Donald Trump byl inaugurován jako čtyřicátý sedmý prezident Spojených států. Hned od prvního dne chce rozjet celou řadu plánů, o nichž mluvil v předvolební kampani. Na úterý 21. ledna jsou prý po celých Spojených státech naplánovány policejní razie, jejichž cílem je vyhledávání „nelegálních migrantů“ a jejich následná deportace. Hodně se mluvilo nejen o Trumpových geopolitických výbojích v souvislosti s Grónskem a Panamským průplavem, ale také o jeho geopolitickém trollení Kanady nebo Mexika. Těžko říct, co všechno se z toho nakonec uskuteční, už nyní je ale jasné, že Trump půjde za svým asertivně a přes mrtvoly.
V souvislosti s jeho předvolební kampaní i novou administrativou se ovšem začíná mluvit o nesourodé koalici jeho podporovatelů, která může vytvořit celou řadu politických sporů a konfliktů. Jednou z prvních takových událostí byla hádka o takzvaných H-1B vízech pro zahraniční vysoce kvalifikované zaměstnance v amerických korporacích. Někdejší Trumpův poradce Steve Bannon, zakladatel vlivného krajně-pravicového média Breitbart, se v souvislosti s tímto opatřením ostře pustil do miliardáře Elona Muska a obvinil ho, že chce vybudovat „technofeudalismus na globální úrovni“.
Také nový viceprezident J. D. Vance je do velké míry Thielovým chráněncem a jeho politickým produktem. Peter Thiel finančně podporuje neoreakční a fašistickou infrastrukturu ve Spojených státech minimálně posledních patnáct let.
Bannon má na své straně řadu příznivců takzvaného MAGA hnutí, kteří podobně jako Bannon argumentují, že v amerických technologických firmách by měli pracovat hlavně rodilí Američané. Levicová kritika zase upozorňuje na to, že tato vysoce kvalifikovaná zahraniční pracovní síla je ze strany zaměstnavatelů typu Elona Muska dobře vydíratelná a že právě tato pracovní víza je nutí k poslušnosti. V případě nesouhlasu s nadřízeným jim totiž nebude hrozit jen vyhazov, ale i vyhoštění ze země, která je pro mnohé z nich novým domovem.
CEO jako absolutistický vládce
Řeči o technofeudalismu ze strany Steva Bannona jsou ovšem zajímavé i z jiného důvodu. Poukazují totiž na novou sílu trumpovského tábora, která přichází ze Silicon Valley. Na poslední prezidentské kampani Donalda Trumpa bylo asi nejpřekvapivější to, jakou podporu získal od nejbohatších a nejvlivnějších lidí z amerického technologického byznysu. Nejviditelněji amerického prezidenta podporoval multimiliardář Elon Musk, ale také podnikatel ve farmaceutickém průmyslu a republikánský kandidát na prezidenta Vivek Ramaswamy. Mimochodem Ramaswamy spolupracoval i s nechvalně známým spekulantem s léky Martinem Shkrelim, který odkoupil licenci na lék Daraprim a okamžitě zvýšil jeho cenu z 13 na 750 dolarů.
Jenomže extrémně konzervativních až neoreakčních (tak se ostatně sami označují) lidí najdeme v tomto protrumpovském táboru mnohem více – a společně s nimi i další indicie, proč Bannon momentálně mluví právě o technofeudalismu. Jeden z nejbizarnějších příkladů tohoto směřování přinesl o víkendu nejposlouchanější podcast The Daily deníku New York Times. Ten zveřejnil skoro hodinový rozhovor s americkým bloggerem Curtisem Yarvinem. Možná vám to jméno nic neříká, možná tohoto člověka znáte pod přezdívkou Mencious Moldbug a možná jste někdy narazili na hnutí Dark Enlightenment.
Právě hnutí Dark Enlightenment vychází z textů, které Curtis Yarvin publikoval na svém blogu po roce 2008 a které měly obrovský vliv na „intelektuální“ část americké alt-right scény. Samotný termín „dark enlightenment“ (tedy temné osvícentství) vymyslel někdy na konci roku 2012 enfant terrible britské postmoderní filozofie Nick Land. Yarvin s Landem v této teorii odmítají stávající koncepci osvícenství a představu, že se dějiny postupně vyvíjejí směrem k větší individuální svobodě jednotlivců a k širšímu pojetí demokracie. Naopak se snaží přerámovat to, co obecně vnímáme jako temné etapy historie, na něco pozitivního. Curtis Yarvin tak obhajuje monarchistické a feudální vládnutí, a naopak například tvrdí, a zopakoval to teď znovu v podcastu New York Times, že německý nacismus i sovětský stalinismus jsou produkty osvícenského individualismu.
Yarvin se vymezuje vůči individualismu a demokratizačním tendencím a propaguje návrat absolutistické monarchie. V jeho koncepcích, které se dají označit právě za už zmiňovaný technofeudalismus, by měl být absolutním vládcem nebo cézarem, jak o tom hovoří, ideálně CEO, tedy šéf technologické korporace, který by dle své libovůle spravoval chod celého státu. Některé jeho myšlenky jsou také nepokrytě rasistické a misogynní. Ve svých článcích například tvrdí, že lidé černé pleti mají nižší IQ a v některých textech obhajuje třeba i americké otrokářství.
