Mark Zuckerberg dostal strach z nastupujícího amerického prezidenta Trumpa a označil ověřování pravdivosti příspěvků na jemu patřících platformách jako Facebook, Instagram nebo Threads za „cenzuru“. O týden později už byl ve studiu s Joem Roganem a sypal si popel na hlavu za to, jak dosavadní chování Facebooku ublížilo svobodě slova. Je otázka, jestli toto ponížení bude stačit, aby si zachránil kůži. Kdo si zmiňovaný podcast s Markem Zuckerbergem pustil, vyslechl si jeho verzi příběhu o tom, jak se Facebook dostal do současných problémů.
Za zrcadlem
První opravdu vážný problém pro Facebook představoval skandál společnosti Cambridge Analytica, spojený s referendem o brexitu v červnu 2016 a se zvolením Donalda Trumpa prezidentem Spojených států. Určitě není možné říct, že právě kvůli aktivitám Cambridge Analytica vyhrál Trump volby a Britové se rozhodli vystoupit z Evropské unie. To bychom vliv do té doby neznámé společnosti hodně přecenili. Výraznou roli hrála také dlouhodobá frustrace z politického establishmentu jak v Británii, tak ve Spojených státech. Během zmíněného skandálu jsme ale poprvé začali skutečně přemýšlet o tom, o čem akademici a akademičky už dávno psali své články. Sociální sítě na jednu stranu představují klíčový kanál společenské komunikace ve 21. století, na stranu druhou na nich však dochází k manipulaci s daty, emocemi i identitami uživatelů. A v případě brexitu a zvolení Trumpa se poprvé otevřeně mluvilo o tom, že to má také zásadní politické důsledky.
Zuckerbergovi nejspíš nedochází, že jeho zájmy nemusí být vždy v souladu se zájmy americkými a že někdy s nimi mohou být dokonce v rozporu.
I tehdy byl Mark Zuckerberg z výsledků voleb vyděšený a jeho firma začala pod tlakem společnosti investovat peníze do ověřování pravdivosti příspěvků na síti Facebook. Asi každý, kdo sociální sítě někdy používal, ovšem tuší, že toto ověřování bylo nedostatečné, pomalé a že sloužilo vždy spíše jen jako náplast pro polekané liberální elity, než že by fact-checking něco skutečně změnil. Jak ukazují výzkumy, fact-checking má obecně málokdy kýžený efekt, přestože nějakou formu moderace sociální sítě jistě potřebují.
Po útoku na Kapitol z 6. ledna 2021 společnost Meta dokonce zablokovala účty Donalda Trumpa na Facebooku i na Instagramu. Jeho popularita ovšem rostla dál a Trump si dokázal najít publikum jinde. Jak ukazuje Naomi Klein ve své knize Doppelganger (Dvojnice), která brzy vyjde v českém překladu v nakladatelství Alarm, představa, že vyloučením krajně pravicových politiků ze sociálních sítí a jejich pranýřováním ze strany liberálních médií dojde k jejich eliminaci, je naprosto zcestná. Tito politici se následně ocitají v novém prostředí, kde narazí na podobně velké publikum a kde panují úplně jiná pravidla než ve veřejném prostoru, z něhož byli vyloučeni. Výsledkem je radikalizace a ztráta veškerých zábran. A často také rostoucí popularita.
Výsledkem této „cesty za zrcadlo“ je v případě Donalda Trumpa jeho aktuální znovuzvolení americkým prezidentem a nová administrativa, proti níž byl kabinet z roku 2017 tým relativně rozumných republikánů. I Mark Zuckerberg pochopil, že po druhém zvolení Trumpa může mít velké problémy. Pokusil se tedy svou situaci řešit a oznámil změnu strategie monitorování diskuzí na sociálních sítích spadajících pod společnost Meta, přičemž se při tomto čistě politickém rozhodnutí snaží – podobně jako Elon Musk – ohánět bojem za svobodu slova.
Krajně pravicový coming out
Nejde však jen o Zuckerberga. Kromě Muska a Zuckerberga navštíví jako prominentní host Trumpovu inaugraci i majitel Amazonu Jeff Bezos, který na ni přispěl milionem dolarů. Stejnou částku Trumpovi poslal i CEO Applu Tim Cook. Sledujeme tedy hlubší ideologickou proměnu v nejvyšších patrech Silicon Valley. Tuto změnu dobře reprezentuje Marc Andreessen, který dnes patří mezi nejvlivnější startupové a krypto investory. Na začátku devadesátých let spoluvytvořil důležitý webový prohlížeč Mosaic a jeho firma Netscape zaujímala v technologickém průmyslu důležité místo.
Andreessen celé dekády finančně podporoval Demokratickou stranu a zamiloval si především Baracka Obamu. V posledních letech ovšem otočil a začal se sbližovat s Donaldem Trumpem. O důvodech tohoto obratu se pochopitelně nemohl rozpovídat jinde než v podcastu Joea Rogana, který se evidentně stal místem pro bezpečný ultrapravicový coming out amerických „tech bros“. Za zásadní moment svého obratu Andreessen označuje schůzku s lidmi z administrativy Joea Bidena ohledně dalšího rozvoje umělé inteligence. Prezidentovi lidé mu prý sdělili své obavy z toho, co může umělá inteligence s americkou společností udělat, a chtěli nad jejím dalším vývojem mít větší kontrolu. Andreessen ze schůzky odcházel znechucený a rozhodnutý udělat všechno proto, aby mu stát v jeho podnikání nepřekážel.
