilku později a připomíná tak korupční kauzy, po kterých musel rezignovat guvernér Ricardo Roselló. „A nikdo neví, na jak dlouho,“ dodává vzápětí posmutněle.
Pryč je také často vulgární a naštvaný, ale energický projev z předchozích alb nebo už zmíněného El Apagón. V LO QUE LE PASÓ A HAWAii sice Bad Bunny stále burcuje, ale v pozadí jako by už se pomalu smiřoval s tím, že někteří „jíbaros“, tedy Portoričané žijící na venkově, už se do rodné země nevrátí.
Ve skladbě se objevuje generační úzkost, emoce zřídkakdy prosakující do žánru jako je reggaeton, všímá si Reanna Cruz na serveru Pitchfork. Bouřlivé projevy předchozích nahrávek střídá zadumání nad tím, co se děje s Portorikem poté, co se vyprázdní pláže a turisté se vrátí zpátky do svých zemí. Hrdost na místo narození se tu míchá s naštváním a obavami nad dopady turismu a neokolonialismu, které postupně převládají.
Nejde přitom o témata, kterým by největší hvězdy hudebního průmyslu věnovaly často pozornost. Nutno připomenout, že Bad Bunny byl mezi lety 2020 a 2022 nejstreamovanějším umělcem na platformě Spotify. V posledních dvou letech ho sice na čele vystřídala Taylor Swift, portorický hudebník ale nadále patří k naprostě špičce z pohledu počtu přehrání. Ať už Bad Bunny napsal více sociální komentář, nebo oslavu místní kultury, je jasné, proč píseň tak rezonuje. Co hudebník popisuje, se totiž netýká jen Portorika či Karibiku, ale takřka každé turistické destinace.
Autor je spolupracovník redakce.
Tento článek mohl vzniknout jen díky podpoře čtenářů
Podpořte nás