Ve víkendovém rozhovoru pro New York Times se Yarvin snažil tvářit rozumně, umírněně a pokoušel se omezit své provokativní fašistické myšlení na minimum. Někdo si taky pravděpodobně vyhrál s jeho vizáží, takže nevypadal jako zpustlý asociální podivín, který strávil celý život za počítačem, ale pro účely rozhovoru se rozhodl pro image rockové hvězdy. Přes veškerou snahu se moderátorovi Davidu Marchesemu hlavně v druhé polovině podcastu přece jen podařilo Yarvina konfrontovat a hovořit s ním o nepříjemných věcech. Yarvin tak například obhajuje své dřívější srovnání Anderse Breivika s Nelsonem Mandelou. Oba považuje za zrůdné teroristy. Prohlásil taky, že konec otroctví přinesl obrovské utrpení pro velké množství Afroameričanů a celým rozhovorem se jako hlavní téma vine myšlenka, že demokracie je falešný koncept a je potřeba ji nahradit absolutistickou vládou geniálních CEOs z úspěšných korporací. Na Marcheseho otázku, v čem by pro obyčejné lidi byla jeho neofeudální vize společnosti prospěšnější než aktuální demokracie, ovšem přesvědčivě neodpověděl.
Za vším hledej Petera Thiela
Proč si takového člověka redakce New York Times zve do svého nejposlouchanějšího podcastu? Protože na jeho myšlenky v poslední době navazuje ne nevýznamná část vlivných podporovatelů Donalda Trumpa, včetně členů nastupující administrativy. Jeho dobrým přítelem je investor ze Silicon Valley Marc Andreessen, o němž jsem na našich stránkách psal minulý týden. I s ním mimochodem přinesl tento víkend hodinový rozhovor deník New York Times a Andreessenovy názory poskytují důležitý vhled do uvažování vládců amerického techbyznysu. Tento bývalý podporovatel Ala Gora a Baracka Obamy dnes cituje jako svou inspiraci neoreakčního technomonarchistu Curtise Yarvina.
Jenomže v roce 2021 v podcastu s Jackem Murphym citoval Yarvinův plán RAGE (Retire All Government Employees) i současný Trumpův viceprezident J. D. Vance. Tvrdil tehdy, že aby mohla Trumpova administrativa realizovat svůj program, je pro ni klíčové se zbavit okamžitě všech úředníků federálních institucí. Yarvin si v jiném dílu podcastu Jacka Murphyho notoval také s Michaelem Antonem, který bude mít významný post v Trumpově administrativě jako ředitel politického plánování.
Naprosto zásadní je ovšem napojení Curtise Yarvina na miliardáře Petera Thiela, který v tomto ultrakonzervativním politickém boji zatím stojí v pozadí, přestože insideři ho označují za skutečného ideologa hnutí. Yarvinovu práci Thiel dlouhodobě podporuje a pomohl mu financovat vývoj jeho peer to peer platformy Urbit. Pokud Petera Thiela náhodou neznáte, tak na konci devadesátých let založil společně s Elonem Muskem populární online finanční společnost PayPal a dnes patří s majetkem v hodnotě 14 miliard dolarů mezi nejbohatší muže v Silicon Valley.
Také nový viceprezident J. D. Vance je do velké míry Thielovým chráněncem a jeho politickým produktem. Peter Thiel finančně podporuje neoreakční a fašistickou infrastrukturu ve Spojených státech minimálně posledních patnáct let a pokud hledáme nějaké opravdu důležité postavy ze Silicon Valley stojící za Trumpovou kandidaturou, bude to kromě Elona Muska právě Peter Thiel.
Souboj o konzervativní Ameriku
Teď je o těchto věcech důležité psát, protože s Trumpovým prezidentstvím budou tyto postavy stále častěji vyplouvat i na mezinárodní scéně a budou chtít prosazovat svůj vliv. Zároveň je také potřeba se v této spleti různých miliardářů a technologických firem zorientovat, aby bylo jasné, o co momentálně významné části nejbohatších lidí ze Silicon Valley jde. Pro lidi, kteří se o toto prostředí dlouhodobě kriticky zajímají, není asi překvapivé, že mezi velkými hráči amerického techbyznysu jsou velmi rozšířené libertariánské představy o fungování světa, v nichž mají hrát ústřední roli geniální vizionáři, jimž by se měla společnost zcela podřídit.
Také Curtis Yarvin ve svých koncepcích spoléhá na sílu geniálního vizionáře, který musí prosadit svou vůli proti zbytku společnosti. Jeho politické představy ovšem připomínají spíš dystopické vize průkopníka literárního kyberpunku Williama Gibsona, v nichž si moc nad světem rozdělily globální korporace a individuální svoboda obyčejných lidí přestala existovat. Na rozdíl od tohoto kyberpunkového klasika ale Yarvin před podobnou budoucností nevaruje, ale naopak ji svým myšlením vyvolává. Přeje si totiž konec demokracie a nástup vlády ředitelů technologických korporací, kteří budou mít nad společností absolutní moc.
Není asi zas tak překvapivé, proč je tato jeho fantasmagorická vize společnosti pro část vlivných lidí v Silicon Valley přitažlivá. Yarvin jim v podstatě říká, že oni jsou ti géniové, kteří by měli rozhodovat o budoucnosti Spojených států. Otázkou zůstává, jak bude na tuto myšlenku reagovat americká společnost. Jak ukazuje kritika krajně-pravicového influencera Steva Bannona, ani pro nacionalistickou a ultrakonzervativní část trumpovské koalice není taková vize společnosti něčím, o co by stáli. Bude zajímavé sledovat, která frakce Trumpových podporovatelů bude mít nyní větší vliv.
Tento článek mohl vzniknout jen díky podpoře čtenářů
Podpořte nás