Změnu svého postoje ovšem zasazuje také do širší představy o tom, jak do té doby podle něj vypadala nepsaná dohoda mezi demokratickými elitami a lidmi ze Silicon Valley. Existoval prý „deal“, že lidé ze Silicon Valley budou podporovat progresivní a demokratickou politiku, budou dávat množství peněz na charitu, neziskovým organizacím i Demokratické straně a jejím představitelům, a na oplátku získají uznání, příjemné prostředí pro podnikání (rozuměj státní podporu a daňové úlevy) a budou mít přístup do liberálních médií a na prominentní večírky. Tuto dohodu v očích Marca Andreessena prezident Biden porušil.
Zmiňovaná schůzka ohledně umělé inteligence však byla jen poslední kapkou. Lidé ze Silicon Valley mají problém také s dosazením Liny Khan do čela Federální obchodní komise. Khan začala důsledně realizovat antimonopolní politiku a cílila na nekalé praktiky velkých technologických korporací. Asi nejdále dovedla své snahy v případě Googlu. Mark Zuckerberg u Joea Rogana zase jako problém zmiňoval senátorku Elizabeth Warren, která se ve své politické kariéře dlouhodobě specializuje na boj proti monopolům a na ochranu spotřebitelů. Postoj Bidenovy administrativy dává Zuckerberg do přímé souvislosti s tím, jak vůči big tech postupuje Evropská unie, která neváhá americkým společnostem udělovat miliardové pokuty a snaží se vytvořit rámec pro ochranu evropských uživatelů. Biden prý svým jednáním dává Evropanům zelenou a nehájí dostatečně americké zájmy. Zuckerbergovi ovšem nejspíš nedochází, že jeho zájmy nemusí být vždy v souladu se zájmy americkými a že někdy s nimi mohou být dokonce v rozporu.
Užívat si jako zamlada
Lidé jako Lina Khan, Timothy Wu, Jonathan Kanter, Elizabeth Warren a další předkládají jinou vizi toho, jak by měl americký trh fungovat. Ekonomická a hospodářská moc obřích technologických firem podle nich dusí ekonomickou soutěž, zabraňuje vzniku nových konkurenceschopných byznysových projektů, a tím pádem zabíjí i rozvoj inovací. Musk, Andreessen, Zuckerberg a další oproti tomu tvrdí, že je to právě stát se svými regulacemi, kdo neustále omezuje technologické inovace. Andreessen zvolení Trumpa dokonce označil za moment, kdy se big tech byznysu „přestalo šlapat po krku“.
Za těmito názory můžeme hledat představy sahající až někam k počátkům neoliberalismu a myšlenkám Ayn Rand, že velké vizionáře (v tomto případě tech bros) neustále svazuje byrokracie a přílišná regulace a oni musejí svádět prométheovský souboj s průměrnou společností, která jejich genialitu nechápe a nedokáže plně docenit. Tato představa byla možná produktivní v startupových začátcích, kdy bylo potřeba pro technologické inovace a experimenty vytvořit potřebný prostor, aby tyto podniky mohly začít růst. Nyní se ovšem bavíme o nejbohatších korporacích na světě, které často bezskrupulózně zneužívají svého postavení na trhu a jsou schopné bez mrknutí oka zadusit jakoukoliv konkurenci. Je naprosto logické, že s tím chtěla Bidenova administrativa něco dělat, přestože mnoha hmatatelných výsledků nedosáhla. Tech bros by zkrátka chtěli požívat stále stejné výhody jako ve svých začátcích a absolutně nereflektují, že jejich postavení je dnes diametrálně jiné. A nakonec zapomínají i na to, že u začátků Silicon Valley často stály právě pobídky federální vlády (především Pentagonu), a do velké míry je tak také projektem amerického státu. Jenom Elon Musk dostal od státu dotace a pobídky v hodnotě desítek miliard dolarů. U jiných big tech společností tomu není jinak.
Pokud bychom se tedy chtěli vrátit k úvaze Marca Andreessena a ptát se, jestli někdo skutečně porušil nevyřčenou dohodu mezi Silicon Valley a americkou společností, byli by to spíše miliardáři z Kalifornie. Nyní při bezohledném sledování vlastních zájmů dokonce pomohli dostat do čela Spojených států člověka, který způsobí ještě rychlejší a intenzivnější sociální a ekonomický propad širokých vrstev americké společnosti a ještě větší rozklad státních institucí. Ale také člověka, který jim pomůže vytvořit ještě bezohlednější tržní prostředí, v němž budou hrát zásadní roli obří monopoly a jejich vlastní společnosti.
Tento článek mohl vzniknout jen díky podpoře čtenářů
Podpořte nás